Na našich stránkách, věnovaných historii, jsme už psali o malém městečku v americkém Kansasu s povědomě znějícím jménem. Olmitz je obec v okrese Burton založili němečtí vystěhovalci z Olomoucka. Původně svou obec pojmenovali Olmütz, brzy ji ale začali s ohledem na anglické jazykové prostředí psát bez přehlásky, tedy jednoduše Olmitz. Zprvu se zdálo, že zde žili pouze německy hovořící vystěhovalci, což ale příliš nekorespondovalo s tím, že jim duchovní správu zajišťovali někdy i čeští kněží. Pak se ukázalo, že v Olmitz žili i čeští, respektive moravští imigranti do Ameriky.
I když je Olomouc městem se silnou vojenskou tradicí, námořnictvo v tomto směru velkou roli nehraje. K nejbližšímu přístavu je to odsud stovky kilometrů daleko a o námořních dobrodružstvích si obyvatelé Olomouce mohli spíše číst v tisku či románech. Jedna výrazná výjimka tu ale je – Olomoučan se stal viceadmirálem rakouského válečného loďstva, velel II. flotile a řídil bombardování přístavního města a loděnic v italské Anconě.
Beznaděj, marnost a zlost. A také strach. Mizerné počasí a ještě horší nálada. Tedy u olomouckých Čechů. Na straně druhé, u místních Němců, euforie, pocity zadostiučinění a agresivita. Pochody městem, násilí, požár, rezignace. Takový byl 14. a 15. březen před osmdesáti sedmi lety v Olomouci. Začátek více než šest let trvající okupace. Naštěstí se ale nenaplnilo to, co prorokovaly oslavné transparenty na radnici a v okolních ulicích – „Olmütz 700 jahre deutsch – und nun auf ewig!“, tedy „Olomouc 700 let německá - a nyní navždy!“
Patřil do zřejmě nejslavnější odbojové skupiny na území protektorátu. Jeden z neodvážnějších protinacistických odbojářů, štábní kapitán Václav Morávek, in memoriam povýšený na brigádního generála, má v Šemberově ulici v Olomouci, kde dlouhá léta bydlel, pamětní desku. Před devíti lety ji vytvořil kameník Miroslav Zmeškal.
Pamatujete si, kde byly za minulého režimu v Olomouci mototechny? Jednu bychom našli na třídě 1. máje, na rohu s Dómskou ulicí. Další bývala desítky let na náměstí Národních Hrdinů. Velkou mototechnu si pamatují Olomoučané i z Envelopy, kde na adrese Holická 1 býval i servis. Menší mototechna bývala také naproti Národnímu domu, než byl blok starých domů zbourán, aby ustoupil novostavbě Prioru.
Jednou z dominant centra hanácké metropole je budova SPEA Olomouc. Ikona regionálního zdravotnictví už zde poskytuje služby třicet let. Za tři dekády se stala symbolem komplexní a efektivní zdravotní péče. A to nejen pro olomoučany, ale také pro lidi z celého Olomouckého kraje.
Touto moderní stavbou je olomoucká architektura v rámci ČR naprosto jedinečná. I když se Olomouc chlubí historickými poklady v podobě gotických chrámů, barokních kostelů, klášterů i paláců a dalších krásných památek, je tu jedna novodobá stavba v Olomouci, která nemá nikde jinde v České republice obdoby. Jde o bytový dům s vodojemem v ulici I. P. Pavlova.
Několikadenní požár, poškozené Englerovy varhany, trhliny v gotické stěně a okenních kružbách a další škody. To byl výsledek exploze, která se odehrála v centru Olomouce 12. Listopadu 1977 v 11 hodin. Šlo o pokračování demolice bloku starých domů, které měly uvolnit místo stavbě obchodního domu Prior.
Secesní Vila Primavesi patří k nejkrásnějším a nejhodnotnějším olomouckým památkám. Správci její stránky na sociálních sítích zveřejnili nákres stavby z architektonické kanceláře architektů Franze von Krausse a Josefa Tölka. Součástí jejich půvabné kresby z roku 1905 je shodou okolností i budova, které tehdy zbývalo už jen velmi malý kousek existence a která připomíná prastaré časy Olomouce jako významného středověkého královského města. Jde o staré fojtství, které navazovalo na Nový hrádek krále Přemysla Otakara I.
Z Olomouce putovat do polské války za nezávislost, účastnit se revoluce roku 1848, aktivně prožít boje proti Maďarům v roce 1849, významnou roli sehrát ve válce Srbů proti Turkům, a nakonec stanout v čele srbské armády jako její historicky první generál. Zdá se vám taková cesta nemožná? Ovšem skutečně se odehrála, jenže už v 19. století. Jejím aktérem byl František Alexandr Zach, narozený 1. května 1807 na Nové Ulici. Zemřel přesně před 134 lety dne 14. ledna 1892 v Brně. Tam je také dodnes jeho hrob.
