Historie

Před klášterem Hradisko stával po staletí velký vodní mlýn. Jaké byly jeho osudy?

Jeden z našich nejstarších klášterů, olomoucké Hradisko, je nejen jedinečným dokladem vzdělanosti, kultury i přemyslovské knížecí tradice Olomouce. Je také dokladem toho, jak středověké kláštery dokázaly po staletí fungovat nejen jako centra vzdělanosti, ale i jako samostatné hospodářské jednotky. Ke klášteru kromě polností patřilo i rozsáhlé hospodářské zázemí. Také hradišťský klášter měl po staletí velký vodní mlýn, pivovar, vlastní papírnu, sýpky a další zázemí. Kam se dnes, bezmála tisíc let po založení kláštera, všechna tato zařízení poděla?

Mědirytina kláštera Hradisko v r. 1749, podle rytiny G. A. Müllera. V popředí šenkovní dům - výřez (SOkA)

Už od dávných dob byly křesťanské kláštery nejen centrem víry, ale i vzdělanosti. Od 10. století u nás vznikaly kláštery venkovské, tzv. kolonizační (ty vedli benediktíni a od 12. století také cisterciáci nebo premonstráti), které byly budovány s opevněním a hospodářskými objekty, většinou v údolí řek. Těm byly poté přiděleny blízké pozemky a vesnice nebo osady. Později vznikaly i kláštery městské, které byly zakládány tzv. žebravými řády (dominikáni, františkáni), často v chudinských částech na městské periferii nebo až za hradbami.

Venkovské kláštery bývaly většinou komplexem budov, však i samotné slovo „klášter“ je odvozeno z latinského claustrum, uzavřené místo. Hlavní součástí kláštera byl vždy kostel nebo kaple, rajská zahrada obklopená křížovou chodbou, také knihovna a skriptorium. Dále to byla kapitulní síň, hovorna a především dormitorium, společná ložnice řeholníků, která byla později nahrazována jednotlivými celami. Důležité místo bylo také refektorium, společná jídelna řeholníků, také klášterní kuchyně a cellarium, což bylo většinou sklepní skladiště potravin a nápojů. V areálu kláštera se nacházely také hospodářské budovy, stáje a chlévy, prádelna, řemeslnické dílny např. tesařské nebo kovářské. Právě v klášterních kovárnách začali mniši jako první odlévat zvony, kterými se začaly zdobit věže křesťanských kostelů. Nezřídka se v těsné blízkosti kláštera nacházel i starý mlýn, který klášteru zároveň patřil. Patrně neznámější byl nejstarší olomoucký mlýn, zvaný Jakubský (také Petrský), který se po staletí nacházel pod městským opevněním (dnes Bezručovy sady) v místech, kde nad hradbami stával kostel sv. Petra společně s klášterem sv. Filipa a Jakuba. Také v blízkosti Klášterního Hradiska stával starý mlýn, který patřil premonstrátům. Říkávalo se mu Klášterní (Klostermühle) nebo také Podklášterní mlýn.

Dlouholeté problémy s vodou

Klášterní mlýn byl založen zřejmě již na počátku 13. století, kdy markrabě Vladislav Jindřich dovolil „klášteru Hradisku stavěti mlýny na všech jeho panstvích“. Nacházel se v místech, kde se dělí cesta ke klášteru Hradisko a do Černovíra, původně u širokého a dlouhého dřevěného mostu, na tzv. Hájecké, také Klášterní struze. Ta začínala v hlavním toku Moravy u železného mostu a tekoucí kolem jižní strany budov kláštera Hradisko.

Císařské povinné otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska 1834 - zaznačena poloha, kde stával Klášterní mlýn

První písemnou zmínku o tomto mlýně však máme až z roku 1249, kdy se o něm objevuje zmínka v listině, ve které je také poprvé zmíněna i nedaleká malá obec Černovír. Další zmínka je až z roku 1466, kdy král Jiří z Poděbrad povolil klášteru zvětšit mlýn z dosavadních čtyř na osm složení, čímž se mlýn stal jedním z největších v okolí Olomouce. V roce 1538 opat Martin s konventem kláštera pohnali olomouckého purkmistra a radu za to, že „brali v Olomouci mýto lidem, vozícím obilí k semletí do mlýna podklášterního“. Prvními známými mlynáři na tomto mlýně byli v roce 1578 Urban Humell, v roce 1583 Daniel Skládaný a v roce 1600 mlynář Jakub.

Velký klášterní mlýn pochopitelně potřeboval značné množství vody, která ovšem byla z valné většiny odváděna u černovírského jezu na lazecký mlýn. Tak se stávalo, že zatímco v letním období mívaly všechny mlýny na Mlýnském potoku (Moravici) i mlýn lazecký vody dost, mlýn klášterní na tom byl ale podstatně hůře. Proto také za opata Kašpara z Litovle v letech 1556-1576 byla voda z náhonu lazeckého mlýna částečně odvedena Klášterní struhou na klášterní mlýn, proti čemuž si klarisky z kláštera sv. Kláry, kterým mlýn na Lazcích patřil, pochopitelně stěžovaly. To byl také jeden z důvodů proč mniši z Hradiska začátkem 17. století nechali vybudovat za areálem kláštera dva rybníky, z nichž ten bližší ke klášteru v době sucha zásoboval vodou právě klášterní mlýn.

Nový spor vypukl roku 1634 v souvislosti se stavbou nového mlýnského náhonu a splavu v blízkosti klášterního mlýna, kterou realizoval a financoval opat Maxmilián Pracher, v této době byl opraven také mlýn. Značné množství písemností, které se nám z tohoto sporu dochovalo dává dodnes možnost usuzovat, že se jednalo o spor velmi závažný, jenž byl vyřešen až někdy koncem 17. století a to ještě ne tak, jak by si to městská rada a pevnostní velitel města představovali. Obratnou politikou se opatům kláštera podařilo udržet stav z roku 1634 a to v podstatě až do zrušení mlýna.

Přestavba klášterního mlýna na papírnu, později na šenkovní dům

Za švédské okupace Olomouce v letech 1642-1650 bylo klášterní Hradisko Švédy nejdříve vyrabováno, poté do základů vypáleno, včetně klášterního mlýna. Ten byl ale po odchodu švédských vojsk znovu obnoven. Ne však na dlouhou dobu, protože již v roce 1663 žádal opat kláštera o zrušení mlecího mlýna a o možnost jeho přebudování na papírnu. Opat diplomaticky využíval známých faktů o špatném zásobování města vodou vzhledem k pohonu podklášterního mlecího mlýna. Odvolával se přitom na privilegium Jiřího z Poděbrad, na což ovšem správně reagovala městská rada konstatováním, že „toto privilegium se vztahovalo na mlýn mlecí a ne na papírový“.

Přesto ke stavbě papírny nakonec došlo, ta zde ovšem fungovala pouze v letech 1663-1688. Víme o tom bezpečně z hlášení z roku 1689, ve kterém se hovoří o tom, že „po 12. srpnu 1688 byl z papírny zřízen šenkovní dům, jehož výhodou jsou prostorné sklepy“. Tento nový hostinec byl ale zřízen proti privilegiím města, které se s klášterem vedlo letité spory především o to, jaké pivo se bude v tomto šenku točit. Mniši z Hradiska vařili od nepaměti vlastní pivo, před rokem 1550 patrně v zaniklé obci Ostrovy, po prvním prohraném sporu s městskou radou pak kolem r. 1550 zřídil opat Martin pivovar přímo v klášteře. Po další právní prohře pivovar zanikl a od roku 1562 začali mniši vařit pivo v Těšeticích. Klášter Hradisko vařil i známé třeboňské pivo v Moravské Třebové, které také distribuoval ve svých hospodách. Tyto klášterní aktivity se pranic nelíbily konšelům z olomouckého magistrátu, ti měli na starosti městský pivovar a snažili se o vlastní odbyt piva. A jelikož mniši nebyli zákonů a ustanovení moc dbalí, tak tyto soudní spory město vyhrávalo celkem často.

Šenk zde existoval ještě v roce 1690, což je zřejmé z dalších zpráv o neustálých sporech mezi klášterem a městem. I poslední zpráva z roku 1722 potvrzuje s konečnou platností zánik obilního mlýna k roku 1663 a existenci papírny pod klášterem, když hovoří o „hranici vedoucí kolem staré mlýnské strouhy, kde asi před 45 lety byla vedena voda na klášterní papírnu“. Budovu bývalého mlýna, později papírny a naposledy hospody můžeme vidět dál na mapách z roku 1742-1743 a 1758, krásně je vidět na mědirytině kláštera Hradisko od G. A. Müllera z roku 1749. Na pozdějších zobrazeních už tento objekt u kláštera Hradisko z map mizí.

Stará sýpka za klášterem Hradisko

Při pátrání po starém mlýně jsme byli upozorněni spolkem Správným směrem na zajímavý objekt za klášterem Hradisko. Na konci ulice Na Vlčinci se nachází několik opuštěných budov, které dříve patřily Střední škole zemědělské v Černovíře. Škola je ale před lety odprodala a nyní jsou v poměrně bídném technickém stavu. Odpojené od všech energií, s chybějícími střešními světlíky, působí dojmem, jako by šlo o řízenou devastaci všech budov na pozemku. Jeden z objektů je přitom opravdu hodbnotná historická stavba, stará sýpka, která by měla být podle odborného odhadu asi dvě století stará. Na mapách se nicméně poprvé objevuje až v roce 1876.

Veliký nepodsklepený objekt se skládá z obytné části a ze samotné sýpky. Právě přízemí vedle sýpky je nejstarší, kamenné základy, široké valené klenby s pískovcovým sloupem uprostřed velké místnosti. Velká čtyřpatrová sýpka byla ke staré části přistavěna v letech 1929-1930 společně se stájemi a kůlnami. SZTŠ tuto sýpku používala jako sklad ovsa pro koně prokazatelně ještě v roce 2005. Stav trámové konstrukce nasvědčuje v tomu, že v relativně nedávné minulosti tady musela probíhat rekonstrukce. 

Dá se pochopit, že už tento specifický dům přestal sloužit svému účelu, ztratil svůj smysl, jeho pomalá degradace je ale přesto smutná. Totéž se týká i dalších již nevyužívaných objektů v blízkosti sýpky, hospodářské budovy, zničený je vyhřívaný skleník i velká stodola z roku 1927 s velikým sklepem a zřícenou střechou, které už není pomoci.

Ani jeden z objektů v havarijním stavu není v současnosti nijak zabezpečený, vstup je do nich volný, ten se ale rozhodně nedoporučuje!

Podle našich informací se nyní chystá projekt přeměny tohoto areálu mezi Hradiskem a Farmakem na zdravotnické zařízení. Měl by tu být prostor pro hyperbarickou komoru pro léčbu dětí a dospělých, například diabetiků, chronických ran, děti po hypoxii, a jiných chorob. Součástí areálu by měl být i domov pro seniory.

Jestli při této jinak vítané proměně zpuslého areálu využije nový majitel alespoň krásnou, dvě století starou sýpku, zatím nevíme. 

Další hospoda a stará fara v uličce Na Vlčinci

Od Sušilova náměstí vede podél celé východní strany kláštera Hradisko ulička Na Vlčinci. Naproti kláštera stály přes tuto starou cestu další domy, především další klášterní hospoda. Nejdříve jako klášterní hospůdka premonstrátů, ve které se čepovalo klášterní pivo z Těšetic. Později to byla hospoda se sálem, kulečníkem, s velkou letní zahradou a vzrostlými kaštany, jmenovala se většinou podle svého majitele, U Vozniců, U Uhýrků, U Vláčilů a podle mnoha dalších, naposledy U Hojgrů.

Hospoda byla součástí nepatrné osady v sousedství kláštera, hlavní klientelu tvořili hlavně přespolní hosté. V dobách, kdy byl klášter centrem obrovského pozemkového panství, přicházeli sem představení desítek poddanských vsí z úřední povinnosti. Ti byli samozřejmě vděční za dobré občerstvení po dlouhé cestě. Vchod do hospody byl přímo naproti opatské kaple sv. Štěpána, která se po zrušení kláštera v roce 1784 stala farním kostelem pro katolíky z Černovíra, Lazců, Hejčína a dalších. Těm po dobrém kázání a požehnání přišla milá hospůdka také velmi vhod. V době masopustu zde hostinský pořádal pravidelné, hojně navštěvované taneční zábavy.

Někde v těchto místech před Hradiskem stával starý mlýn, později papírna a šenkovní dům. | Foto: cs

Občané města Olomouce objevili kouzlo této hospody až ve druhé polovině 19. století, při nedělních procházkách po nově zbudovaném Špitálském chodníčku a dřevěné lávce k Hradisku. Zvlášť olomoučtí Čechové si ji velmi oblíbili, protože se tady mluvilo hlavně česky. Brzy se stala vyhledávanou "národní" hospodou a také cílem kolektivních, národnostně motivovaných výletů. Konalo se tady velké množství nejrůznějších kulturních, hudebně recitačních představení, kterých se účastnilo nespočet známých osobností. Několikrát zde vystupoval spolek "Žerotín", básně přednášel horlivý recitátor dr. Khéres a mnoho dalších.

Mezi nejvýznamnější události jistě patří památný výlet, který v jednu srpnovou neděli roku 1877 pořádal vysokoškolský spolek moravských studentů "Radhošť", tehdy populární mužský sbor, který vystupoval i v Praze a dalších městech. Ve stejný den hospodu navštívil i hudební skladatel Antonín Dvořák v doprovodu svého přítele Pavla Křížkovského. Bylo to bezpochyby vydařené odpoledne, mistr Dvořák se nakonec osobně ujal řízení studentského pěveckého sboru, který zapěl ve světové premiéře skladbu "Milenka travička", kterou Dvořák složil na moravský lidový text. Asi netřeba lepšího svědectví o důležitosti a slávě této české národní hospody u kláštera Hradisko.

Letní zahrada se stávala pravidelně cílem pro školní výlety české obecné školy, k tomu začaly být zpevněné břehy řeky Moravy (1912-1913) vyhledávaným místem pro rekreaci a koupání, nedělní rekreanti chodili hasit žízeň právě do populární hospody. Ještě pár let po 2. světové válce bývaly břehy v létě plné, tuto idylu ukončil až Vítězný únor. Ten zasáhl do osudu mnoha lidí, ale i budov a nejinak tomu bylo i s hospodou "U Hojgrů". Ta byla znárodněna, tehdy ji zabral národní podnik Farmakon a zřídil si zde svůj rudý koutek, což byl nižší stupeň osvětového zařízení ROH. Na přelomu 70. a 80. let se zde ještě konaly pololegální divadelní představení a koncerty, hráli tady například Jaroslav Hutka nebo dvojice Vodňanský-Skoumal.

Původní starou faru, která stála hned vedle této staré hospody, zde už také nenajdeme. V roce 1937 ji za 5500,- odkoupil správce Vyšší hospodářské školy (dnešní SZTŠ), nechal ji zbourat a vystavět obytný dům, který se zde nachází dodnes.

Autoři: Čenda Šopek a Michal Folta ve spolupráci s Ondřejem Holpuchem

Použité zdroje:

Mlýny v Olomouci a jejím nejbližším okolí - 2. část, Miloslav Čermák (OAO 1977, Olomouc 1978)

Mlynářství v Olomouci a na jeho statcích, Miloslav Čermák (OAO 1981, Olomouc 1982)

Olomoucké hospody, zájezdní hostince, hotely, vinárny a kavárny v minulosti, Miloslav Čermák (Memoria 2004)

Farní kostel sv. Štěpána Prvomučedníka v Olomouci na klášterním Hradisku, Leoš Mlčák (Římskokatolická farnost Olomouc – Klášterní Hradisko 2020)

Bývalá sýpka | Foto: cs

Bývalá sýpka | Foto: cs

Bývalá sýpka | Foto: cs

Bývalá sýpka | Foto: mf

Bývalá sýpka | Foto: mf

Bývalá sýpka | Foto: mf

Bývalá sýpka | Foto: mf

Mědirytina kláštera Hradisko v r. 1749, podle rytiny G. A. Müllera. V popředí šenkovní dům. Ilustrace ukazuje klášter i s jeho zázemím, zahradami a dalšími objekty.  (Zdroj: SOkA)


INZERCE

NÁZORY K ČLÁNKU

Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.



INZERCE
Auto Kubíček
INZERCE
TV Morava