Na počátku 50. let vznikl první zookoutek ve Smetanových sadech. Lidé se sem chodili dívat na zlaté a stříbrné bažanty, jelena, srnce, mývaly, opici Fritzinku či třeba papoušky. Speciálně opička, převlékaná do různých oblečků, bývala tehdy ve Smetanových sadech hvězdou.
Současně se ale začala řešit otázka, kde v Olomouci zřídit větší, krajskou zoologickou zahradu. Po návrzích na rozšíření zookoutku v parku a na vybudování nové zoo poblíž holického cukrovaru rozhodli tehdejší krajští představitelé, že plnohodnotné zoo vybudují na Svatém Kopečku na někdejších pozemcích premonstrátského kláštera Hradisko.
V tehdy ještě více méně divokém lese začaly od roku 1952 vznikat první cesty, provizorní dřevěnými ohradami vymezené výběhy, voliéry a klece pro budoucí osazenstvo zoo. V areálu pracovali především brigádníci, kteří zde zadarmo odpracovali tisíce hodin. Horší bylo, že celá akce byla zřejmě více založena na nadšení než na racionální a promyšlené úvaze. Problémem byl (a do dneška zůstal) nedostatek vody, kvůli němuž se musely budovat nádrže. Větší vadou na kráse ale z pohledu Olomoučanů bylo umístění daleko od centra města. Autobusové spojení na Kopeček tedy nebylo tak pravidelné a frekventované jako v pozdějších letech. Ozývaly se i hlasy, že zoo znamená týrání zvířat a nakonec si stěžovali i lidé z Kopečka, že k nim z areálu zoologické zahrady často přichází zápach. Začátky tedy rozhodně nebyly snadné.
Na začátku chyběla exotická zvířata
Zoopark Olomouc byl otevřen v roce 1956. V prvním roce přišlo do zoo zhruba šedesát tisíc návštěvníků, z nichž mnozí ale byli zklamáni malým počtem chovaných zvířat. Kromě zástupců domácí fauny jako jsou jeleni, vlci, medvědi či srnci toho prozatím zoo mnoho nabídnout nemohla, atraktivní exotické zvěře měla zoo jen několik málo druhů. Problém spočíval především v tom, že po nadšeném začátku postupně elán části představitelů tehdejších správních orgánů pohasínal a zoo se ocitala v jakémsi provizoriu. Chyběli pracovníci, nadšení dobovolných brigádníků rovněž vyprchalo a k dovršení všeho došlo v zoo v roce 1958 jednak k odsouzení účetní pro zpronevěru a pak dokonce k usmrcení jednoho krmiče zvěře jelenem v říji.
Ze všech těchto důvodů pak Zoo Praha, která jako jediná v tehdejším Československu mohla distribuovat do jiných zahrad zvířata, Olomouci nic zajímavého nenabízela. V dalším roce proto počet návštěvníků poklesl. V Olomouci se začalo zcela vážně řešit, že se zoo na Kopečku zruší a místo toho se rozšíří oblíbený zookoutek v parku. Nejhorší v tomto směru byly roky 1958 a 1959. Poté se ale přece jen karta začala obracet.
Zavřít zahradu by byla politická chyba, soudruzi!
Stalo se tak jednak vytrvalým úsilím vedení zoo a především také díky stanovisku odborné komise, která roku 1960 konstatovala, že přírodní prostředí areálu na Svatém Kopečku zvířatům velmi vyhovuje a že zavření této zahrady by bylo potvrzením chybného postupu předchozích veřejných představitelů i trestuhodným vyplýtváním všech proinvestovaných prostředků a úsilí brigádníků. Tedy politicky neprozíravé... Zoo na Kopečku nakonec zůstala, a naopak roku 1966 definitivně zanikl zookoutek ve Smetanových Sadech.
Po krušném začátku, jakmile se situace a především názory politiků stabilizovaly, nastala opět doba rozvoje a zdokonalování zahrady a zázemí pro chovaná zvířata. Tím pádem se postupem času přeci jen více dařilo získávat i exotická zvířata, jako třeba pštrosy, lamy, velbloudy, různé druhy opic, želvy a další návštěvnicky atraktivní druhy, například v roce 1961 přibyla první lvice. Současně se zlepšila propagace zoo, na zahradu upoutávaly nové půvabné plakáty, v areálu přibylo občerstvení a město také posílilo autobusové spojení na Kopeček, takže problém se vzdáleností z centra Olomouce částečně odpadl.
Dnes patří olomoucká zoo mezi pět největších a nejnavštěvovanějších zahrad v tuzemsku, pyšní se chovem stovek druhů zvířat a úspěšným záchranným programem při odchovech řady vzácných a ohrožených druhů. Každoročně ji navštíví mezi třemi a čtyřmi stovkami tisíc lidí. Polohu nad městem v krásném prostředí lesa Olomouci závidí i ředitelé ostatních českých i zahraničních zoologických zahrad. Nebýt tedy knihy, která všechny tyto zajímavosti a těžkosti z doby zrodu zoo připomíná, sotva by to z dnešního stavu někoho vůbec napadlo.
Děkujeme za zapůjčení snímků z archivu Zoo Olomouc a Milana Kořínka
