Historie

Na jižním okraji Předhradí, na tzv. Petrském návrší, stával starobylý kostel sv. Petra a Pavla. Tento kostel byl následovníkem nejstaršího chrámu v Olomouci, který údajně vysvětil samotný svatý Cyril v roce 863 a kníže Svatopluk ho v roce 885 zajistil příjmy, toto jsou ale informace založené jen na falzech. První ověřenou informaci o tomto kostele máme z listiny z roku 1063, kdy se stal kostelem biskupským při založení olomouckého biskupství a stal se "matkou všech kostelů té provincie". Jako sídelní kostel biskupů sloužil kostel sv. Petra až do roku 1141, kdy biskup Jindřich Zdík přenesl své sídlo k nově vybudovanému kostelu sv. Václava na Václavském návrší, který dnes známe jako Dóm.

Historie a zánik kostela a kláštera

Stovky zničených domů, skoro dvacetinásobný pokles počtu obyvatel, lesk hlavního města, vydrancované kulturní a umělecké poklady v čele s románským horologiem z dílny biskupa Jindřicha Zdíka. Co všechno švédská okupační armáda, která Olomouc devastovala dlouhých osm let (1642 – 1650), městu vzala, to je Olomoučanům celkem dobře známo. Že mu však něco i zanechala, se ví jen málo.

Volání po návratu historického orloje na olomouckou radnici se opakuje s železnou pravidelností. A k tomu se obvykle váže zákeřná otázka, která že historická podoba by to měla být. Teď se na radnici vrací orloj v podobě z barokní přestavby, z 18. století. Můžete si ho prohlédnout pěkně zblízka…

Ve druhém patře radnice je totiž umístěna už řadu let volně přístupná expozice o historii olomouckého orloje. Minulý týden do ní přibyl jedinečný exponát. Pražský architekt Martin Šimek sem totiž nainstaloval věrný model ciferníkové části barokního orloje v měřítku 1:1. Tento model byl jedním z hlavních exponátů výstavy, kterou na konci loňského roku uspořádalo Vlastivědné muzeum Olomouc k příležitosti 500 let od první písemné zprávy o orloji. Když se výstava chýlila ke konci, naštěstí někoho napadlo, že by byla škoda, aby tak krásný exponát skončil v depozitáři, a tak se město s muzeem dohodlo na instalaci velmi rozměrného díla právě v radniční expozici.  

Bez povšimnutí chodíme v ulicích staré Olomouce kolem nárožních kamenů - nenápadných pamětníků, starých mnohdy až několik století. Jsou označovány též jako kameny rohové nebo odrazníkové, říká se jim také nákolníky, odrazníky nebo nárožníky, lidově nárožáky. Jde o venkovní architektonické prvky, které dříve chránily rohy a nároží starých domů, také jejich soklové zdivo, ostění vrat a portálů, ale třeba i svody na dešťovou vodu. Používaly se jak neopracované balvany z různých hornin, tak kamenicky opracované prvky, později byly také betonové nebo litinové. Po těchto kamenech se svezla kola koňských povozů, které se přiblížily k budově víc, než bylo zdrávo a hrozilo, že vyčnívající osy dřevěných kol poničí dům. Zprávy v tisku z 19. století ale svědčí i o tom, že nárožní kameny sice budovy chránily, byly však současně příčinou havárií rychle jedoucích kočárů a vozů.

Plný pokladů z pohledu archeologie je nároží olomouckých ulic Wurmova a 1. Máje. Uvnitř areálu, o němž jsme psali v souvislosti se strašidelnými domy v Olomouci, jsou uloženy dějiny od Velké Moravy dál do dob, kdy byla Olomouc hlavním přemyslovským mocenským sídlem na Moravě. Nyní byl dokončen archeologický průzkum dvora tohoto objektu.

Spoustu utajených míst v Olomouci neznají ani sami Olomoučané. Málokdo z obyvatel města měl šanci vidět, jak působivé jsou například podzemní prostory jen pár stovek metrů od věžového vodojemu na Nové Ulici. Mimochodem, právě tento vysoký vodojem nad obytným domem je moderním následníkem oné stavby, která disponuje tak krásnými podzemními prostorami. Jedná se o starý vodojem na Tabulovém vrchu, který od roku 1889 zaručoval obyvatelům Olomouce do té doby nevídaný luxus – kvalitní pitnou vodu, rozvedenou až do domácností. Jak to tedy bylo v Olomouci v 19. století s pitnou vodou?

Takové davy lidí zažilo Horní náměstí v Olomouci jen párkrát v historii. V květnu 1990 uběhlo sotva půl roku od listopadové revoluce, lidé byli nadšení z páru komunistického režimu a nesmírně zvědaví na muže, který se stal symbolem těchto historických změn.

Jeskyně u Olomouce? A která? Trochu zkušenější lidi napadne po chvíli přemýšlení odpovcěď – přece Javoříčské a Mladečské jeskyně. Jenže kousek od Olomouce je ještě nejméně jedna docela rozsáhlá podzemní prostora, a to o dost blíž k městu. Má to jen jeden háček; byť se ten kus podzemního světa opravdu jmenuje jeskyně, ve skutečnosti to je dávno opuštěná štola.

Bezpočet tipů na výlety a zajímavé cesty nabízí Olomoucko. Kromě běžných turistických cílů tady máme i i výlety do dávné minulosti. Po cestách za Kelty a za jejich druidy se můžeme podívat ještě o půl tisíciletí hlouběji do minulosti, na pravěké hradiště, které v době bronzové hlídalo široké okolí a obyvatelům nížinných sídlišť poskytovalo obranu a bezpečí. A k tomu si můžeme dát něco dobrého v blízkých Lošticích, známých produkcí pravých Olomouckých tvarůžků nebo příjemnou kavárnou U lišky Bystroušky.

Sluneční hodiny na nároží olomoucké radnice jsou rozhodně fenoménem těchto dní. Po úterním odhalení díla akademického malíře a restaurátora Radomíra Surmy si hodiny prohlédly tisíce Olomoučanů a internetem kolují stovky fotografií. Jak ale vlastně takové sluneční hodiny fungují a co na nich je zachyceno?