Co je na onom C. Helceletovi zajímavého? Jedná se o Ctibora Helceleta (* 1844 v Olomouci / + 1904 Vyškov), moravského politika, poslance Moravského zemského sněmu a také Říšské rady, právníka a významného sokolského činovníka. A také, což je neméně důležité, syna velmi významné moravské osobnosti poloviny 19. století Jana Helceleta.

Pozdrav do Vyškova, odchod ze světa s Antonínem Cyrilem Stojanem

Na starých pohlednicích s tzv. dlouhou adresou obvykle žádné dlouhé vzkazy nejsou, protože na ně prostě nebylo místo. Na adresové straně tedy vidíme text Blahorodný pán, pan Dr. Josef Zatloukal, lékař, Vyškov. Na titulní straně je obrázek olomouckého sloupu Nejsvětější Trojice plus podpis Louisa Helceletová a kratičký text „9. 9. 1900 ráno, Nazdar, C. Helcelet“.

Jan Helcelet sice vystudoval práva v Brně a od roku 1874 měl advokátní praxi ve Vyškově (bydlel na Velkém náměstí 45), v Olomouci se ale 27. dubna 1844 (dle matričního zápisu o úmrtí se prý narodil v roce 1843!) narodil a nějakých šest let zde s rodiči také žil. Do rodné Olomouce tedy nejspíš rád jezdil, třeba i jen na výlety, což může být případ této pohlednice z přelomového roku 1900. Louisa Helceletová byla jeho žena, původním jménem Aloisie Olivová, která si nechávala říkat Louisa.  

Adresát pohlednice, doktor Josef Zatloukal, byl vyškovským lékařem a v několika komunálních volbách úspěšně kandidoval i do vyškovského zastupitelstva. Že se muselo jednat o lokálně známou osobnost, vyplývá i z adresy, do níž Ctibor Helcelet vůbec neuvedl ulici, pouze jméno svého přítele a funkci „lékař“. I tak byla pohlednice doručena.

O významu Ctibora Helceleta pak svědčí i o čtyři roky mladší zápis z vyškovské matriky. Dne 17. října 1904 Ctibor Helcelet zemřel ve věku 60 let. Katolický pohřební obřad provedl již tehdy populární buditel, vlastenec a politicky činný kněz Antonín Cyril Stojan, tehdy farář v obci Dražovice. Antonína Cyrila Stojana čekala ještě velká kariéra. Již v době, kdy Helceleta pohřbíval, byl poslancem Říšské rady a Moravského zemského sněmu, v budoucnu se měl stát i československým poslancem a senátorem, a především v roce 1921 mimořádně populárním olomouckým arcibiskupem.

Zápis o úmrtí Ctibora Helceleta z vyškovské matriky

Vraťme se ale zpět k rodině Helceletově. Kdo byl vlastně Ctiborův otec Jan?

Vlastenec, literát, přírodovědec i učitel Gregora Johanna Mendela

Jan Helcelet pocházel ze staré švýcarské rodiny (původně psané jako Hölzlet), usazené na Moravě. Dle rodinné tradice se vyučil mlynářem, nicméně po celý další život se živil především duševní prací. Vystudoval medicínu ve Vídni, a studoval i v Padově. V roce 1841 začal jako suplující profesor učit v Olomouci na zdejší Františkově univerzitě a souběžně i na Stavovské akademii.

Dobovou situaci charakterizuje fakt, že jeden učenec tehdy mohl být klidně odborníkem ve více vědeckých odvětvích. Jan Helcelet proto vyučoval „polní hospodářství“, přírodovědu i českou literaturu. Během výuky přírodovědy se jeho životní cesta protnula i s dalšími slavnými osobnostmi.

Na univerzitě totiž nastoupil na post zesnulého profesora Johanna Karla Nestlera, přírodovědce, který se zabýval mimo jiné zásadami křížení plodin i hospodářských zvířat. K jeho i Helceletovým žákům na olomoucké univerzitě tehdy patřil Gregor Johann Mendel, pozdější objevitel zákonů o dědičnosti a zakladatel oboru genetiky. O Nestlerovi se dočteme i toto: „Do výuky v Olomouci zařadil zvláštní sekci věnovanou vědeckému šlechtění zvířat a plodin. Hlavní důraz kladl na historii šlechtění ovcí s cílem zlepšit produkci vlny. Ve svých publikovaných přednáškách přesvědčoval chovatele k rozvinutí teoretických základů pro selekci ovcí.“ Z toho je tedy celkem jasně zřejmé, že podklady pro své klíčové objevy načerpal Mendel už v Olomouci, kde studoval čtyři roky (1840 až 1843).

Jan Helcelet jako praotec olomouckých novin

Jan Helcelet ale byl učencem a veřejně činným mužem, typickým pro svou dobu - zvládal současně i další aktivity. Mimo jiné se zapsal do dějin české a speciálně olomoucké žurnalistiky, což se odehrálo v přelomovém a bouřlivém roce 1848.

V sobotu 1. dubna 1848 vyšlo v Olomouci první číslo Sedlských nowin. Redaktor Jan Helcelet jej spolu s nakladatelem Eduardem Hölzelem vydával jako týdeník, každé další číslo mělo vycházet v sobotu, tisklo se v tiskárně Antonína Škarnicla (Skarnitzela). Úplně první číslo Sedlských nowin vydali už 24. března, to ale redaktor Helcelet považoval za ne zcela povedené vydání, a proto jako on sám jako číslo 1 počítal až vydání ze soboty 1. dubna.

První číslo olomouckých Sedlských nowin, vydávaných Janem Helceletem | Zdroj: Vědecká knihovna v Olomouci

Na nepříliš úspěšné Sedlské nowiny navázal ve stejném roce nový titul. Tyto informace se o něm dočteme v Digitální knihovně Vědecké knihovny v Olomouci: „Od listopadu 1848 začal Jan Helcelet rovněž v Olomouci vydávat česky psané noviny pod názvem Prostonárodní holomoucké noviny, od čtvrtého čísla již jen Holomoucké noviny. Toto periodikum sice navazovalo na Sedlské noviny, nicméně vycházelo s širší finanční a vládní podporou a s ambicióznějšími cíli. Stále mělo jít o tisk pro venkovský lid, ale již nikoliv jen pro něj, též informační šíře měla být větší. Čtenář měl být seznamován geograficky nejen se situací v markrabství, ale též s událostmi v Českém království, či se situací Slovanů v celém mocnářství. První číslo vyšlo 4. listopadu. Noviny nejdříve vycházely dvakrát týdně, ale již záhy Helcelet vyhověl požadavkům čtenářů, kteří žádali častější periodicitu, ale na druhé straně menší formát a tedy i levnější pořizovací náklady. Periodicita se tedy zvedla na třikrát týdně, přičemž ve čtvrtek vycházela příloha Konstituční posel. Po rozehnání Kroměřížského sněmu a vydání oktrojované ústavy již čekaly Holomoucké noviny pouze na ránu z milosti. Dne 28. dubna 1849 vyšlo poslední číslo s pořadovým číslem 44.“

Město Olomouc i zdejší univerzitu Jan Helcelet, v té době již ženatý otec malého Ctibora, opustil po zhroucení konstitučního hnutí v roce 1849. V roce 1850 začal vyučovat na německé technice v Brně, což byla fakticky přesunutá bývalá olomoucká Stavovská akademie. Helceletovi tak Olomouc opustili, jak ale ukazuje námi zveřejněná pohlednice, určitý vztah k Olomouci v rodině nepochybně zůstal.

V Olomouci, konkrétně na Lazcích, dnes Jana Helceleta připomíná i jeho příjmením pojmenovaná ulice. A vzhledem k tomu, že jde právě jen o příjmení, můžeme si v Helceletově ulici vzpomenout nejen na Jana, ale klidně i na Ctibora.