Historie

Nová kapitola na speciálním archivním webu města Olomouce se soustředí na dramatické události srpna 1968. Fotografie, letáky či texty připomínají atmosféru prvního týdne po okupaci Československa armádami zemí Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem. Z archivních dokumentů se čtenář dozví například to, že do Olomouce jako první přijeli obrněnci z Polska, ustoupili ale rozhořčenému davu a odjeli zase pryč. Poláky Olomoučané do města nevpustili.

Zpráva o objevu sarkofágu, který ukrýval kosterní pozůstatky pravděpodobně několika olomouckých knížat a jejich manželek z 11. a 12. století, vyvolal spoustu zájmu i otázek. Mezi časté reakce čtenářů patřily dotazy, co bude s ostatky významných historických osobností po odvezení do Prahy. Někteří diskutující rovnou projevili bavu, že se Přemyslovci z Prahy do Olomouce už nikdy nevrátí. Vrátí se. Po dokončení všech analýz se Ota I., Ota III., Eufemie, Durancie a zřemě i další nebožtíci vrátí do kaple svatého Štěpána v Klášterním Hradisku. 

Kosti knížat rozházeli švédští okupanti

Z Klášterního Hradiska do Prahy putují pravděpodobné ostatky prvních moravských Přemyslovců Oty I. a Oty III., zakladatelů tohoto starobylého kláštera. Odborníci je budou zkoumat a porovnávat jejich DNA s českými Přemyslovci. Cínová tumba, v níž byla dřevěná malovaná schrána s ostatky, zamíří do Muzea umění - obou památek se ujmou konzervátoři. Veřejnost bude moci schránky spatřit od 6. září v Arcidiecézním muzeu Olomouc na výstavě s názvem Zde se nacházíte. Václavské náměstí v proměnách času.

Olomoucký biskup vysvětil rotundu, která byla poděkováním za vítězství českého nad olomouckým knížetem. I tak by se dal stručně, ale pravdivě shrnout příběh rotundy svatého Jiří na hoře Říp. Ano, právě na té legendární až posvátné hoře, která je „Čechu tím, čím je pro mohamedána Mekka“, jak je psáno ve štítu turistické chaty na vrcholku Řípu.

Stál tady sedmasedmdesát let. Most u Bristolu v dnešní Komenského, tehdy Laudonově ulici byl postaven za Protektorátu Čechy a Morava v roce 1941. Pevná železobetonová konstrukce měla pro německou okupační moc v době války strategický význam. Však také když šlo na konci války do tuhého, snažili se ustupující vojáci Wehrmachtu most zničit, aby se musela Rudá armáda před řekou zastavit. Tehdy to ale nevyšlo. 

Restaurátor je tím, kdo dokáže vidět historické umělecké dílo skutečně v novém světle, a navíc umožní, aby jej tak viděli i ostatní. Restaurátor je skutečně svým způsobem kouzelníkem, který dokáže z oprýskaného, zaneseného, vybledlého či nevkusně přemalovaného díla vyjmout jeho původní krásnou podobu. Práce restaurátora, který vrací ztracenou krásu starým uměleckým dílům, má přitom řadu rovin. V průběhu restaurování se dozví leccos o povaze dávného malíře nebo o postupech předchozích restaurátorů. Staré sochy dokáže spatřit tak, jak vypadaly před stovkami let, včetně překvapivé barevnosti. Dozví se i věci, které naprostou většinu laiků dokáží překvapit – třeba i to, že středověké chrámy, které my známe jako důstojné, ale chladné kamenné stavby, pravděpodobně zářily pestrými barvami.

Dalším pokladem pro fanoušky olomouckých dějin je nová rozsáhlá kapitola na speciálním archivním webu, který připravuje město Olomouc spolu s historiky. Věnuje se dvouměsíčnímu obléhání Olomouce pruskými vojsky v roce 1758. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších epizod ve vojenských dějinách Moravy i samotné Olomouce. 

V nové kapitole archivního webu najdeme informace o okolnostech prusko-rakouských válek, o nelehkém průběhu úspěšného dvouměsíčního vzdorování Olomouce pruskému králi Friedrichovi, o vojenských velitelích Olomouce, jsou zde i nejrůznější veduty a grafiky, jejichž množství dokazuje, o jak významnou vojensko-politickou událost se tehdy jednalo. Vděčnost Olomouci za úspěšnou obranu a odražení Prusů nakonec vyjádřila i sama panovnice Marie Terezie, když polepšila městu jeho starobylý znak a nejvýznamjší muže z řad měšťanstva povýšila do šlechtického stavu.  

Druhá část (První část zde)

Léta páně 1643

První část
Prolog

Jaký byl konec 2. světové války v Olomouci? Jaké byly poslední dny hrozného období, jehož konec oslaví Olomouc v rámci Dne vítězství 8. května na třech tradičních pietních místech? Podle historiků byly boje v okolí Olomouce a ve městě samotném ostré a připravily o život řádově stovky lidí. Na straně Rudé armády padlo v Olomouci oficiálně 156 vojáků, další mrtví byli mezi českými Olomoučany a padlé samozřejmě měl i Wehrmacht a další německé ozbrojené složky.

Útok Rudé armády na Olomouc začal v neděli 6. května, útoku pozemních sil ale předcházelo bombardování. Už při něm byla poničena část města, lidé přežívali v krytech a toužebně očekávali konec bojů. Jako připomínka onoho bombardování se ostatně i v současnosti stále ještě čas od času objeví při různých výkopech nevybuchlá letecká puma.

Rusům pomohly i zprávy od domácího odboje