Historie

Jako Benátky vypadalo blízké okolí olomoucké pevnosti, když se měl přiblížit nepřítel. Okolo ostrých hrotů bastionů, ravelinů, redut a dalších součástí barokní bastionové pevnosti totiž tekla či stála voda. Doslova všude. Zavodňovací či inundační systém byl totiž důležitou součástí tohoto opevnění.

V době míru sice hradby Olomouce obtékaly vodní toky, ale to byl Mlýnský potok a další říční ramena a umělé kanály. V době nebezpečí nařídil velitel pevnosti spustit stavidla a během jednoho dne se blízké okolí hradeb změnilo v ucelenou vodní plochu. To už byla pro nepřítele dost nepříjemná komplikace pro případný pokus o zteč městských hradeb.

Víte, že přinejmenším až do roku 1522 vlastně existovaly dvě Olomouce? Jedna měla radnici a bohaté měšťany, druhá katedrálu, hrad a církevní honoraci. A která z nich je starší? 

Kdo by pochyboval o tom, že Olomouc je mimořádně starým sídlem, respektive místem s velmi dlouhým nepřetržitým osídlením. Nikoliv ve smyslu co nejstarších nálezů, ale ve smyslu nepřetržitého kontinuálního osdílení - a to je v případě Olomouce doložitelné zhruba patnáct století, což je v tuzemsku unikát. Nejstarší nepřetržité osídlení je doloženo v Pekařské ulici, kde průzkumy Josefa Bláhy z 80. let prokázaly existenci slovanské řemeslnicko-kupecké osady už od 6. století. Jako takto staré a nepřetržitě osídlené místo má samozřejmě Olomouc celou řadu vrstev a podob, které už dnes nejsme schopni rozeznat a rozlišit a většina Olomoučanů o nich nemá ani ponětí. Jednou z nich je, že původně šlo vlastně o města dvě, což bývalo patrné na první pohled. 

Svatý Václave, vévodo české země... Dnes, v den svátku svatého Václava, jsou tato slova leckde a leckým vyslovována a připomínána. Zní také ve svatováclavské katedrále v Olomouci, kde dnes probíhá Slavnost svatého Václava. Jak to vlastně je s tím Václavem v kontextu Čech a Olomouce jako někdejšího hlavního města Moravy?

Hostem pravidelné talkshow v nové sezóně bude v pondělí renomovaný fotograf Jindřich Štreit. Pořad doprovází také výstava autorových dosud nevystavených fotografií v Muzeu moderního umění. V průběhu večera zahraje stálý host pořadu, kapela  Loco Poco. Ptát se bude jako vždy David Hrbek. Pondělní talkshow je součástí Dnů židovské kultury. 

Jeden z nejvýznamnějších českých fotografů Jindřich Štreit slaví v září sedmdesátiny. Při této příležitosti je v Muzeu umění Olomouc až do 30. října k vidění výstava nazvaná (Ne)známé fotografie 1978–1989. Představí více než dvě stě fotografií. Zhruba polovina z nich dosud nebyla publikovaná. Výstavu doprovází stejnojmenná kniha.

Víc než dva a půl roku čekala Olomouc na první oficiální návštěvu prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Zvláště nedočkavě na ni čekali hlavně představitelé nové, československé moci, kteří na sklonku roku 1918 převzali vedení města od olomouckých Němců, jmenovitě od starosty Karla Brandhubera. Masaryk do města konečně dorazil 18. září 1921 a u radnice hned neopomněl připomenout spojení Olomouce a Habsburků. 

Olomoučtí čeští politici, kteří před říjnem roku 1918 neměli s řízením města žádné zkušenosti, protože je k tomu němečtí rivalové vůbec nepustili, viděli v Masarykovi velikou oporu a největší národní ikonu. Už v lednu 1919 proto starosta Karel Mareš pozval osobně prezidenta Masaryka do Olomouce. Téhož roku, 27. října 1919, pak navíc na slavnostním jednání olomoučtí zastupitelé odhlasovali, že TGM bude prvním čestným občanem města.

Nejoblíbenějším místem Sigmunda Freuda při jeho pobytu v Olomouci byla "velkoměstská kavárna" na Horním náměstí. Ve městě pozdější proslulý zakladatel psychoanalýzy pobýval před 130 lety jako mladý vojenský lékař na manévrech. Dům s číslem popisným 21, kde mimochodem doposud sídlí kavárna, teď proto ozdobí pamětní deska. K jejímu odhalení dojde ve čtvrtek 22. září ve 14 hodin.

Psal se květen roku 1886 a mladého Sigmunda Freuda jeho povinnosti vojenského lékaře přivedly do středu Moravy, na vojenské manévry v Olomouci. Pobýval zde měsíc. V „hraní si na vojáky“ si Freud příliš neliboval, zato kavárnu na Horním náměstí si během svého dlouhého pobytu zvolil za azyl, protože měla dle jeho slov dobré pečivo a zmrzlinu a také čerstvé noviny.

Freudovi v Opeře chutnala zmrzlina, obsluha ho ale naštvala

Musela to být doslova apokalypsa. Na Svatý Kopeček dorazily v roce 1705 tisíce poutníků z celé Moravy. Bylo jich tolik, že část musela být ubytována v provizorních podmínkách na slámě. Když pak v noci 28. září vypukl v poutním hostinci požár, mezi sotva probuzenými poutníky vznikla panika a chaos. Oheň a dým zahubil 121 lidí.

Podle kronikářů byl původcem požáru neopatrný čeledín, který navečer na půdě manipuloval s otevřeným ohněm. Přesněji šlo o horní předsíň poblíž hlavního schodiště.

Chtělo by se říct, že je to jedno z mála vítězství rozumu a chuťových buněk nad bankami a drogeriemi. V krásně renovovaném domě na Horním náměstí číslo 7, kam už desítky let chodí Olomoučané na svačinku do jídelny Centrum, se už zítra otevře další obchod s gastronomickým sortimentem. Nikoliv tedy peněžní ústav či třeba drogerie, kterých je v centru olomouce více než dost. 

Prodejna Olomouckých tvarůžků v Olomouci chyběla. V informačním centru v podloubí radnice je sice unikátní tvarůžkový automat a v Denisově ulici funguje nějaký čas neméně unikátní tvarůžková cukrárna, ale samotná firemní prodejna loštické společnosti A.W. prostě Olomouci chyběla. Od zítřka bude tento nedostatek v nabídce olomouckých gastronomických pokladů napraven. 

Znáte sluneční hodiny na olomoucké radnici? Že ne? Není divu, když ze zdi radnice před skoro sto lety zmizely. Je to určitě škoda. 

Svého času jsem pojal smělý plán zmapovat všechny olomoucké sluneční hodiny. Záhy jsem však zjistil, že už se touto bohulibou činností zabývali jiní. A to důkladně, tímto jím velice děkuji, ušetřili mi tím opravdu hodně času (odkaz zde http://theses.cz/id/b731vi/Priloha_10_Katalog_slunecnich_hodin.pdf). Nicméně jedny hodiny mi v tomto výčtu chybí, pro mne vlastně ty nejdůležitější, proto tento příspěvěk věnuji právě těmto, dnes už zaniklým slunečním hodinám - na olomoucké radniční budově. V uvedeném seznamu slunečních hodin je sice radnice zmiňována, bohužel však samotné hodiny nejsou nijak specifikovány. Proto si pojďme přiblížit, jakou podobu tyto sluneční hodiny měly a kde se vlastně na radniční budově nacházely.

Živelné pohromy od nepaměti nedílně patří k historii města Olomouce. Ať už se jednalo o záplavy, krupobití, vichřice, kruté mrazy, neúrody, ale i nálety hejn kobylek nebo zemětřesení. Zvláště ale oheň byl živlem nanejvýš obávaným. V Olomouci oheň, tedy požár, udeřil během dlouhých dějin mnohokrát.