Historie

Königliche-hauptstadt Olmütz, Královské hlavní město Olomouc nebo po roce 1918 prostě Hlavní město Olomouc. Historická metropole Moravy se svého titulu, i když od dob po Třicetileté válce to byl už především jen čestný titul, nevzdávala. Vydrželo to až do dob po druhé světové válce!

Olomouc měla na Moravě od raného středověku velmi specifické postavení. Zatímco jihomoravská centra Velkomoravské říše po vpádu Maďarů zanikla nebo živořila, Olomouc v 10. století zažívala rozvoj. Když pak Moravu připojili první Přemyslovci k českému státu, logicky brali jako její přirozené centrum právě olomouckou aglomeraci a olomoucké hradiště.

Začal s tím slavný kníže Břetislav

Myšlenky církevního reformátora mistra Jana Husa a jeho radikálních následovníků se v Olomouci nikdy příliš neuchytily. Zatímco v Čechách se husitské ideje šířily rychle, v Olomouci se (ponejvíce) němečtí měšťané na novoty dívali velmi podezíravě a odmítavě. V Olomouci kromě mnoha klášterů sídlil rovněž biskup, a tak byl odpor Olomouce vůči husitství prakticky geneticky zakódován.

"Celá Evropa nemá tak výpravné dílo jako Olomouc... ani pražské hodiny se s našimi nemohou - přinejmenším z hlediska uměleckého vypravení - srovnávat." Přesně před sto a jednadvaceti lety Olomoučané se zatajeným dechem sledovali odhalení obnoveného orloje. Byť později označovali odborníci historizující sloh restaurovaného orloje za problematický, současníci s výsledkem byli velmi spokojeni. V Olomouci se především kvitoval fakt, že orloj je po desítkách let chátrání opět fungující chloubou radnice.  

Silně zbytnělé kosti, nerovný povrch, okostice. Tak podivnou kostru jiné hroby neskrývaly. Na první pohled odlišná byla kostra dospělého člověka, kterou našli archeologové při záchranném archeologickém výzkumu v Křížkovského ulici při rekonstrukci děkanátu Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Během výzkumu v letech 2015 - 2017 byla, kromě jiných mimořádných nálezů například z období raného středověku, prozkoumána také část hřbitova, který se nacházel kolem bývalého gotického kostela sv. Petra a Pavla, zbořeného v roce 1792.

Největší prozkoumaný středověký hřbitov

Samotný hřbitov byl zrušen už roku 1784, nicméně nejstarší hroby pochází z průběhu vrcholného středověku. Výzkum odkryl celkem 98 hrobů na současném nádvoří děkanátu, dalších 486 hrobů bylo prozkoumáno v nově budovaném suterénu pod severním křídlem budovy. Jedná se tak o největší archeologicky zkoumaný hřbitov v intravilánu města na střední Moravě.

Dnes tam jezdíme lyžovat nebo se koupat v krásném jezeru Lago di Garda, a vůbec netušíme, že nás pojí společná historie. Přes to lety se totiž na bezmála čtyři roky z italských obyvatel dnešního regionu  Trentino stali Hanáci.

Jižní Tyrolsko s centrem ve městě Trento (Trident) patřilo na začátku první světové války k rakousko-uherské monarchii. Ve chvíli, kdy se italské království rozhodlo vypovědět smlouvu s Rakouskem a Německem a roku 1915 se zapojilo do války na straně spojenců, bylo zřejmé, že se z Trentina stane válečná zóna. Lidé, kterým reálně hrozilo, že doslova skrze jejich domovy půjde fronta, museli pryč. Bojeschopní muži museli narukovat do rakouské armády, ženy, starci a malé děti čekala daleká cesta do bezpečnějšího, ale pro ně neznámého vnitrozemí.

Italský Kopeček i Radíkov

Jak známo, nejstarší univerzita na Moravě vznikla roku 1573 v Olomouci. Stalo se tak díky úsilí olomouckého biskupa Viléma Prusinovského a za velikého přispění jezuitského řádu. Ovšem právě fakt, že univerzitu založil biskup a řídili ji po celou dobu jezuité, měl výrazný vliv na její zaměření. Studentům se zde dostávalo vzdělání v oblasti filozofie, teologie a později i práva. Toto scholasticko-humanistické zaměření ovšem nebylo nic pro šlechtice, kteří plánovali kariéru ve státních službách. Ti potřebovali znát živé evropské jazyky, mít například základy stavitelství, být dobří v zacházení se zbraněmi a museli samozřejmě zvládat i praktické a společenské dovednosti jako je šerm či tanec.   

Pekelnější scénu při nástupu k moci si okupanti sotva mohli vymyslet. Toho dne už muselo být všem soudným lidem v Olomouci jasné, že se s příchodem německé okupační moci zcela zásadně změnily dosavadní poměry a přichází cosi nevídaného. Z radnice byla okamžitě odstraněna dosavadní česko-německá samospráva, vojenské objekty obsadil Wehrmacht, na židovských obchodech se objevily ostouzející antisemitské nápisy a především shořela velkolepá olomoucká synagoga. Stalo se tak v noci z 15. na 16. března, tedy hned v první den okupace. Nezapálili ji však okupanti, ale místní nacisté.

Beznaděj, marnost a zlost. Mizerné počasí a ještě horší nálada. Na straně druhé euforie, pocit zadostiučinění a agresivita. Pochody městem, násilí, požár, rezignace. Takový byl 14. a 15. březen před osmdesáti lety v Olomouci. Začátek více než šest let trvající okupace. Naštěstí se ale nenaplnilo to, co prorokovaly oslavné transparenty na radnici a v okolních ulicích – „Olmütz 700 jahre deutsch – und nun auf ewig!“ Tedy „Olomouc 700 let německá a nyní navždy!“

Zavraždil čtyři olomoucké biskupy a nejméně dva další metropolitní kanovníky. Jak se to Janu Philoponovi  Dambrovskému podařilo? Snadno. Byl totiž jedním z nich a navíc se vše odehrálo v 16. století. Tehdy justice neměla ani zdání o vyšetřovacích metodách, které by dnes brutálního „biskupotraviče“ odhalily raz dva. Arzenik či nechvalně proslulá Aqua Tofana tak byla pro zkušeného, chladnokrevného a dostatečně prohnaného vraha doslova superzbraní.

Drsný příběh olomouckého traviče biskupů zaujal nyní i tvůrce pořadu Tajemno na internetové televizi stream.cz. Pořad o vraždícím kapitulním děkanovi i s vyjádřeními olomouckého historika Jiřího Fialy najdete zde https://www.stream.cz/tajemno/10030790-jan-philopon-dambrovsky-vrazdici-knez-z-olomouce.

Těžká aféra v těžkých časech

Můžeme chodit třeba denně kolem a přitom nás sotva napadne, jaká dobrodružství a neznámá historie se za zdmi těch domů skrývá. Olomoucká historie je přitom plná zásadních momentů a prvenství ve vývoji vzdělávání a poznávání. Roli v ní přitom hrají jak jezuité na straně jedné, tak i tajemní učenci na straně druhé a dokonce i zednáři, kteří nesmí chybět v žádném správně bulvárním pohledu za hranice všednosti.