V souvislosti se vznikem republiky v říjnu 1918 se často hovoří o roli zahraničních československých legií. Jejich činnost a boj na frontách skutečně měly při rozhodování západních velmocí svou politickou váhu. I měsíce po vzniku Československa si světová zpravodajství všímala neuvěřitelné anabáze československých legií při cestě přes celé Rusko až do Vladivostoku. V Rusku jich bylo okolo 70 tisíc. Další desítky tisíc legionářů byly v době vzniku státu v Itálii a Francii. A dalším, kdo vznik republiky doslova vydupal ze země, byla zahraniční politická mise v čele s Tomášem Garrigue Masarykem. Ani legie, ani Masaryk ale v říjnu 1918 v Olomouci nebyli. Legionáři z Ruska dorazili do někdejší moravské metropole až v červnu 1920, aklamací (prohlášením) zvolený prezident Masaryk do republiky dorazil z exilu až 20. prosince 1918 a do Olomouce teprve v září 1921! (TGM se musel do Evropy přeplavit ze Spojených států, nejprve ale absolvoval sérii diplomatických setkání ve Francii a Itálii, navštívil naše legionáře ve Francii a pak se teprve vydal do Prahy, kam dorazil 21. prosince.)
Na legionáře se v Olomouci napjatě čekalo. Když už byli v Českých Budějovicích, docházely do Olomouzce různé zprávy, který den a v kolik hodin dorazí. Nakonec to vyšlo na časné odpoledne v neděli 20. června. Olomoučané připravili slavobrány u nádraží a druhou u hotelu Palác (tehdy Slavia). T hlavní se odehrálo na Horním náměstí.
O návratu legionářů do Olomouce psal v roce 2014 na stránkách Radničních listů historik Pavel Urbášek:
Hanácký pluk patřil na Sibiři k nejspolehlivějším!
"Elitní jednotky v rámci olomoucké posádky představovaly pluky s legionářskou tradicí – jezdecký pluk 2 „Sibiřský“ a pěší pluk 6 „Hanácký“. Oba vojenské útvary vznikly v rámci utváření československých legií v Rusku. Od jara roku 1918 se československé legie bezmála dva roky probíjely přes transsibiřskou magistrálu do dálněvýchodního Vladivostoku v nesčetných srážkách s oddíly Rudé armády i formacemi nejrůznějších místních samovládců. Především příslušníci 6. čsl. střeleckého pluku „Hanáckého“ patřili k nejspolehlivějším legionářským oddílům. Svoje bojové schopnosti dokázali mimo jiné v roce v bitvě 1918 u Bachmače i v čeljabinském konfliktu s místními bolševiky.
Legionáři v ruské Tjumeni v roce 1919 | Foto: Vlastivědné muzeum Olomouc
Do Olomouce dorazilo přibližně 1400 legionářských „Hanáků“ až 19. června 1920 v podvečerních hodinách. Olomouc ruské legionáře bouřlivě přivítala. Při slavnostní přehlídce na tehdejším Masarykově náměstí (dnes Horní náměstí) však došlo k ostrým verbálním konfliktům defilujících legionářů s generálem Josefem Kroupou, který před rokem 1918 působil ve vysoké hodnosti (polní podmaršálek) v armádě rakousko-uherského mocnářství. A toto dědictví minulosti jejich olomouckého nejvyššího velitele „Hanáky“ nemálo podráždilo. (Legionáři na generála volali "S tebou nepůjdeme, dejte nám českého generála", a podobně... Podle olomouckých novinářů pak tento incident docela zchladil náladu a oslava už nebyla taková, jak si ji lidé představovali. Mimochodem, generál Kroupa následně požádal o přeložení z Olomouce k jiné posádce... Pozn. redakce)
Ještě k závažnějšímu incidentu s účastí legionářů došlo v Olomouci o týden později (26. června 1920). V ten den zavítal do Olomouce tehdy proslulý bolševický agitátor Alois Muna. Prostějovský rodák a dámský krejčí stál v Rusku na straně zdejších bolševiků, kde se zapojil do rudých mezinárodních jednotek. A to byl také důvod, že na Munu vydali českoslovenští legionáři v Rusku zatykač za velezradu. V samostatném Československu se A. Muna – na rozdíl od svých legionářských souputníků – objevil již na konci roku 1918 a vzápětí se v tomto čase „duševní rozjitřenosti a hladových žaludků“ pustil do radikálně levicové agitace.
V Olomouci však „narazila kosa na kámen“. Munův mítink navštívila početná skupina navrátivších se legionářů. Munu nejdříve ztloukli a poté jej zadrželi v zeměbraneckých kasárnách, odkud jej propustili až na zásah olomouckého starosty Karla Mareše. Incident prošetřovaly poslanecké i senátorské delegace a posléze i soudní instance. Jenže mezitím byli „Hanáci“ demobilizování, což prakticky znemožnilo ukončit zahájená soudní řízení. A tak jediným odsouzeným se stal známý národovecký aktivista Adolf Kubis, a to za podněcování legionářů k útoku na radikálního agitátora výkřikem „Ejhle, hrdina! Schoval se pod klavír!“
Nemůže být sporu o tom, že oba olomoucké incidenty vyjadřovaly jisté rozčarování legionářů nad panujícími politickými, hospodářskými a sociálními problémy nově vzniklého státu. Příslušníci československých legií však v meziválečné republice postupně zaujali významná místa ve státní správě, armádě a bezpečnostních složkách. I tímto způsobem se stali důležitým pilířem prvorepublikové demokracie."
(Kapitola převzata z olomouc.eu)
TGM: V Olomouci začal císař své neblahé panování, dnes však jsme již svobodni
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk přijel na návštěvu Olomouce a okolních obcí až 18. září 1921. Měl se sice objevit dříve, ale v cestě mu zabránily velké zdravotní potíže.
TGM na Horním náměstí v Olomouci
Ve městě jej tehdy vítaly davy lidí, sokolové, legionáři a samozřejmě i představitelé veřejného života. Hned na hranicích katastru Olomouce prezidenta vítal první český starosta Karel Mareš i jeho nástupce Richard Fischer coby představitel olomouckého spolkového života, místopředseda Poslanecké sněmovny Národního shromáždění Mořic Hruban a další představitelé politického, spolkového a hospodářského života Olomouce, a to jak Češi, tak i Němci. Jelikož Olomouc byla mimořádně významným vojenským centrem, sešel se prezident i s generálem a podmaršálkem Josefem Kroupou, velitelem 7. divize. Stejně jako městem vojenským byla Olomouc i městem církevním, takže nemohla chybět recepce v arcibiskupském paláci u tehdejšího velmi oblíbeného olomouckého arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana. Večer prezident absolvoval i představení opery Zdeňka Fibicha Šárka v městském divadle na Horním náměstí. V Olomouci coby sídle nejstarší moravské univerzity byla v roce 1921 pouze teologická fakulta. Univerzita jako celek s ostatními fakultami byla obnovena až v roce 1946. Přesto T. G. Masaryk neopomněl ani tuto složku města a přijal představitele Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty.
TGM na Horním náměstí v Olomouci
Zajímavé věci pak pronesl prezident po oficiálním přivítání u radnice. „Děkuji vám, pane starosto, za milé uvítání, vám i všemu obyvatelstvu. Rád slyším, že bez velkých nářků konáte zde svou těžkou povinnost, kterou ukládá dnes správa moderního města i svým činovníkům," uvedl TGM podle vzpomínek druhého českého starosty Richarda Fischera na Horním náměstí u radnice. Ihned ale dodal: "Vzpomínáte historie Olomouce. Je to zajímavá a poučná historie. Vzpomínám jen toho, že zde císař, jenž je spoluviníkem hrozné světové války, započal své neblahé panování, dnes však jsme svobodni a je teď na nás, abychom politicky a mravně vynikli nad minulost. Olomouc odedávna měl svůj zvláštní ráz a měl vedle Brna svůj zvláštní význam. Ať naše moravská města závodí o prvenství v moderní demokratické správě městské!“
Autorem kapitoly o legionářích je Pavel Urbášek
