Historie

Těžko říct, zda nejlepší, jistě ale nejslavnější mezi skladateli je Wolfgang Amadeus Mozart. O jeho památném dvouměsíčním olomouckém pobytu se nyní můžeme dočíst ve zbrusu nové kapitole speciálních archivnických stránek města Olomouce. Dozvíme se mimo jiné, že malému Mozartovi v kritické situaci velmi pomohla odvaha tehdejšího olomouckého kapitulního děkana. 

Olomoucký hrnčíř Matouš Reiff se roku 1682 pomátl. Jeho žena Magdalena se totiž v jejich domě na Cartách (dnes Purkrabská ulice) dopouštěla cizoložství s tovaryšem Jakubem, což mistra hrnčíře nakonec přivedlo až do špitálské cely u svatého Ducha.

Hříšnice byla vsazena do vězení a městský rychtář poté dostal příkaz "přiložením palečnic dále vyšetřovat a dopátrat se jistoty v záležitosti dítěte, totiž s kým je těhotná, a dále zda se nepokoušela o vyhnání plodu pomocí léku, který dostala od věštkyně". To by byl z hlediska tehdejšího práva další zásadní zločin.

Chodíte-li centrem Olomouce, sotva můžete tento dům minout. Patří v tom nejužším historickém jádru města, v místech, kde vznikala první zástavba královského města, k nejvýraznějším a největším budovám. Pojďme se tedy podívat na dějiny domu v Ostružnické ulici číslo 3. Dům se dotýká dějin obchodování s knihami, farmacie a dokonce i lázní. Podle některých svědectví je ale poněkud náročný pro citlivější povahy – za dlouhá staletí existence tento dům dost možná nastřádal velké množství různé energie a vzpomínek.

Pokud všechno klapne a nenastanou nečekané potíže, vyrazí 22. listopadu po půlroční pauze do ulice 1. máje opět tramvajové vozy. na to, že tudy tramvaje odnepaměti jezdí, jsou Olomoučané zvyklí. Ne každý ale ví, že jde o skutečně nejstarší trať nejen ve městě, ale na celé Moravě. Poprvé tudy totiž elektřinou poháněný vůz pouliční dráhy projel 1. dubna 1899. A byla to velká sláva - nikde na Moravě takovou elektrickou dráhu neměli. Přitom nechybělo mnoho a olomoucká městská rada by nechala cestující vozit kouřícími parními stroji. 

O čarodějnických procesech slyšel snad každý. Odehrávaly se na mnoha místech Evropy, u nás jsou nechvalně proslulé sériové procesy, které probíhaly v 17. století na panství Velké Losiny. Málokdo má ale tušení o tom, že krutý pařát inkvizice sahal v 17. století i po domnělých olomouckých čarodějnicích; městská rada je ale tehdy nevydala a tím je zachránila před hrozným osudem.

Vinárník a prchlivý násilník Eliáš Pittner, o němž pojednávají následující řádky, žil v domě na Dolním náměstí 43 (čp. 22) od r. 1650 a provozoval zde hostinskou a vinárenskou živnost. Na jeho příběhu se ukazuje, jak zhrublé byly mravy (nejen) v Olomouci v době po třicetileté válce. 

Tento příběh z bohaté kriminální minulosti královského města Olomouce vypráví o strážmistrovi Matyáši Goldovi, který byl na Dolním náměstí zavražděn baronem Janem Václavem Oderským z Lidéřova. K tomuto incidentu se nám v olomouckých registraturách dochovalo několik dokumentů, mimo jiné zápis o celé události a také zápis z vyšetřování barona Oderského. Pojďme si podrobněji přiblížit, co se vlastně tehdy na Dolním náměstí událo a jak dopadl následný proces s obviněným baronem.

Vražda na Dolním náměstí a složitý proces s obviněným

Kačení je další z olomouckých ulic, které zůstalo její původní jméno. Pojmenování staré tak, že se už zapomnělo, z čeho vlastně vzniklo. Jeden z výkladů tvrdí, že přes Kačení ulici neboli Enten Gasse chodily kačeny na pastvu k jednomu z ramen Moravy, které obtékalo ze severu městské hradby (v místech dnešní ulice Dobrovského). Přiznejme si ale, že představa, jak městský husopas obchází domy měšťanů a jejich drůbež žene v hejnu na pastvu ulicí Nožířskou (později Eliščina, dnes Denisova) do Kačení a Rohelskou bránou za město, je přinejmenším úsměvná. Proto je docela možné, že název této ulice má úplně jiný původ nebo význam. Jistě to neví nikdo. 

Farář, umělci i dělostřelečtí důstojníci

Nález souboru asi třiceti různých dokumentů, tedy ručně psaných listin, tisků i fotografií, zaujal tento týden snad každého Olomoučana. Co se mezi všemi těmi dokumenty, popisujícími důležité události od roku 1704, našlo? Podívejme se alespoň na některé z nich. Naši předkové tyto listiny a informace považovali za natolik důležité, že je chtěli zachovat pro následující pokolení. Významná část nejstarších listin se věnuje Janu Sarkandrovi a bitvě u Höchstädtu.

Sarkander byl uctíván dávno před svatořečením

Procházíme ulicí Na Hradě či Univerzitní a sotva by nás napadlo, že těmi stejnými, ovšem tehdy zcela jinak vyhlížejícími místy se před nějakými osmi staletími procházel Přemysl Otakar I., „třetí král Čechů a kníže Olomoučanů“ i se svými dvořany. A že to tehdy bývala pravidelná podívaná, protože král, který pro českou korunu získal díky Zlaté bule sicilské trvalá privilegia, jezdil do Olomouce úřadovat velmi často. Dost pravděpodobně totiž právě tady měl svůj Nový Hrádek, osobní královskou rezidenci.