Historie

Po dokončení čtyřleté rekonstrukce olomoucké radnice bylo o této monumentální historické stavbě napsáno mnohé. Díky pečlivé práci restaurátorů se ovšem objevily i různé detaily, kterých si laici na první pohled nevšimnou. Třeba podpis autora půvabné a tvarově něžné kašny, která zdobí severozápadní nároží radnice. Byl jím vídeňský dvorní kameník Eduard Hauser. Jeho jméno teď reprezentuje řadu dalších vídeňských umělců, kteří se kdysi na podobě radnice podíleli.

Dnes je v nice na rohu radnice dominantním motivem stojící ženská postava, alegorie antické bohyně čistoty a zdraví Hygie. Dáma stojí a jen tak mimoděk nabízí hadovi pokrm či nápoj z misky. Tuto antikizující sochu vytvořil teprve v roce 1948 olomoucký akademický sochař Karel Lenhart. Původně zde ovšem býval úplně jiný motiv, a to dítě s delfínem, jakýsi prototyp dnešní Arionovy kašny.

Hrdelní právo, rychlé soudy a kruté tresty. Spravedlnost se ve středověku a raném novověku s pachateli zločinů vůbec nepárala. Olomouc jako hlavní město Moravy a jedno z nejvýznamnějších královských měst v zemích koruny české mělo jak svého kata, tak i vyhrazené místo, kde se odporná krvavá dramata odehrávala. Dodnes to místo nese výmluvné jméno Šibeník a pokud můžeme věřit některým zvěstem, má svou pochmurnou tradici stále kdesi zakódovanou.

Olomouc se po čtyřech letech prací opět chlubí nádhernou historickou radnicí. Po více než sto letech navíc znovu září barvami i dvě heraldické galerie nad oběma vchody do radnice. S restaurováním erbů je spojeno několik velmi zajímavých informací. Vyplývá z nich, s jakou péčí a náklady kdysi vznikala tato jedinečná heraldická výzdoba i jak lehkomyslně a hloupě se k ní zachovaly některé mladší generace Olomoučanů.

Barvy ze Sibiře a nejlepší zlato

Největší drama středověku na Moravě. Příběh, při němž se tajil čtenářům a posluchačům dech. Na Moravu dorazila roku 1241 obávaná vojska krvežíznivých a nepředstavitelně krutých Mongolů a Tatarů. Zastavil je až hrdinný odpor několika tisíc českých a moravských vojáků u Olomouce. Fascinující příběh, který se nejspíš nikdy neodehrál... 

„Sotwa dorazili k městu, zničili dědiny okolní i rozlehlé plamenem a dali se do dobýwání hradeb. Nesčíslné mnoztwí šípů sypalo se do města a weta po tom, jenž by se byl na násypech objewil. Důwěřujíce se we swou sílu a zběhlost w trhání hradeb, jížto ani nejpevnější města v Rusku a Polsku neodolaly, podnikli wíce útoků na město. Udatní wšak obráncowé, wěhlasným wedení Zdislawem, odwrátili statečně wšeliké naň dorážení.“

Divadlo Oldřicha Stibora, Městské divadlo, Stadtliche Theater a úplně na začátku Königlich Städtischen Nationaltheater Olmütz. Výčet názvů instituce, která my známe jako Moravské divadlo Olomouc, svědčí o dlouhé a pestré historii. Tato pamětihodná a všeobecně ctěná instituce oslaví v tomto období dvě velká výročí. Hodně se teď hovoří o jubileu stoletém, které se týká české éry divadla na Horním náměstí. Jenže zdobná budova naproti radnici slaví nyní i další výročí – dne 4. října to bylo přesně 190 let, kdy bylo divadlo na náměstí postaveno a do jeho hlediště poprvé usedli zvědaví diváci. Tento moment patří v kulturních dějinách města k velmi důležitým a připomenutí si zaslouží.

V pátek ráno ještě rafičky (či správně rafie) radničních hodin visely zplihle dolů, obě zhruba na šestce. V poledne už ukazovaly správný čas. V pátek se tedy hodinový stroj starých věžních radničních hodin opět rozběhl. Po zhruba dvou letech. 

Opravená radniční věž září novotou a oprávněně budí pozornost. Brzy už bude odhalena celá opravená radnice, historická budova, která byla vystavěna na začátku 15. století. Někteří lidé se ale ptají, proč jsou číslice na ciferníku věžních hodin zbarvené do zelena. Odpověď je prostá – je to původní barva, která byla pouze zanesená nečistotou.

Eliška Junková, to je pojem. Odvážná mladá dáma, která se nebála sedět za volantem závodního vozu Bugatti a zručnou a rychlou jízdou porážet věhlasnější mužské soupeře. Eliška Junková (16. 11. 1900 Olomouc -5. 1. 1994 Praha), nejslavnější žena motoristického sportu všech dob, se narodila v Olomouci a u Olomouce také úspěšně závodila.

Narodila se před sto dvaceti lety do rodiny olomouckého zámečnického mistra jako Alžběta Pospíšilová. Bylo to velmi šikovné děvče, už v šestnácti letech nastoupila jako korespondentka burzovního oddělení do nově vznikající olomoucké pobočky Pražské úvěrové banky. Právě zde se setkala se svým osudovým mužem.

Je to jen jeden list papíru a přitom obsahuje takové množství informací a má takovou hodnotu. Kolorovaná mapa Olomouce a okolí spolu s vyobrazením válečné scény byla vytištěna v Praze někdy kolem roku 1758 a do Olomouce se dostala na přelomu minulého a tohoto roku z americké Kalifornie. Co víme o mapě obléhání Olomouce pruským vojskem v roce 1758 a co ukazuje zajímavého? Třeba to, kde stály některé později zmizelé kostely, kaple či barokní zahrady. Ukazuje velmi přesně i pohyby pruské armády, která se více než měsíc marně snažila dobýt Olomouc. 

Olomouc je městem památek a krásného umění, a tak je logické, že je i olomoucká historie plná umělců. Bez vynikajících malířů, architektů, sochařů a kameníků jako byli Jan Kryštof Handke, Filip Sattler, Giovanni Pietro Tencalla, Jan Jiří Schauberger, Václav Render či Ondřej Zahner, by Olomouc nebyla nejkrásnějším městem na Moravě a dost možná v celých českých zemích. Neměla by jedinečné kašny, neměla by nádherné chrámy a neměla by ani největší barokní sousoší u nás, Sloup Nejsvětější Trojice.

Díla těchto slavných mistrů znají Olomoučané i lidé odjinud. Znalci umění do Olomouce kvůli jejich dílům jezdí. Co ovšem víme o samotných těchto tvůrcích? Podívejme se dnes na poslední dva jmenované, kameníka Václava Rendera a sochaře Ondřeje Zahnera. Mají totiž více společného než jen to, že patří k prvořadým moravským barokním umělcům. 

Tenhle stadion toho viděl už hodně – zažil ke dvěma desítkám utkání české fotbalové reprezentace, ať už v rámci přátelských, nebo kvalifikačních zápasů, viděl řadu evropských TOP týmů, které zvláště v 90. letech tehdy skvělá Sigma Olomouc v pohárech srdnatě trápila a mnohdy i vyřazovala, a zažil i část Mistrovství Evropy ve fotbale do 21 let 2015 včetně semifinálového zápasu. Andrův stadion v Olomouci má na co vzpomínat, a zanedlouho přivítá další ligové a poté i reprezentační utkání. To vše ve chvíli, kdy slaví 80. narozeniny.