SS-mani bez Štědrého dne
Nacistický režim byl v jádru antikřesťanský. Křesťanství považovali nacističtí ideologové za židovský vynález, který zotročil původní heroickou kulturu svobodných Germánů. Vánoce si sice ani nejfanatičtější nacisté netroufli přímo zakázat, ale vymýšleli si náhradní obsah. Slavil se zimní slunovrat 21. prosince, čímž se mělo navazovat na předkřesťanské pohanské vnímání koloběhu přírody. Vánoční stromečky si rodiny mohly dál ponechat, všem vnucovaly se nové narativy o smyslu jednotlivých prvků. Například zapálené svíčky na stromečku měly být připomínkou hrdinské smrti padlých bojovníků Wehrmachtu a zbraní SS na evropských bojištích. Dokonce i slavná koleda Tichá noc dostala novou sloku o geniálním Vůdci, který bdí a stráží klid Německa. V případě příslušníků SS, kteroužto organizaci její šéf Heinrich Himmler vnímal jako rasově i ideologicky dokonalou elitu německého národa a oporu nového řádu společnosti, už skutečná oslava Vánoc vůbec povolena nebyla.
Pokusy aplikovat nové vnímání Vánoc v protektorátu neměly takovou intenzitu jako v Říši a také měly jen zcela zanedbatelnou odezvu. Češi konec konců neměli v novém světě podle idejí germánského rasového pseudohistorického učení hrát žádnou důležitou roli, takže se jim ideologové v tomto ohledu nijak nevěnovali a jejich převýchovu neřešili.
Bolševický děda Mráz
Komunistický režim ve své stalinistické podobě samozřejmě měl s křesťanským poselstvím Vánoc rovněž zásadní problém. Ježíšek na slámě v Betlémě, pokora, solidarita, láska, návštěvy kostela, to vše bylo zcela v protikladu k bojovné ideologii zuřícího třídního boje a účtování s minulým režimem a starým světem. Ani bolševici Vánoce nezakázali, ale plnili je jiným obsahem. Jednak se maximálně využívalo faktu, že J. V. Stalin se narodil 21. prosince, takže v období Vánoc byly noviny plné neuvěřitelných chvalozpěvů na generalissima Stalina. Za druhé si pak soudruzi ve veřejném prostoru vyřizovali účty se starým světem – pomoc chudým, křesťanská láska a charitativní skutky, to vše bylo zcela nemístné, protože to charakterizovalo svět buržoazní republiky, kde podle komunistů žili na jedné straně všemocní páni a na straně druhé ubozí bezmocní chudáci. V novém režimu již prý ani nebylo nutné pomáhat chudým (reálně ovšem bylo, protože chudých a zoufalých bylo víc než dost), ale oficiálně už vykořisťování pracujících skončilo a o blaho lidu se nyní systematicky staral komunistický režim.
Stačí se podívat do olomouckého tisku z let válečných a z roku 1949. V protektorátních vydáních Moravského večerníku ze Štědrého dne 1941 a 1943, ani v komunistické Stráži lidu z 24. prosince 1949, se toho o Vánocích moc nepíše. Vlastně skoro nic. Na první straně Moravského večerníku se popisují boje na frontě a radostně se oznamuje, že Vůdce Adolf Hitler převzal osobně vrchní velení nad pozemním vojskem, ve Stráži lidu se hodnotí skvělé pracovní úspěchy, děkan pedagogické fakulty rozjímá nad tím, že zatímco za první republiky byla sociální pomoc chudým nahodilá a nesystematická, nový a vyšší řád společnosti v podobě komunismu se systematicky postará o všechny a na inzertní stránce se pyšně hlásá, že pracující lid má všude všeho zboží dost, což je v přímém rozporu s realitou prázdných obchodů a přídělového systému.
Na oficiálních akcích byste už ale neslyšeli třeba ani klasické koledy s náboženským motivem. Povolené byly jen nezávadné lidové písně. Snad všichni znají šílené Zápotockého blábolení o tom, že zatímco malý Ježíšek v jesličkách měl pracujícím připomínat, že patří do chléva, nový statný chlapík Děda Mráz přilétá z Východu a cestou jej zdraví zářící rudé hvězdy na špicích znárodněných dolů, hutí a továren. Normální Češi si ovšem Ježíška vzít nenechali a sovětského dědu Mráze si domů obvykle nevpustili.
Konec Vánočních stromů republiky
Specificky se s oběma totalitními režimy potýkala nádherná tradice Vánočních stromů republiky. Poprvé v roce 1924 v Brně a hned o rok později i v Olomouci a dalších městech byl na prestižních místech měst vztyčován urostlý vánoční strom, a u něj nezbytný kasička. Právě ta byla symbolem dobročinnosti – lidé do ní dávali peníze, použité pak na pomoc chudým dětem. Vánoční stromy republiky nejprve zakázala protektorátní moc, a pak je zničili i komunisté. Ti nejprve tvrdili, že pomoc chudým dětem už není nutná, a tak se dají peníze na stavbu dětských domovů, následně se úplně zrušil charitativní rozměr a zůstal jen samotný strom, aby i ten pak bolševici s našich náměstí a návsí vyhnali.
Velmi zevrubně se k tématu rozepsal publicista Jan Ziegler na webu Neviditelný pes. Dovolíme si velkou část jeho textu beze změn ocitovat:
„Nenávist nacistů a komunistů proti křesťanskému duchu Vánoc odnesly i Vánoční stromy republiky. Jejich původ provází dojemný příběh se šťastným koncem. Novinář a spisovatel Rudolf Těsnohlídek šel se svými přáteli v roce 1919 tajně uříznout do lesa vánoční stromeček, když uslyšeli pláč našli ve sněhu odložené dítě. Napsal o tom fejeton do Lidových novin a zároveň začal hledat způsob, jak lidem ze sociálně slabých poměrů umožnit důstojné prožití Vánoc. Výsledkem byly tzv. Vánoční stromy republiky, první byl vztyčen v roce 1924 v Brně a postupně následovaly další v mnoha místech tehdejšího Československa. Poprvé je zakázali v roce 1939 nacisté.
Po II. světové válce byly sice obnovené, ale jen na krátkou chvíli. Po roce 1948 začal vadit novým mocipánům, tentokrát těm ze srpem a kladivem. Zpočátku byly vánoční stromy ještě tolerovány, i když sbírky pod nimi byly zrušeny a musely být bez jesliček. Oficiálně sice soudruzi tvrdili, že za socialismu se máme všichni dobře, bída skončila nikdo netrpí nouzí, nemusí žebrat a žádná taková charita prý už není potřeba. Zle na tom podle nich byly děti za první republiky a stále špatně se mají v kapitalistické cizině. To ovšem nebyla pravda. Dobře na tom nebyli začátkem padesátých let vinou předchozích válečných hrůz lidé v celé Evropě, nejen na Západě, ale i na Východě včetně komunistického Československa.
Potvrdil to například brněnský spisovatel Čestmír Jeřábek, který si na Štědrý den 24. prosince 1951 do svého deníku poznamenal. „Ceny jablek, ořechů apod. jsou normální kapse nedostupné. Kilogram pomerančů 120 Kčs, litr nejlacinějšího vína 186 Kčs, malá krabička sardinek 200 Kčs, kilogram šunky 500 Kčs, kilogram zrnkové kávy 1300 – 1500 Kčs, kilogram kaviáru (rumunského) 2000 Kčs, litr francouzského koňaku 2200 Kčs. Zaznamenávám ještě pro srovnání, že konfekční hubertus se na volném trhu prodává za 5500 Kčs, což se rovná průměrné měsíční pensi úředníka s vysokoškolským vzděláním.“ Jednalo se pravděpodobně o ceny na volném trhu. V té doby totiž u nás byla zaveden přídělový systém, kdy zboží včetně potravin bylo na lístky. Existovaly tak volný a vázaný trh, kde ceny byly pochopitelně nižší. Jenomže na lístky toho nebylo moc k dostání a třeba na maso se stály hodinové fronty. A vysoké ceny na volném trhu byly často pro průměrně vydělávající jedince nedostupné.
Ve skutečnosti komunistům stejně jako nacistům vadil křesťanský charakter Vánoc a tak chtěli s Ježíškem skoncovat. A proto skončily i Vánoční stromy republiky, jejichž součástí bývaly i betlémy. Nahradit český vánoční symbol měl dle sovětského vzoru Děda Mráz. Tento úmysl se naštěstí nezdařil, komunisté sami od druhé poloviny padesátých let z dědomrázovském kultu ubrali, když pochopili, že neuspěli. Přesto však ve svém tažení proti křesťanství rudí nepovolili. Třeba betlémy nesměly být na veřejnosti, vytlačeny byly do kostelů a soukromí. O duchovním rozměru Vánoc jako připomínce narození Ježíše Krista se skoro vůbec nemluvilo a ty byly degradovány na svátky konzumu.
Naštěstí jsou tyto zlé doby už pryč, a Ježíška už nám nikdo nevezme. Je to takový krásný příklad vítězství ducha nad hmotou."
Zdroje:
Jan Ziegler: Ježíšek vadil nacistům i komunistům, in: Neviditelný pes
Aleš Horák: Vánoce v padesátých letech popíraly Ježíška i Mikuláše, in: bydlet.cz
Moravský večerník, ročník 1941 a 1943, Stráž lidu, 1949 / Zdroj: digitalniknihovna.cz
Stráž lidu 24. 12. 1949
Stráž lidu 24. 12. 1949
Stráž lidu 24. 12. 1949
Moravský večerník 23. 12. 1943
Stráž lidu 24. 12. 1949
Stráž lidu 24. 12. 1949
