Než si odpovíme na úvodní otázku, musíme si udělat malý exkurz do historie pivovarnictví v Olomouci. Historie to je opravdu dlouhá, sahá až do samotných počátků středověkého královského města.
V Olomouci žilo od 13. století právovárečné měšťanstvo. Tedy majitelé domů, k nimž se vázalo dědičné právo vařit a prodávat pivo. Byli to vesměs ti nejbohatší a taky německy hovořící Olomoučané. Pivo se vařilo v mnoha domech, ovšem dnešnímu pivaři by nejspíš moc nechutnalo, středověké domácí pivo se totiž dnešnímu pivo podobalo jen vzdáleně. Ještě po švédské okupaci v roce 1650 je ve městě evidováno šest pivovarů!
Na začátku 18. století se pod dojmem proměn pivovarnictví ekonomicky silnější právováreční měšťané spojili a se svolením panovníka vybudovali měšťanský pivovar. Stavba velké barokní budovy pivovaru se sladovnou začala v květnu 1714 na Romhofě, což je dnes křižovatka ulic Uhelná a Lafayettova. Tak začala historie slavného německého měšťanského pivovaru. V roce 1784 akcionáři nechali vystavět v místě kláštera voršilek v Sokolské ulici č. p. 597 novou sladovnu a k ní v letech1809 až 1811 přibyl kvůli rozšíření výroby další pivovar. Dalším významným mezníkem byl rok 1895 a založení moderního pivovaru na Nové Ulici. Akcionáři reagovali na vysokou poptávku po pivu a plánovali rekordní kapacitu 120 000 hektolitrů ročně. Této hranice však pivovar nikdy nedocílil, nejvyšší roční výstav byl okolo 70 000 hektolitrů piva.
Měšťanský pivovar neboli Brauberei der Brauberechtigten Bürgerschaft zůstával nejvýraznějším producentem piva v Olomouci i okolí až do konce 19. století, byť během tohoto období vznikaly jiné pivovary i v blízkých obcích a městech! Tradiční pivovary fungovaly například ve Velké Bystřici, Dolanech, Těšeticích, Skrbeni, Haňovicích, Litovli, Šternberku, Kokorách, Čekyni, Přerově, Prostějově a v Lipníku. Zemědělské Olomoucko bylo pro existenci pivovarů vhodnou oblastí, pěstoval se zde chmel a hlavně byl region velmocí co do počtu sladoven. Jen v Olomouci od 70. let 19. století vzniklo okolo deseti velkých moderních sladoven!
Čeští podnikatelé v potravinářství praktický monopol německých právovárečných měšťanů ve výrobě piva nesli nelibě. K dostání sice byla pivaz českých pivovarů v okolí, třeba pan F. Jaroš, který se později proslavil svou olomouckou sodovkárnou, umístěnou na Nové Ulici, do Olomouce vozil kvalitní pivo z přerovského akciového pivovaru.
Olomoučtí Češi ale brali založení vlastního pivovaru jako věc prestiže! Výsledkem jednání českých starostů Olomoucka, které probíhalo od roku 1892, bylo založení Hanáckého rolnického pivovaru. Sháněly se peníze, vyřizovala povolení, hledalo vhodné místo, jelikož v Olomouci s německou radnicí to nešlo. Nakonec vybrali akcionáři volnou plochu v Holici s českým starostou Tomášem Otáhalem, na místě s dostatkem vhodné vody i s napojením na železnici. Stavba pivovaru začala 23. března 1896 a už 11. ledna 1897 bylo vše hotovo, zkolaudováno a připraveno k výrobě piva. První várka proběhla 27. ledna 1897, předcházela ji slavnostní mše svatá s účastí celého výboru akcionářů.
Následovaly veliké reklamní kampaně v českých médiích, které zdůrazňovaly, že pivo z hanáckého pivovaru je mnohem chutnější než pivo z měšťanského pivovaru. „V Olomouci probíhal nelítostný národnostní zápas, v němž se i pivo stalo jakousi " bojovou zástavou". Jestliže Češi volali: Svůj k svému! (Češi, kupujte české zboží!), je nasnadě, že leckdy i nekriticky haněli výrobky a služby německé. To samozřejmě fungovalo i naopak,“ píše Petr Melichárek, autor webové stránky o historii pivovarů na Olomoucku. „Skutečnost je však taková, že německé pivo v Olomouci na odbyt nešlo. Muselo se vyvážet do Haliče, kde o ně sice byl zájem, ale zase se odtud špatně dovážely - peníze. A konkurence byla veliká. Správa měšťanského pivovaru však jakoby neviděla a neslyšela. Zbytečně investovala, stále vyplácela vysoké dividendy pravovárečným měšťanům, žila na dluh.“
Obě velké firmy ale navzdory národnostní rivalitě existovaly a v lepších časech i prosperovaly klidně vedle sebe. Pro oba velké pivovary byla zatěžkávací zkouškou první světová válka, obě ji ale přečkaly, byť ten měšťanský dopadl hůře. Už roku 1914 akcionáři zadlužený pivovar prodali, po válce vytvořili novou akciovou společnost, avšak ani ta neuspěla a roku 1922 spolek právovárečných měšťanů definitivně zanikl. Německý pivovar koupil brněnský podnikatel Roman Zadražil, ani on však s firmou velké zázraky neudělal. Hanácký rolnický pivovar naopak fungoval dobře i nadále. Jeho rozlet krutě zastavila až druhá světová válka. V březnu 1948 byl obnovený pivovar při znárodňování zařazen do národního podniku Hanácké pivovary se sídlem v Přerově. Ten spojil pivovary Přerov, Kroměříž, Prostějov, Těšetice, Litovel a Hanušovice. V národním podniku se olomouckému pivu dařilo střídavě, sídlo v Přerově ovšem olomouckým pivovarníkům moc nepřálo. Nakonec v létě roku 1999 vystavili v Holici úplně poslední várku piva. Historii hanáckého pivovarnictví dnes připomíná jen velkolepý, ale prázdný objekt pivovaru a sladovny.
Co si tedy mohli poručit hosté v typické olomoucké pivnici v roce 1900? Podle reklam z tisku to bylo pivo z měšťanského pivovaru či z holického závodu, v závislosti na národnosti štamgastů. Častá byla nabídka piva z Velké Bystřice, Těšetic, Dolan a Přerova. V Olomouci šlo na dobyt i pivo z litovelského pivovaru, založeného roku 1892. Své místo mělo ale i tradiční plzeňské pivo. Zajímavé je, že naopak z produkce pražských pivovarů toho v Olomouci moc nebylo. Pokud už přeci jen z hlavního města něco v nápojovém lístku objevilo, pak nápoje ze smíchovského pivovaru.
Znalce by mohlo zajímat, na jakých typech si lidé pochutnávali. Pokud jde tedy o pivní typy či styly, běžně bývaly v pivnicích a restauracích k dostání klasické ležáky, dále tmavé a polotmavé granáty, silný porter, ale také například rovněž silné tmavé pivo Pschorr z Mnichova. Oblíbený byl i březňák, což ovšem nebylo pivo z Velkého Března, ale hořčí a silnější ležák bavorského typu, vařený ve velkých výstavech v březnu do zásoby na léto. Kvůli tomu, že se tento typ vařil v březnu, dostal toto své pojmenování.
Objednat jste si mohli například tmavý Granát z Hanáckého pivovaru, černou desítku z Přerova a kdo si věřil, tak i patnáctistupňový černý Porter z Velké Bystřice. Olomoucký Hanácký pivovar ale nabízel i slabé pivo pro začátečníky, hanáckou výčepní devítku. Mnozí hostinští, dokonce i tam, kde měli v názvu „Hanácký“, ale v inzerci zdůrazňovali, že mají kromě „osvědčeného Hanáckého piva též pivo plzeňské“. A všichni bez rozdílu dodávají, že nabízejí „pivo dobře vyleželé“.
Původní text vznikl pro časopis Olomoucký senior 2-2022. Toto je doplněná a rozšířená verze. Část ilustrací je převzata ze stránky https://pivovaryolomoucka.estranky.cz/
Březňák a bavorské pivo v Pekařské ulici
Za socialismu se v Olomouci vařilo i černé pivo, pivovar fungoval pod hlavičkou Severomoravských pivovarů a sodovkáren, n.p. Přerov
Za socialismu se v Olomouci vařila i dvanáctka, později pojmenovaná Václav. Pivovar fungoval pod hlavičkou Severomoravských pivovarů , n.p. Přerov
V Olomouci byl běžně k dostání i výsledek práce pivovarníků z nedaleké Litovle.
