Dům, o němž jsme psali, hostil Vladislava Jagellonského a další významné návštěvy. Jednu dobu patřil také Albrechtovi z Valdštejna, který jej koupil v době svého zbohatnutí před začátkem třicetileté války. Slavný a schopný vojevůdce se v době českého stavovského povstání přidal na stranu císařských vojsk a byl hlavní oporou císaře. V roce 1619, kdy se Olomouc a celá Morava připojila k českému stavovskému povstání proti Habsburkům, tedy logicky o svůj dům Albrecht z Valdštejna přišel. V jeho bývalém paláci a současně i v sousedním domě pak o pár měsíců později bydlel dokonce vzdorokrál, známý jako „zimní král“, Fridrich Falcký. Ten, kterého si proti habsburskému Ferdinandovi zvolili vzbouření čeští stavové. Tak se odehrávají paradoxy dějin v praxi.

Dům, kde sídlí dnes olomoucké studio Českého rozhlasu, nebyl ale jedinou "VIP ubytovnou". V době mimořádně vzácných návštěv města se totiž propojovaly i sousední domy, a to celá řada od domu, kde dnes na rohu náměstí s Pavelčákovou ulicí sídlí galerie Mona Lisa, až po dům za Divadelní uličkou, kde dnes voní jídlo z Moravské restaurace. S panovníky nebo jinými celebritami totiž přijížděly i početné doprovody a družiny. Týká se to domů s čísly 432 až 435. Jeden z těchto domů má rovněž mimořádné postavení. Jedná se o dům, který předcházel dnešnímu Moravskému divadlu Olomouc.

Renesanční palác, jeden z nejhonosnějších v Olomouci

Prapůvodně, od založení královského města a zastavění Horního náměstí, zde stávaly dva typické užší středověké domy.  K roku 1492 je tento středověký dům uváděn jako vinný. To znamená, že patřil mezi měšťanskými domy k těm nejbohatším. V 16. století byly oba domy spojeny do jednoho honosného renesančního paláce. Podle historika umění Pavla Zatloukala to byl jeden z nejhonosnějších domů v centru, v přízemí byl do náměstí otevřen podloubím a v zadní části měl i hezkou zahradu.

V časech stavovského povstání patřil jednomu ze stavovských zemských komisařů Abrahamu Mačákovi. Ten jej dal v únoru roku 1620 k dispozici Fridrichu Falckému a jeho doprovodu. Přijel s ním tehdy mimo jiných i známý stavovský polní velitel Kristián z Anhaltu. Král Fridrich, hrabě Kristián z Anhaltu a další členové doprovodu bydleli jak v domě po Albrechtu z Valdštejna (dnes Český rozhlas), tak v domě protestantského předáka Abrahama Mačáka (dnes Moravské divadlo).

Dne 15. února 1620 na Horním náměstí mohli olomoučtí měšťané demonstrativně vzdát hold novému králi, který jim přitom mával a kynul z okna Mačákova domu. Mezi hosty byl zřejmě i dvorní protestantský kazatel Abraham Scultetus. Ten měl pak kázání v zabaveném jezuitském kostele Panny Marie Sněžné. Dalšího dne přijal král Fridrich přední měšťany na slavnostním obědě. Měšťané se, slovy kronikáře, „převlékli do kalvínských kůží“. (Fridrich Falcký byl kalvinista, což je přísnější prudérní varianta protestanství, zatímco většina protestantů v českých zemích byla spíše luterány a část ještě původními utrakvisty.) Brzy poté z moravské metropole odjel směrem do slezské metropole Vratislavi.

Z prostředního domu kynul shromážděným Olomoučanům zimní král Fridrich Falcký při své návštěvě moravské metropole. Na detailu obrazu vidíme Horní náměstí ve druhé polovině 18. století. (detail z obrazu Františka Vavřince Korompaye z r. 1783) / Repro a montáž: archiv Rej

Uběhl ale jen necelý rok a časy se opět změnily. Císař Ferdinand opět získal Čechy, a Morava se musela brzy také vzdát. Zimní král Fridrich Falcký seděl tou dobou v bezpečné Vratislavi, zatímco Morava po Bílé Hoře řešila, co dál. V Olomouci se sice ještě v lednu 1621 chystali k ozbrojenému odporu proti habsburské císařské armádě a do města povolali vojáky hraběte Šlika, nakonec se ale dal sám velitel vyjednavači přesvědčit, aby ustoupil a měšťané se museli poddat císařským silám. Tím v Olomouci skončila éra protestantů a to brzy znamenalo i změnu v držení domu, ze kterého ještě rok předtím mával zimní král svému lidu.

Po protestantech královský tribunál a pak velitelé

Abraham Mačák přišel během následných konfiskací o dům a načas i o svobodu. V roce 1622 se ocitl spolu s dalšími olomouckými členy direktoria a stavovské komise před soudem. A co bylo dále s domem, odkud mával zimní král.

Od roku 1628 až do roku 1642 v něm zasedal moravský královský tribunál. To byl úřad pro správu moravského markrabství, nikoliv soudní úřad, jak by možná znění názvu nasvědčovalo. Částečně ale tribunál tresty přeci jen řešil, a to právě v případě trestů povstalcům za vzpouru proti císaři. Taková mocná instituce samozřejmě domu dodávala opět velký lesk. Jenže roku 1642 byl tribunál přesunut do Brna, zatímco v Olomouci začala temná doba osmileté švédské okupace. V domě bydleli švédští důstojníci a někdejší honosný palác chátral, podobně jako většina domů v obsazené metropoli Olomouci. Po odchodu Švédů byl už prý zcela neobyvatelný.

Když se pak Olomouc vzpamatovávala z pohrom okupace a celé třicetileté války, dům prošel rekonstrukcí. Roku 1655 jej město jako nový vlastník opravilo a začalo jej pronajímat velitelům olomoucké pevnosti. Od té doby se domu říkalo Velitelský nebo Komandantský dům (Komandantenhaus). Alternativní název dům získal díky vzhledu – z aktivity posledního majitele Felixe Mošovského totiž objekt dostal modrou fasádu. Pak se mu tedy říkávalo také Modrý dům.

V palácové budově bydlívali komandanti až do roku 1816, kdy zchátralé sídlo velitelé pevnosti vyměnili za Edelmannův palác. Městská rada se pak shodla, že bude rozumnější starý renesanční palác s bohatou historií strhnout a na jejím místě vystavět reprezentativní objekt městského divadla. Trvalo to ještě dalších dvanáct let, než roku 1828 k demolici opravdu došlo. V roce 1830 zde pak bylo skutečně vystavěno krásné městské divadlo v klasicistním slohu. Toto využití domu zůstalo až do dnešních časů.

Městské divadlo stojí od roku 1830 na místě Komandantského domu, v němž bydlel i zimní král Fridrich Falcký. Zdroj: Památkový katalog NPÚ 

Zdroje:

Milan Tichák: Olomoucké vycházky, Olomouc 2014

Pavel Zatloukal (red.): Horní náměstí v Olomouci. Olomouc 1995

Jindřich Schulz (red.): Dějiny Olomouc, I. díl. Olomouc 2009.

Horní náměstí ve druhé polovině 18. století. Vidíme na něm původní podobu budov, kde dnes sídlí Český rozhlas nebo Moravské divadlo. Jsou to ty budovy, které hostily krále, císaře, vojevůdce a další velké osobnosti. (detail z obrazu Františka Vavřince Korompaye z r. 1783) / Repro a montáž: archiv Rej 

Původní dva domy vedle divadla nahradila v etech 1871 až 1872 novostavba hotelu Lauer, později Merkur. / Repro z knihy Horní náměstí v Olomouci