Kompletní oprava včetně technického vybavení stála téměř 96 milionů korun, z nichž velkou část pokryla dotace Ministerstva kultury, necelé dva miliony pak zaplatilo Muzeum umění.
„CENTRAL je technicky koncipován jako polyfunkční sál, takže se v něm mohou uskutečnit divadelní formy s různým prostorovým uspořádáním od klasického činoherního tvaru přes loutkové divadlo či scénické čtení až po taneční či pohybové divadlo. Také koncerty mohou mít mnoho poloh, od drobných a komorních, až po středně velké koncerty kapel,“ říká Alexandr Jeništa, dramaturg Muzea umění. „Jedná se o scénu bez stálého hereckého souboru a repertoáru. Naše divadelní dramaturgie vzniká v přirozené úzké spolupráci s mezinárodním festivalem Divadelní Flora. Příkladem představení vytvořeným přímo pro Velkou scénu CENTRALU je taneční inscenace Freedom in Motion, která vzniká v koprodukci s Moravským divadlem Olomouc – představení baletního souboru s choreografiemi Štěpána Pechara (Dekkadancers) a italské choreografky Roberty Ferrary bude mít premiéru v květnu.“
FILMOVÉ FESTIVALY
Nová olomoucká scéna se bude profilovat také jako partner významných festivalů – kromě již zmíněné Divadelní Flory k nim patří také populárně-vědecký Academia Film, lidskoprávní Jeden svět nebo Ekologické dny Olomouc. Středoevropský charakter pak má německojazyčný Das Filmfest, přehlídka současné poezie Cena Václava Buriana či Dny židovské kultury. „Napříč všemi formáty a tématy pak program bude odrážet a rozvíjet i konkrétní výstavní projekty Muzea umění, zejména náš koncept prezentace středoevropského umění – Středoevropského fóra Olomouc,“ doplňuje Jeništa.
Mnoho Olomoučanů má dodnes budovu Muzea umění spojenou se zdejším padesátiletým působením Divadla hudby, jehož provoz skončil v roce 2019. „To, že by bylo možné jednoduše navázat na živou diváckou obec Divadla hudby, je asi iluze. Ale určitá kontinuita tady je. Například nejmenším divákům nabízíme nepřerušeně po 30 let to nejlepší z české produkce loutkového divadla,“ říká Jeništa s tím, že dramaturgie bude nyní trochu jiná. „Divadlo hudby fungovalo v nejlepším slova smyslu jako ,kulturní dům‘, kde bylo možné uskutečnit v podstatě cokoliv. CENTRAL bude usilovat o větší dramaturgickou čitelnost a identifikovatelnost.“
REKONSTRUKCE
Přípravy na rekonstrukci CENTRALU začaly ještě v době fungování Divadla hudby v roce 2016. „Projekt vypracovali architekti z pražského ateliéru Sborwitz architekti a rekonstrukce se rozběhla v roce 2019. Záhy se však ukázalo, že je celý objekt v mnohem horším stavu, než se podle sond v přípravné fázi stavby předpokládalo. Hlavní problém byly značné statické poruchy budovy a rovněž úroveň spodní vody, zejména v suterénu,“ přibližuje Ondřej Zatloukal, ředitel Muzea umění Olomouc. „Celý projekt jsme museli podrobit revizi, přepočítat rozpočty, zdůvodnit navýšení investiční dotace, znovu vysoutěžit dodavatele stavby, a to vše pochopitelně v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek. Tento proces zabral více než rok a půl, takže skutečné práce se znovu rozběhly až v únoru 2022.“
Rekonstrukce vychází z podoby kina po dílčí rekonstrukci v roce 1943, kterou projektovali barrandovští architekti Jan Zázvorka ml. a Karel Škvor. „Zůstala tedy idea prostoru s velmi výraznou křivkou balkónu a akustickou vlnou na stropě sálu. Zachovali jsme i prostorové uspořádání foyer bývalého kina s jedním výrazným rozdílem, kterým je jeho propojení s hlavním vstupem do Muzea umění z Denisovy ulice. Nicméně, vzhledem k již zmíněným statickým poruchám jsou v podstatě všechny povrchy v CENTRALU nové,“ doplňuje ředitel Zatloukal.
Stavební úpravy však nekončí. „Hotová je pouze první etapa – rekonstrukce bývalého kina, které dnes nazýváme Velká scéna. Následovat bude přestavba bývalého Divadla hudby, kde vznikne Malá scéna, a Radiobaru, v němž bude Zkušebna. Teprve tento tříscénový organismus bude tvořit kompletní CENTRAL, který nám umožní maximální tvůrčí i produkční volnost,“ vysvětluje dramaturg MUO. „Další etapy jsou navázány na projekt přístavby Středoevropského fóra v proluce vedle Muzea umění. Moc by se mi líbilo, kdybychom měli všechny tři scény k dispozici už v roce 2026, což je však zatím vize pouze hypotetická,“ usmívá se Alexandr Jeništa.
HISTORIE
Přízemí a suterén budovy nynějšího Muzea umění začaly sloužit jako svého druhu zábavní centrum v roce 1925, kdy zde vzniklo nejprve varieté Tabarin (později Divadlo hudby). V jeho sousedství přibyl o rok později Radiobar a o podlaží níže kino Central, které bylo od roku 1930 dokonce prvním zvukovým kinem na Moravě. Za Protektorátu celý objekt zabavili Němci a sloužil do značné míry také jako zábavní podnik pro německou armádu. Po válce fungovalo varieté i Radiobar už jen krátce. Prozatímní správu kina převzal Svaz přátel Sovětského svazu, který dal biografu ihned nový název – Moskva. Ten mu zůstal až do roku 1989 (v roce 1968 to bylo krátce kino Svoboda), kdy se vrátilo k původnímu jménu kino Central, které neslo až do svého uzavření v roce 2005.
Prostor varieté i baru, který byl v padesátých letech veřejnosti nepřístupný, se v uvolněných politických poměrech let šedesátých podařilo využít významnému olomouckému organizátorovi kultury Rudolfu Pogodovi. V roce 1968 zde otevřel olomouckou pobočku Divadla hudby a poezie, které zde s různými obměnami fungovalo až do roku 2019.
