Historie

V nejvyšším patře olomouckého historického centra se ocitneme, když absolvujeme některý z těchto možných přístupů: některou ze středověkých hradebních věží, z nichž jedna nese jméno Katovská, nebo nejstrmější uličkou v centru, kterou známe jako Michalskou, či ulicí Panskou, pojmenovanou dle urozených moravských pánů, nebo okolo kaple a někdejší olomoucké mučírny. Ano, přístupy jsou to věru zvláštní.

Žerotínovo náměstí a přilehlé uličky Purkrabská, Michalská, Školní, Panská, Kozí, Univerzitní, Kapucínská či Hrnčířská, to je totiž svět sám pro sebe; takové olomoucké město nad městem. I když se nacházíme jen pár desítek metrů od Horního a Dolního náměstí, panuje zde docela jiná atmosféra. Zajímavé také je, že zde po komunistickém převratu v roce 1948 asi nejdéle vydržely vzpomínky na starou Olomouc.

Šest století je radnice symbolem samosprávy hrdých měšťanů královského hlavního města Olomouce. Za tu dobu nastřádala hodně bohatství i dost tajemství a záhad.

Radnice na Horním náměstí, vystavěná po požáru starší dřevěné stavby okolo roku 1420, skrývá množství stavebních památek prvotřídní kvality, a to zejména z prvního století své existence. Skrývá samozřejmě také tajemství a záhady. To vše už z nejstarší stavební fáze, z doby gotického stavitelství. Nejlepším příkladem toho je radniční kaple svatého Jeronýma, jejíž část zná každý, i když uvnitř radnice vůbec nemusel být – její nádherný arkýř totiž vystupuje z fasády jižní strany radnice. 

Před týdnem si kulturní obec připomínala dvousté jubileum od narození nejslavnější české spisovatelky (pravděpodobně dvousté, protože některé zdroje tvrdí, že se nenarodila roku 1820, ale už o tři roky dříve), na úterý 11. února připadal svátek Boženy. Spisovatelka Božena Němcová sice v Olomouci nikdy nepůsobila, ale přesto se k její postavě váže jedno známé olomoucké umělecké dílo. „Jednou z dominant Čechových sadů je od roku 1965 právě socha Boženy Němcové, kterou tehdy vytvořil zkušený sochař Vladimír Navrátil,“ říká primátor Mirek Žbánek. „Tuto sochu sice znají asi skoro všichni Olomoučané, málokdo ale zřejmě ví, jak zajímavé okolnosti se k ní pojí,“ dodává primátor.

Autorem známé veduty města Olomouce z roku 1593 je malíř, grafik a ilustrátor Jan Willenberg, někdy uváděný také jako Johann Willenberger. Narodil se 23. června 1571 v slezské Třebnici u Vratislavi, která v tu dobu přináležela svazku České koruny. Rodina zahradníka Tomáše Willenberga se poměrně brzy přestěhovala do Přerova, kde se také počeštila.

V Přerově prožil malý Jan své dětství, v roce 1583 mu ale umírá jeho drahý otec. Výchovy dvanáctiletého Jana se ujímá jeho starší bratr Zikmund, který se už dříve usadil v Olomouci a později zde dosáhl významného postavení v městské radě, byl přísežným městským rychtářem.

Ve dvorním traktu olomoucké arcibiskupské kurie se odehrál archeologický průzkum. Na rozsahem malém prostoru našli archeologové významem velké věci – mimo jiné se zde více než tisíc let skrývaly dvě železné hřivny, staré předmincovní platidlo z dob Velkomoravské říše. Opět se potvrdilo, že Olomouc byla dědicem Velké Moravy poté, co jihomoravská správní centra na začátku 10. století zničili útočící maďarské kmeny.

Výzkum dvorního traktu na Biskupském náměstí číslo 2 prováděný archeology olomouckého územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu potvrdil pravěké a raně středověké osídlení oblasti tzv. Předhradí. Z vrstev datovaných do 1. poloviny 10. století archeologové vyzvedli dvě železné tzv. sekerovité hřivny, které sloužily ve velkomoravské a povelkomoravské době zřejmě jako předmincovní platidla.

Velmi starou historii má lokalita mezi dnešními ulicemi Pasteurova a Komenského, kde se nyní chystá do provozu nový most přes Moravu. Při odkrytí půdy po demolici starého mostu a pravostranného nábřeží se podařilo archeologům ze společnosti Archaia Olomouc najít velmi zajímavé svědectví o minulosti. Mimo jiné i základy mostu, jehož nejstarší prvky který možná pochází dokonce ještě z dob přemyslovských či lucemburských králů.

Archeologové potvrdili očekávání historiků

V průběhu výstavby protipovodňových opatření zajišťuje archeologický dohled společnost Archaia Olomouc. Archeologové už po zbourání mostu a rozebrání pravého nábřeží odhalili několik zajímavostí. Patří k nim základy starého „Dlouhého mostu“ u Bristolu nebo základy předměstské osady Ostrovy.

Veřejné osvětlení nebývá obvykle zrovna středem pozornosti a předmětem vzrušené veřejné debaty. V Olomouci to je ale v posledních desetiletích jinak. Tahle lampa na křižovatce ulic Denisova, Pekařská, Ostružnická a Ztracená je pro mnohé vzorem a symbolem, jak by veřejné osvětlení v centru historického města mělo vypadat.

Vzor, který je jedinečný

O podobě osvětlení se v Olomouci diskutuje od přelomu tisíciletí, respektive od dokončení rekonstrukce Horního náměstí. Olomoučanům se nelíbily nízké lampy Thorn, přezdívané sirky, žádné velké nadšení nevyvolaly ani další lampy Urban Star, a největší odpor panuje proti architekty navrhovanému typu lampy, nazvané plácačka.

Byť dnes panelová sídliště asi nikdo nevnímá jako historické čtvrti, od zahájení jejich výstavby v Olomouci už uběhlo více než půl století. Svým způsobem to tak historie určitě je. Z pohledu těch, kteří se do novotou vonících bytů stěhovali před padesáti lety, to historie je v každém případě. Je spojená s mnoha zajímavými vzpomínkami a třeba i nostalgií.

Slova premiéra Babiše o tom, že Fakultní nemocnice Olomouc dostane příští rok první část balíku peněz na stavbu nového centrálního bloku, tento týden připomněla velmi dlouhou historii tohoto zdravotnického zařízení. Pro výstavbu budovy B, jak se má nový objekt jmenovat, totiž musí nejprve vzniknout volné místo. To se stane demolicí či radikální přestavbou (zatím není definitivně jasno, která verze vyhraje) nejstaršího ze stávajících objektů, pavilonu Franz Josef. Jak už jeho neoficiální název napovídá, jde o stavbu, vybudovanou za časů a s podporou císaře Františka Josefa.

Přinejmenším jednou stavbou je olomoucká architektura v rámci ČR naprosto jedinečná. I když je Olomouc plná historických skvostů, gotických chrámů, barokních kostelů, klášterů i paláců a dalších krásných památek, jedna novodobá stavba v Olomouci nemá nikde jinde v České republice obdoby. Je to bytový dům s vodojemem v ulici I. P. Pavlova.