Historie

Řeka Morava a vodní poměry na jejím toku vždy významně ovlivňovaly vývoj vodního hospodářství v Olomouci a jeho okolí již od raného středověku. Vodní mlýny a řemeslo mlynářské, hned vedle rybářství, sem vždy neodmyslitelně patřily. První zmínky o olomouckých mlýnech pochází již ze 13. století a už tehdy to bylo na Moravě řemeslo zavedené. Vlastníky těchto mlýnů byly jednotlivé kláštery, olomoucká kapitula a hlavně samotné město. Ještě v roce 1924 bylo na území České republiky 7102 činných mlýnů, dnes je jich jen okolo jednoho sta. Během pár desítek pohnutých let toto starověké řemeslo téměř zaniklo. Prostřednictvím tohoto článku můžete nahlédnout do bohaté historie olomouckého mlynářství a zjistit vše o vodních mlýnech při městě Olomouci.

Počátky mlynářského řemesla v Olomouci

Pohled na Olomouc od jihozápadu, Olomouc od Lazců, trhy na Dolním náměstí, všední ruch na Masarykově (Horním) náměstí… Tyto a další motivy na olejomalbách, akvarelech či kresbách z dob první republiky dotváří spolu s pohlednicemi a fotografiemi jedinečný soubor dokumentů o životě v Olomouci. Kdo byli malíři, kteří si oblíbili Olomouc a ve svém díle jí věnovali největší část práce?

Před první světovou válkou v Olomouci existovala Společnost přátel umění, která sdružovala příznivce výtvarného umění. Na ni na začátku října roku 1918 (ještě před vznikem Československa) navázal český Klub přátel umění. Kromě toho samozřejmě ve městě žili, tvořili a vystavovali i němečtí výtvarníci, ti by si ale zasloužili samostatné pojednání (sdružovali se ve Společnosti přátel umění).  

Plných 120 let od založení oslaví v prosinci letošního roku porodnice Fakultní nemocnice Olomouc. Ta funguje ve stejné budově nepřetržitě od roku 1899 a Porodnicko-gynekologická klinika si její výročí bude připomínat v průběhu celého letošního roku sérií populárně-naučných přednášek, ale také soutěžemi a dalšími akcemi pro odborníky a veřejnost. Oslavy vyvrcholí v prosinci velkou konferencí za účasti špičkových odborníků z oblasti perinatologie a neonatologie.

Víte, kde kdysi podle Hanáků ležela skutečná Svatá Haná, země zaslíbená, kde žili praví Hanáci a kde jen Hanáci druhé kategorie, a kde popřípadě Haná už vůbec nebyla, ačkoliv ji tam my dnes automaticky vidíme? Víme, jak se dříve podle Hanáků samých lišilo jejich plémě od okolních obyvatel?

Velmi zajímavou a přitom milou pomůckou k této problematice je nejstarší mapa Hané, která vznikla někdy na přelomu 18. a 19. století a je dílem vzdělaného amatéra, nejspíš učitele z Kojetína či okolí. Množství informací, které tato mapa poskytuje, je fascinující a leckteré z nich jsou z pohledu dnešních představ velmi překvapivé. Mapa ukazuje i to, že Hanáci byli na svůj původ i na svůj region velmi pyšní a hrdí. Patriotem a hrdým Hanákem byl nepochybně i autor, ať už to byl Jan Tomáš Kuzník, jeho syn Jan Karel Kuzník, Antonín Přibyl, zeť prvně jmenovaného, nebo snad někdo úplně jiný.  

Praví Hanáci versus Tragačníci, Blaťáci a Slaměnkáři

Kniha, kterou spolu s Jakobem Sprengerem přivedl na svět, patří k tomu nejhoršímu v evropských intelektuálních dějinách. Knihu Malleus maleficarum čili Kladivo na čarodějnice vydal Heinrich Institoris Kramer v roce 1486. Tou dobou byl na vrcholu své temné kariéry inkvizitora.

Mezi nabídkou řemeslných dílen a obchodů, které poskytovaly obyvatelům Olomouce nejrůznější služby a zboží, ve městě od 14. století fungovaly také městské lékárny. V rohovém pravovárečném a vinárenském domě čp. 14 se dvěma patry a dvěma adresami (Horní náměstí č. 17 a Dolní náměstí č. 52), který stával v místech původních tří menších středověkých domů, sídlila jedna z nejstarších městských lékáren.

V listinách zprvu zmiňována jako "Stará lékárna", tento název jasně svědčí o tom, že se zde lékárna nacházela již dlouhý čas. V roce 1465 už byla označována jako "Černá lékárna" a tak se jí říkalo po stovky let. Po celou dobu existence dům vlastnily nebo si lékárnu pronajímaly celé generace lékárníků, kteří jako vzdělaní pánové rovněž zastávali různé, většinou vysoké funkce na olomoucké radnici.

Gotická lékárna se dvěma vchody

V posledních měsících se často skloňovalo slovní spojení založení Československa, respektive vznik republiky. Sté výročí si samozřejmě zaslouží mnohé vzpomínky. Zkusme se podívat očima dobového tisku, jak to tehdy vypadalo během prvních vánočních svátků v novém státě. Dny, kdy měli lidé slavit první československé Vánoce, nastaly asi měsíc a půl o skončení děsivé čtyřleté světové války…  

Samozřejmě se na ně těšili, byť to tehdy rozhodně nebyly takové svátky hojnosti a přejídání jako dnes. Nicméně vždy to byly velmi svátky oblíbené. Ovšem v prosinci roku 1918 se země nacházela uprostřed bouřící Evropy, kdy sotva před měsícem a půl skončila velká válka a leckde se ještě bojovalo či posunovaly hranice. Jak to tedy vypadalo v prosinci roku 1918 v Olomouci, tedy z pohledu jejích českých obyvatel?

V Olomouci tábory lidu, v pohraničí střelba

Bylo by s podivem, kdybyste ji neznali. Pravděpodobně ji v autě často bez zájmu míjíte u železničního přejezdu na ulici Novosadská. Velkou barokní sochu Matky Boží – Panny Marie s Ježíškem v náručí. V nadživotní velikosti, nepatrně nakloněná, svými proporcemi neodpovídající malému soklu, odlišná od běžné výzdoby totoho druhu, kterou jsme zvyklí vídat u silnic a cest. Při pátrání po původu této sochy se před námi odkrývá její zajímavý, trochu tajemný příběh. 

Olomoucký sochař Jan Sturmer, pravděpodobný tvůrce sochy P. Marie

Dne 25.11.1898 byly položeny základy olomoucké Zory, nejstarší kontinuálně fungující továrny na čokoládu u nás. Zpočátku se zde vyráběly cukrovinky všeho druhu a čokoláda tvořila pouhých 20 %. Dnes je Zora považována za jednu z nejvýznamnější továren na čokoládové cukrovinky v Evropě.  Roční produkce čítá přes 43 000 tun a více než polovina míří za hranice České republiky. Na tuzemský trh dodává čokolády Orion a tyčinky Margot, Kofila, Ledové kaštany či bonboniéry Modré z nebe a desítky dalších tradičních cukrovinek.  Na jejich výrobě se podílí až 800 zaměstnanců a Nestlé tak patří mezi největší zaměstnavatele v regionu.

Malé kousky pálené střešní krytiny otevírají velké téma pro olomoucké historiky a archeology. Najít velký církevní komplex, který podle těchto úlomků v Olomouci musel stát v 9. století, to je velká výzva pro dnešní olomoucké archeology.

Fragmenty pálených tašek antického typu, které byly na několika místech v Olomouci v posledních letech nalezeny, byly podle výsledků čerstvých termoluminiscenčních testů vypáleny v 9. století. V té době je ale ve slovanském prostředí a ani konkrétně na Velké Moravě, která v 9. století ovládala značnou část střední Evropy, skoro nikdo nepoužíval.