Několikadenní požár, poškozené Englerovy varhany, trhliny v gotické stěně a okenních kružbách a další škody. To byl výsledek exploze, která se odehrála v centru Olomouce 12. Listopadu 1977 v 11 hodin. Šlo o pokračování demolice bloku starých domů, které měly uvolnit místo stavbě obchodního domu Prior.
Secesní Vila Primavesi patří k nejkrásnějším a nejhodnotnějším olomouckým památkám. Správci její stránky na sociálních sítích zveřejnili nákres stavby z architektonické kanceláře architektů Franze von Krausse a Josefa Tölka. Součástí jejich půvabné kresby z roku 1905 je shodou okolností i budova, které tehdy zbývalo už jen velmi malý kousek existence a která připomíná prastaré časy Olomouce jako významného středověkého královského města. Jde o staré fojtství, které navazovalo na Nový hrádek krále Přemysla Otakara I.
Z Olomouce putovat do polské války za nezávislost, účastnit se revoluce roku 1848, aktivně prožít boje proti Maďarům v roce 1849, významnou roli sehrát ve válce Srbů proti Turkům, a nakonec stanout v čele srbské armády jako její historicky první generál. Zdá se vám taková cesta nemožná? Ovšem skutečně se odehrála, jenže už v 19. století. Jejím aktérem byl František Alexandr Zach, narozený 1. května 1807 na Nové Ulici. Zemřel přesně před 134 lety dne 14. ledna 1892 v Brně. Tam je také dodnes jeho hrob.
Snad každý má rád historické fotografie ze zimního období z let, kdy ještě zima bývala mnohem studenější i bělejší. Tento týden si sice zimu užíváme naplno i my, nicméně je fakt, že obvykle bývá spíš nad nulou a po sněhu ani památky. Nádherné zimní motivy nafotil během svých častých pobytů v malebné podhorské obci Pohořany olomoucký výtvarník Aljo Beran.
Rčení Na Štěpána není pána znáte? I když nám dnes mnoho smyslu nedává, ve skutečnosti má pevný základ v reálném životě. Souviselo s pracovními zvyklostmi na zemědělském venkově. Na Štěpána začínalo také koledování.
Málokteré svátky mají nejen Češi, ale obecně Evropané i blízké kultury tak v srdci. Vánoce jsou klíčovým bodem našeho kalendáře. A právě s těmito prosincovými svátky, které přes možné pradávné pohanské kořeny mají především silný křesťanský narativ, měly velké potíže dva brutální totalitní režimy. Nacismus i komunismus se snažily křesťanský obsah Vánoc zrušit, i když zcela zakázat Vánoce si netroufnul ani jeden z nich. Zkoušeli tedy poselství oblíbených svátků nahradit něčím úplně jiným. Z velké části jim to naštěstí nevyšlo.
Tento článek má za úkol čtenáři přiblížit tragickou událost, která je v literatuře často připomínána jako největší požár v dějinách města Olomouce. Z dostupných informací byl rekonstruován průběh oné tragické noci i následné události po požáru. Příběh je zčásti vyprávěn pohledem věžného na olomoucké radniční věži, přičemž jsou zachována jména i funkce osob doložených v mnoha listinách a dokumentech.
Mimořádně pestré dějiny mají budovy, v nichž dnes sídlí Muzeum umění Olomouc a sál Central. Sahají až do 13. století. Po staletí zde býval klášterní špitál svatého Ducha. Desítky let tady byla také věznice okresního soudu a odehrávaly se zde dokonce i popravy. Od roku 1930 zde bylo první zvukové kino na Moravě. To vše zažila jedinečná lokalita na rozhraní Denisovy ulice a náměstí Republiky. Kdysi šlo o okraj staršího města olomouckého s názvem Předhradí, které od královského města dělila Nová brána.
Na snímku, respektive na historické pohlednici, vidíme typicky městskou ulici, kterou projíždí tramvaj a kterou procházejí lidé směrem k radnici na Horním náměstí. Jde o poměrně netradiční pohlednici, na níž je zachycena dnešní Pavelčákova ulice. V porovnání třeba s Denisovou či Ostružnickou je tato ulice na historických pohlednicích zachycena mnohem méně často. A i pro Olomoučany je tak trochu Popelkou; obvykle ji vnímáme hlavně jako spojnici mezi Horním náměstím a rušnou křižovatkou třídy Svobody a Havlíčkovy ulice.
S odstupem šestatřiceti let se může zdát, že svoboda v listopadu 1989 spadla lidem sama do klína. Jako by 17. listopadu 1989 večer usínali v totalitním nesvobodném režimu a o den později ráno vstávali ve svobodné prozápadní společnosti. Tak to ovšem ani náhodou nebylo! Stačí se podívat do archívů na stránky dobového tisku.
