Historie

Dnes tam jezdíme lyžovat nebo se koupat v krásném jezeru Lago di Garda, a vůbec netušíme, že nás pojí společná historie. Přes to lety se totiž na bezmála čtyři roky z italských obyvatel dnešního regionu  Trentino stali Hanáci.

Jižní Tyrolsko s centrem ve městě Trento (Trident) patřilo na začátku první světové války k rakousko-uherské monarchii. Ve chvíli, kdy se italské království rozhodlo vypovědět smlouvu s Rakouskem a Německem a roku 1915 se zapojilo do války na straně spojenců, bylo zřejmé, že se z Trentina stane válečná zóna. Lidé, kterým reálně hrozilo, že doslova skrze jejich domovy půjde fronta, museli pryč. Bojeschopní muži museli narukovat do rakouské armády, ženy, starci a malé děti čekala daleká cesta do bezpečnějšího, ale pro ně neznámého vnitrozemí.

Italský Kopeček i Radíkov

Jak známo, nejstarší univerzita na Moravě vznikla roku 1573 v Olomouci. Stalo se tak díky úsilí olomouckého biskupa Viléma Prusinovského a za velikého přispění jezuitského řádu. Ovšem právě fakt, že univerzitu založil biskup a řídili ji po celou dobu jezuité, měl výrazný vliv na její zaměření. Studentům se zde dostávalo vzdělání v oblasti filozofie, teologie a později i práva. Toto scholasticko-humanistické zaměření ovšem nebylo nic pro šlechtice, kteří plánovali kariéru ve státních službách. Ti potřebovali znát živé evropské jazyky, mít například základy stavitelství, být dobří v zacházení se zbraněmi a museli samozřejmě zvládat i praktické a společenské dovednosti jako je šerm či tanec.   

Pekelnější scénu při nástupu k moci si okupanti sotva mohli vymyslet. Toho dne už muselo být všem soudným lidem v Olomouci jasné, že se s příchodem německé okupační moci zcela zásadně změnily dosavadní poměry a přichází cosi nevídaného. Z radnice byla okamžitě odstraněna dosavadní česko-německá samospráva, vojenské objekty obsadil Wehrmacht, na židovských obchodech se objevily ostouzející antisemitské nápisy a především shořela velkolepá olomoucká synagoga. Stalo se tak v noci z 15. na 16. března, tedy hned v první den okupace. Nezapálili ji však okupanti, ale místní nacisté.

Beznaděj, marnost a zlost. Mizerné počasí a ještě horší nálada. Na straně druhé euforie, pocit zadostiučinění a agresivita. Pochody městem, násilí, požár, rezignace. Takový byl 14. a 15. březen před osmdesáti lety v Olomouci. Začátek více než šest let trvající okupace. Naštěstí se ale nenaplnilo to, co prorokovaly oslavné transparenty na radnici a v okolních ulicích – „Olmütz 700 jahre deutsch – und nun auf ewig!“ Tedy „Olomouc 700 let německá a nyní navždy!“

Zavraždil čtyři olomoucké biskupy a nejméně dva další metropolitní kanovníky. Jak se to Janu Philoponovi  Dambrovskému podařilo? Snadno. Byl totiž jedním z nich a navíc se vše odehrálo v 16. století. Tehdy justice neměla ani zdání o vyšetřovacích metodách, které by dnes brutálního „biskupotraviče“ odhalily raz dva. Arzenik či nechvalně proslulá Aqua Tofana tak byla pro zkušeného, chladnokrevného a dostatečně prohnaného vraha doslova superzbraní.

Drsný příběh olomouckého traviče biskupů zaujal nyní i tvůrce pořadu Tajemno na internetové televizi stream.cz. Pořad o vraždícím kapitulním děkanovi i s vyjádřeními olomouckého historika Jiřího Fialy najdete zde https://www.stream.cz/tajemno/10030790-jan-philopon-dambrovsky-vrazdici-knez-z-olomouce.

Těžká aféra v těžkých časech

Můžeme chodit třeba denně kolem a přitom nás sotva napadne, jaká dobrodružství a neznámá historie se za zdmi těch domů skrývá. Olomoucká historie je přitom plná zásadních momentů a prvenství ve vývoji vzdělávání a poznávání. Roli v ní přitom hrají jak jezuité na straně jedné, tak i tajemní učenci na straně druhé a dokonce i zednáři, kteří nesmí chybět v žádném správně bulvárním pohledu za hranice všednosti.

Řeka Morava a vodní poměry na jejím toku vždy významně ovlivňovaly vývoj vodního hospodářství v Olomouci a jeho okolí již od raného středověku. Vodní mlýny a řemeslo mlynářské, hned vedle rybářství, sem vždy neodmyslitelně patřily. První zmínky o olomouckých mlýnech pochází již ze 13. století a už tehdy to bylo na Moravě řemeslo zavedené. Vlastníky těchto mlýnů byly jednotlivé kláštery, olomoucká kapitula a hlavně samotné město. Ještě v roce 1924 bylo na území České republiky 7102 činných mlýnů, dnes je jich jen okolo jednoho sta. Během pár desítek pohnutých let toto starověké řemeslo téměř zaniklo. Prostřednictvím tohoto článku můžete nahlédnout do bohaté historie olomouckého mlynářství a zjistit vše o vodních mlýnech při městě Olomouci.

Počátky mlynářského řemesla v Olomouci

Pohled na Olomouc od jihozápadu, Olomouc od Lazců, trhy na Dolním náměstí, všední ruch na Masarykově (Horním) náměstí… Tyto a další motivy na olejomalbách, akvarelech či kresbách z dob první republiky dotváří spolu s pohlednicemi a fotografiemi jedinečný soubor dokumentů o životě v Olomouci. Kdo byli malíři, kteří si oblíbili Olomouc a ve svém díle jí věnovali největší část práce?

Před první světovou válkou v Olomouci existovala Společnost přátel umění, která sdružovala příznivce výtvarného umění. Na ni na začátku října roku 1918 (ještě před vznikem Československa) navázal český Klub přátel umění. Kromě toho samozřejmě ve městě žili, tvořili a vystavovali i němečtí výtvarníci, ti by si ale zasloužili samostatné pojednání (sdružovali se ve Společnosti přátel umění).  

Plných 120 let od založení oslaví v prosinci letošního roku porodnice Fakultní nemocnice Olomouc. Ta funguje ve stejné budově nepřetržitě od roku 1899 a Porodnicko-gynekologická klinika si její výročí bude připomínat v průběhu celého letošního roku sérií populárně-naučných přednášek, ale také soutěžemi a dalšími akcemi pro odborníky a veřejnost. Oslavy vyvrcholí v prosinci velkou konferencí za účasti špičkových odborníků z oblasti perinatologie a neonatologie.

Víte, kde kdysi podle Hanáků ležela skutečná Svatá Haná, země zaslíbená, kde žili praví Hanáci a kde jen Hanáci druhé kategorie, a kde popřípadě Haná už vůbec nebyla, ačkoliv ji tam my dnes automaticky vidíme? Víme, jak se dříve podle Hanáků samých lišilo jejich plémě od okolních obyvatel?

Velmi zajímavou a přitom milou pomůckou k této problematice je nejstarší mapa Hané, která vznikla někdy na přelomu 18. a 19. století a je dílem vzdělaného amatéra, nejspíš učitele z Kojetína či okolí. Množství informací, které tato mapa poskytuje, je fascinující a leckteré z nich jsou z pohledu dnešních představ velmi překvapivé. Mapa ukazuje i to, že Hanáci byli na svůj původ i na svůj region velmi pyšní a hrdí. Patriotem a hrdým Hanákem byl nepochybně i autor, ať už to byl Jan Tomáš Kuzník, jeho syn Jan Karel Kuzník, Antonín Přibyl, zeť prvně jmenovaného, nebo snad někdo úplně jiný.  

Praví Hanáci versus Tragačníci, Blaťáci a Slaměnkáři