Historie

Arcibiskup Metoděj, Velká Morava a Olomouc. Archeologové potvrzují starobylost Olomouce

Svátek slovanských věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje, který připadá na pondělí 5. července, by v Olomouci měl mít obzvláště dobrý zvuk. Poslední zjištění archeologů totiž potvrzují, že pozdější sláva Olomouce jako významného města Moravy má kořeny už ve Velkomoravské říši. S nadsázkou a humorem řečeno, k maximální jistotě Olomouce jako velkomoravského správního centra už chybí jen najít hrob svatého Metoděje…

Přijetí svatých Cyrila a Metoděje velkomoravským knížetem Rostislavem / Repro: archiv

Archeologové z Národního památkového ústavu v Olomouci to opakují už několik let: Čerstvé výzkumy potvrzují, že Olomouc měla významné postavení už v 9. století za Velké Moravy a po rozbití jejího centra na jihu převzala roli moravského ústředí. Archeologové potvrzují sídelně-správní i církevní kontinuitu olomouckého ústředí po pádu Velké Moravy. Předpokládají, že v Olomouci sídlil jeden z Metodějových biskupů a biskupové zde působili i po rozbití Velkomoravské říše. Právě díky této návaznosti se pak Olomouc stala hlavním moravským mocenským centrem za Přemyslovců, sídlem údělného knížectví a později i královským hlavním městem.

Desetiletí archeologických průzkumů prokázaly, že Olomouc měla v době velkomoravské říše v 9. století velmi důležité postavení. Sídlil zde nějaký regionální vládce, jeho ozbrojená družina, místní aristokracie, duchovní, specializovaní řemeslníci a bylo zde také několik kostelů. V onom 10. století, kdy definitivně vyhasínala hvězda prvního západoslovanského státu, se naopak rodil v Čechách stát Přemyslovců. Morava se brzy stala jeho součástí, nejprve dočasně, od 20. let 11. století s krátkými pauzami trvale.

Před blížícím se svátkem sv. Cyrila a Metoděje jsme se na vztah Olomouce k velkomoravské říši a její církevní tradici zeptali archeologů Pavla Šlézara a Richarda Zatloukala.

Biskupství na Moravě muselo být i po pádu Velké Moravy

Arcibiskup svatý Metoděj zemřel, Velkomoravskou říši vyvrátili divocí maďarští nájezdníci a Morava na téměř celé 10. století mizí z písemných pramenů. Tehdejší kronikáři o ní nepsali, protože to prostě přestala být politicky zajímavá část Evropy. Ranná forma státu se zhroutila, na jihu Moravy vše zplundrovali Maďaři, východní část říše přímo zabrali pod svou vládu (budoucí Horní Uhry neboli Slovensko) a zbytek někdejší Velké Moravy země žil mnohem tišeji a nenápadněji než za časů panovnického rodu Mojmírovců.

Jenže Olomouc z představ o temném 10. století Moravy vždy vyčnívala. Olomoucké nálezy jsou pro 10. století naopak mnohem bohatší, početnější a kvalitnější než kdekoliv jinde na Moravě tou dobou. Maďaři až sem nejspíš nedorazili, zato se sem pravděpodobně přihrnula elita obyvatelstva z poničeného a nestabilního jihu Moravy. A tito lidé, již dávno pokřtění křesťané, nutně potřebovali i fungující církevní organizaci. Podle archeologa Richarda Zatloukala je evidentní, že nějaká forma pokračujícího biskupství zde být musela.

Seznam olomouckých biskupů (Granum catalogi praesulum Moraviae) z první poloviny 15. století uvádí biskupy již od svatého Metoděje. V seznamu jsou ovšem pro období 9. až 11. století významné mezery. Písemný zdroj je to tedy prozatím nejistý. „Ač tedy zatím písemné prameny nemáme, musíme brát v úvahu několik nesporných faktů, které nám nepřímo existenci moravského biskupství dokládají. Biskup má mnoho funkcí - od obecnější péče o diecézi, po konkrétní - světí kněze, světí liturgické předměty, například olej,“ vysvětluje podstatu teze o kontinuitě církevní organizace Richard Zatloukal. „Jak olej, tak i kněží mají určitou životnost, pokud dojdou, nemá kdo a čím vykonávat pastorační činnost, což vede až k zániku diecéze. Když diecéze zanikne, stává se z ní takzvané misijní území. Písemných pramenů z řezenské arcidiecéze je dostatečné množství, abychom vyloučili možnost, že se z Moravy v 9. až 11. století stalo misijní území. Z tohoto faktu lze odvodit, že na Moravě nadále existovala funkční diecéze, která podléhala arcibiskupovi řezenskému a byla spravována řezenskou arcidiecézí. Občas byl moravský biskupský stolec asi neobsazen, ale nemohlo to být na delší dobu, než jim došly již zmíněné liturgické potřeba,“ pokračuje archeolog Zatloukal. Po založení pražského biskupství roku 973 vydělením z řezenské arcidiecéze spadala Morava pod tuto diecézi. Za pražského biskupa Severa (Šebíře) se z pražské diecéze roku 1063 vydělilo moravské biskupství. „Období mezi roky 973 až 1063, tedy vznikem pražské diecéze a obnovením diecéze moravské, je z hlediska existence moravského biskupství nejisté. Pokud formálně zaniklo, mohlo být po devadesáti letech obnoveno,“ dodává Richard Zatloukal.

Biskupové v Olomouci byli už od 9. století!

Dá se předpokládat, že v roce 1063 bylo moravské biskupství jen obnoveno, a že už dříve sídlilo v Olomouci? „Závěry současných historiků hovoří jednoznačně o obnovení biskupství a vyvracejí starší předpoklady, že se jednalo o nové založení,“ říká Pavel Šlézar.

Když bylo díky Metodějově (Metoděj byl moravským biskupem a arcibiskupem v letech 863 - 885) diplomatické činnosti papežem zřízeno moravsko-panonské arcibiskupství, měl arcibiskup Metoděj i čtyři podřízené biskupy. Historici připouštějí, že jeden z těch čtyř biskupů sídlil po roce 885 v Olomouci. Existují i nějaké archeologické nálezy, které by potvrdily přítomnost tohoto starobylého biskupství přímo v Olomouci?

Přímý důkaz v podobě již zmíněného hrobu svatého Metoděje nebo jiného biskupa zatím neexistuje, ale spousta nepřímých důkazů ano. „Potvrzují to nálezy fragmentů malt a zlomků použitých pálených střešních krytin (viz foto vpravo)a dalších nálezů, jako je okenní vitráž či železné pisátko v horizontech datovaných do 1. poloviny 10. století. Ty jednoznačně ukazují na existenci zděných církevních staveb v Olomouci již ve velkomoravském období. Podle aktuálně rozpracovávané hypotézy se Olomouc stala někdy mezi lety 880–885 sídlem jednoho z biskupství Metodějova moravského arcibiskupství,“ vysvětluje Pavel Šlézar.

Metodějovo dílo tedy mělo nejspíš velký vliv na osudy Olomouce a Olomoučané si toho pak byli i v pozdějším středověku vědomi. (sv. Metoděj nechybí ani na sloupu Nejsvětější Trojice v Olomouci - foto vlevo / Autor: Michal Maňas – Vlastní dílo, CC BY 4.0). 

Stoprocentně doložit olomoucké biskupství v 10. století ale asi archeologové nemohou, je to věcí historiků a písemných pramenů. „Biskupství v Olomouci asi archeologicky nedoložíme. Tady je prostor pro bádání historiků v archivech a čeká se na objev nějakého písemného pramene, třeba ve Vatikánské knihovně nebo náhodný nález odkudkoliv,“ říká Richard Zatloukal.

Mocenské centrum v Olomouci přilákalo i Přemyslovce

Nálezy z posledních dekád potvrzují i to, že si Přemyslovci po připojení Moravy vybrali pro své hlavní sídlo Olomouc, protože to už v té době bylo tradiční fungující správní centrum Moravy. „Ano, kontinuitu a význam Olomouce v duchovní i světské správě archeologické výzkumy jednoznačně prokázaly,“ potvrzuje Pavel Šlézar.

A Richard Zatloukal je konkrétnější: „Správní centrum pro 9. století máme zjištěno v oblasti Povelu, v dnešní Zikově ulici. Byť zatím neznáme rozsah, ale třeba jej zjistíme teď při průzkumu při stavbě tramvajové trati,“ říká s odkazem na právě probíhající stavbu v místě, kde už v 80. Letech archeolog Josef Bláha odkryl mimořádně významnou bohatou osadu. „V 10. století význam hradiska na Povelu upadá a osídlení se přesouvá na Olomoucký kopec. Domníváme se, že tyto strukturální změny mohou souviset s úpadkem jihomoravských center a změna, která se odehrála v olomouckém prostoru, mohla být dotována přísunem jihomoravských obyvatel. Archeologicky můžeme tuto změnu sledovat například technologickým pokrokem při výrobě keramiky a její kvantitě. Keramika 9. století, respektive jeho závěru, není v oblasti Olomouckého kopce četná, ale je srovnatelná s jihomoravskou. V 10. století nastává kvalitativní i kvantitativní skok - Olomoucký kopec je velice intenzívně po zhruba 2 tisících let, od starší doby bronzové, opět osídlen. Keramika je vyráběna sice nadále obtáčením, ale nejspíše na rychlém hrnčířském kruhu a velmi pravděpodobně se jedná o produkci specializovaných hrnčířských dílen. Na rozdíl od 11. -13. století, kdy nastává úpadek a návrat k doma vyráběné keramice, tu a tam zpestřené výrobkem ojedinělé hrnčířské dílny. V 11. století máme k roku 1055 písemně doloženou existenci hradu Olomouc, takže i po formální stránce zde funguje správní centrum, které má nepochybně kořeny hlouběji v minulosti,“ popisuje situaci centra Moravy v 10. a 11. století Richard Zatloukal.

Dva až tři tajemní biskupové

V Olomouci tedy bylo jak mocenské, tak i církevní centrum nejspíše nepřetržitě od velkomoravského 9. století až do přemyslovského 11. století. Známe i nějaké konkrétní osoby z oněch časů?

Jak známo, biskupství bylo v Olomouci ustaveno knížetem Vratislavem II. v roce 1063. Jak jsme uvedli, nejspíš šlo jen o obnovu starého biskupství ne o nové. Podle kanonického práva nemůže kníže jen tak o své vůli zřídit sám biskupství, je to naopak složitý právní proces, z nějž rozhodně nemůže být vyjmut papež. V případě roku 1063 a Olomouce neprotestoval nikdo, nepočítáme-li vzteklého Vratislavova bratra a pražského biskupa Jaromíra, který přišel o polovinu diecéze a nemalé příjmy. Podle všeho tedy nebylo biskupství roku 1063 založeno, ale obnoveno. A jména?

Středověcí kronikáři označovali prvního olomouckého biskupa Jana (1063 - 1085 na obrázku vpravo) za v pořadí třetího. V dobových pramenech jsou v 10. století zmiňováni dokonce tři moravští biskupové, měli by jimi být jistí Jan (914 – 932), Silvestr (942 – 947) a Vracen nebo Vratislav (976 – 981). Už od středověku se v Olomouci důsledně připomínala návaznost na dílo svatého Metoděje. Například o prvním sídle olomouckých biskupů, kostele svatého Petra na Předhradí, kam usedl roku 1063 biskup Jan, se tradovalo, že jej vysvětil už v roce 863 sám svatý Cyril (Konstantin). Obdobné "cyrilo-metodějské legendy" se vázaly ke kostelům svaté Máří Magdalény na Olomouckém hradě a ke kostelu svatého Blažeje na Blažejském náměstí. 

Jak vidno, archeologové dělají, co se dá, a výsledky jejich práce zvyšují povědomí o významu Olomouce v časech od Velké Moravy po vznik českého státu. Chtělo by to ještě přidat nějaký špičkový výzkum historika, který by dokázal archeologické nálezy podpořit i novými listinnými objevy v archivech. Věříme, že to jednou přijde…

I takové malé nálezy, v tomto případě zlomky malty a pálené střešní krytiny, mohou potvrzovat velké věci. Třeba že už v |10. století stály v Olomouci církevní stavby. / Repro: Pavel Šlézar/ NPÚ Olomouc


INZERCE

NÁZORY K ČLÁNKU

Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.



INZERCE
Radio Haná
INZERCE
TV Morava