Historie

Jak zabíjet upíry a revenanty? V Olomouci bývalo centrum boje s vampyrismem

Neděle, 7.8.2016

Rozsekat, probodnout kůlem, spálit, zasypat kameny. Takové a podobné instrukce využívali lovci upírů, kterých bylo na Olomoucku a celé Moravě před nedávnou dobou víc než dost. Olomouc byla svým způsobem centrem tohoto tažení, které v 18. století zaujalo celou západní Evropu. V Olomouci totiž vyšla roku 1704 kniha Magia Posthuma, v níž církevní právník Karl Ferdinand Schertz radil, jak postupovat v případech podezření na vampyrismus.

Víra v upíry a další podobné bytosti, jako jsou mory či vlkodlaci, provází Evropu od raného středověku a velmi pravděpodobně má kořeny v dobách dávno před tím, než vznikala první písemná svědectví. Zvláště víra v upíry pak patřila k základní výbavě představ o světě u slovanských kmenů a národů.

Nejprve šlo o pohanskou pověru, posléze ji vzala na milost i církev

Žalozpěvy, otcův pohřeb a umrlec. Temná noc Václava III. před smrtí v Olomouci

Čtvrtek, 4.8.2016

"Divíme se všichni, že se dosud až dodnes neví, kdo byl najisto pachatelem tak nezměrné hanebnosti. Byl však spatřen jakýsi rytíř, řečený Konrád z Botenštejna, rodem Durynk, jak vyskočil z paláce, drže v ruce zkrvavený nůž, a utíkal; a ti, kteří byli venku, ho chytili a jako vraha králova zabili, dříve než mohl promluvit nějaká slova. Zda byl on nebo jiný vinen, nevím, ví to Bůh, to však vím a je to známo celému světu, že záhuba onoho mladého krále způsobila vzrůst nesčíslných útrap."

Ota Durynský, Zbraslavská kronika, O smrti krále Václava III. 

Mne zrodili Moravané a povznesla Olomouc. Velký malíř našel slávu až ve Frankfurtu

Úterý, 2.8.2016

Když na jaře v roce 1638 zemřel, připravili jeho přátelé a kolegové portrét s latinsky psaným nekrologem. V něm stálo kromě jiného toto: „Mne zrodili Moravané a povznesla Olomouc. Byl jsem zasvěcen do tajemství Přírody, její milující chráněnec, uměním šťastný, Georg Flegel…“ Ano, Georg Flegel, jeden z nejuznávanějších evropských tvůrců manýristických či ranně barokních zátiší, pocházel z Olomouce, a i když svou výtvarnou slávu zažil až v bohatém Frankfurtu, do konce života se k Olomouci hrdě hlásil.

Georg se narodil pravděpodobně roku 1566 v rodině obuvníka Nikla Flegela, který o rok či dva dříve zakoupil v Olomouci dům a byl přijat mezi měšťany i do zdejšího cechu ševců. Rodina s velkou pravděpodobností patřila mezi protestanty, kterých bylo tou dobou v převážně německé Olomouci stále více.

Kdysi reprezentativní Grand Café, pak kavárna Corso, čína a zítra nová škola

Čtvrtek, 28.7.2016

Kafee Kaiserhof, Grand Café, Ring Kaffee či kavárna Corso. Všechny tyto názvy zdobily v různých dobách stále stejné místo - oblíbenou kavárnu v domě číslo 8 na Horním náměstí. Kávu zde člověk už ale nějaký ten pátek nedostal, a lepší to nebude ani poté, kdy se z domu odstěhují zedníci. Vnitřní prostory se totiž upravují pro potřeby školy. 

Mimořádně frekventované místo, někdejší známá a oblíbená Linka A-B neboli olomoucké korzo, si tady samozřejmě dobrou kavárnu zasloužilo. Kousek odsud zastavovala od roku 1899 tramvaj, lidé si zde dávali dostaveníčka a mnozí z těch, kdo po Lince korzovali, zašli i do prvního patra na kafe. Kavárna tady ale byla už dávno předtím, než vznikla tramvajová trať i označení této strany náměstí jako Linka či Linie A-B. Úplně prvním kavárníkem zde byl údajně už od roku 1720 Ignác Bischovský. Mezi jeho pokračovateli a následnicemi známe například z 1. poloviny 18. století kavárnici Sofii Weinmannovou či ze 30. let 19. století Annu Löschingerovou.

Augustiniáni, kadeti, vojáci a Karel Kryl. Zvláštní osudy domu v ulici 1. máje

Sobota, 9.7.2016

DOPLNĚNO

Dům armády nebo klášter? Pohnuté osudy má, jako ostatně i mnoho dalších, jeden z domů v bývalém olomouckém Předhradí. Dnes známý všem jako Dům armády, býval to kdysi po dlouhá staletí klášter řádu augustiniánů. Ti dnes v Olomouci už ale dlouho nejsou a osudy objektu si s církví spojuje jen málokdo. Navíc je na domě nepřehlédnutelná pamětní deska, připomínající slavného revoltujícího písničkáře Karla Kryla.   

Augustiniánskou řeholi, jeden z nejstarších řádů, se snažil v Olomouci prosadit už slavný biskup Jindřich Zdík v první polovině 12. století. Nepodařilo se mu to pro nechuť ostatních členů metropolitní kapituly sdílet společný majetek a život podle přísných regulí svatého Augustina. Kanovníci měli zřejmě přeci jen radši své pohodlí i soukromí.

Zavřete zoo na Kopečku! Je daleko a páchne. Dnes je z ní jedna z nejlepších zahrad u nás

Sobota, 2.7.2016

Šedesát let dělí dnešek od chvíle, kdy byla v Olomouci založena zoologická zahrada. Když byla v roce 1956 otevřena, měla za sebou čtyři roky poněkud hektických a ne vždy šťastně promyšlených příprav i dost nejistou budoucnost. Málo se při tom ví, že v Olomouci byly tou dobou vlastně dvě zoologické zahrady. To vše a ještě mnohem více se dozvíte v nové knize Zoo Olomouc rok za rokem, kterou spolu s kolegy ze zoo připravil Milan Kořínek

Proč se tramvaje tak často potkávaly na Horním náměstí? Jinou možnost neměly

Pátek, 1.7.2016

Zní to podivně, ale je to tak. Tramvajím v Olomouci totiž nezbývalo nic jiného než se neustále na několika pevně daných místech potkávat. Jedním z nich bylo i Horní náměstí, dále pak třeba náměstí Republiky a další čtyři lokality.

Proč? Jednoduše proto, že až do 50. let byly tramvajové trati v Olomouci jednokolejné a tramvaje, jedoucí v protisměru, se vyhýbaly na takzvaných výhybištích, kterých bylo všeho všudy šest. Další takové místo pak bylo už jen na smyčce u hlavního nádraží. 

Plech, pak zelená, červená a zase zelená. Půl tuny barvy změnilo Husův sbor

Pondělí, 20.6.2016

Nejprve pozinkovaný plech bez nátěru, poté zelená, pak červená, a dnes opět zelená. Tak se měnil vzhled plochou ohromné střechy bazilikální stavby Husova sboru. Střecha, na jejíž nátěr bylo zapotřebí přibližně půl tuny speciálně namíchané barvy, dnes do dálky svítí zelenou. Ještě nedávno přitom byla tmavě červená, a právě tak si ji pamatují všichni, kdo Husův sbor znají od 80. let. 

Monumentální neoklasicistní stavba s výrazným průčelím a sloupořadím tvoří dominantu pohledové osy od pomyslného bulváru třídy Sobody už od roku 1926. Podíváme-li se ale na staré obrazy, zachycující budovu ještě coby novostavbu, střecha neměla ani zelenou, ani červemou barvu. Třeba na olejomalbě olomouckého malíře Fráni Šéna (či Schöna), kde je kostel ještě nedokončený, vidíme plechovou střechu bez nátěru.

Zamilovaná žhářka. Podpálila sice dva domy, ale nikoliv z nečestných důvodů

Sobota, 18.6.2016

K největším vyvrhelům a nejhorším zločincům patřili v minulých staletích žháři. Soudní verdikty nad nimi mnohdy bývaly přísnější než nad vrahy a násilníky. Není divu; takový požár v dobách, kdy bylo ve budovách podstatně více dřevěných prvků a hasičská ochrana byla v plenkách či neexistovala vůbec, byl obrovským rizikem a leckdy zničil třeba polovinu města či obce. Rozsudek olomouckého soudu z roku 1938 ale ukazuje, že i v minulosti bývaly verdikty soudů někdy velkým překvapením.

Korunní pevnůstka zas o kousek lepší: maršál Radecký by se určitě divil!

Neděle, 12.6.2016

Korunní pevnůstka dělá čest svému jménu. Mezi olomouckými pevnostmi, forty a hradbami je už dnes opravdovým klenotem. Dnes tak zapůsobí hned od prvního okamžiku po vstupu do areálu - nedávno totiž byla dokončena celková úprava centrální plochy neboli nádvoří pevnůstky. Velitel olomoucké pevnosti maršál Radecký by byl nepochybně takovým pohledem nadšen.  

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Historie