V rozlehlém nárožním domě v Pavelčákově ulici jsou dnes byty, kanceláře, prodejny a také klub seniorů. „Jeho zdi ovšem pamatují nejeden pozoruhodný příběh spojený s časy dávno minulými, kdy sloužil jako pivovar a zájezdní hostinec, ale i s dobou zcela nedávnou,“ píše autor zajímavého webu o historii pivovarů na Olomoucku Petr Melichárek (https://pivovaryolomoucka.estranky.cz/).
Dům patří k nejstarším právovárečným domům v Olomouci. Majitelé těchto domů měli právo vařit pivo a prodávat ho v Olomouci, což byla velká výsada. Byl to, podobně jako u vinných domů, také zdroj dobrých příjmů. V Olomouci měli právo vařit pivo nejbohatší měšťané, patriciové, jejichž rody měly historii sahající do časů založení města. Právo se ovšem vázalo nikoliv na rodinu, ale na dům. Pokud tedy náhodou onen rod zchudnul a dům musel prodat, právo vařit a prodávat pivo získal jeho nový majitel.
SLADOVNA, STÁLE A RENDERŮV PORTÁL
Právovárečný dům se již v 16. a 17. století nazýval Starý pivovar nebo také U čísla 1, protože stál jako první u městských hradeb. Dům vznikl na místě dvou středověkých parcel a proto není tak úzký jako bývaly typické středověké domy. Jeho půdorys je spíše čtvercový.
V letech 1730-32 koupil obě místa František Bernard Dubrueill a spojil je novostavbou v jeden dům, jak připomíná nápis v domě. Ve dvorním traktu se nacházela sladovna a pivovar, v roce 1667 připomínána též pekárna. Od 18. století sloužil dům jako známý zájezdní ubytovací hostinec. Sloupový portál zhotovil sám Václav Render, význačný olomoucký kameník a sochař, spoluautor barokních kašen a stavitel mariánského sloupu na Dolním a trojičního sloupu na Horním náměstí, který se nedávno dočkal toho, že po něm byl pojmenován nový most přes řeku Moravu.
Ve dvoře domu bývala sladovna se sušárnou sladu, malý pivovar a od roku 1667 také pekárna. Našli bychom zde ale také stáje pro koně a přístřešky pro povozy. Vše, co bylo nutné pro fungování pivovaru s hostincem. Ten v domě fungoval až do válečného roku 1942, kdy jeho provoz nadobro skončil. Tím byla sice utnuta pohostinská historie domu, ne však jeho zajímavá atmosféra a genius loci. „Znalec zákoutí olomoucké historie Vladimír Gračka zde prožil poválečná dětská léta a o nevšední zážitky a bizarní události rozhodně neměl nouzi. „Šopy, jak se kůlnám říkalo, tam stály ve značně zchátralém stavu ještě v devadesátých letech. Žádný div, že tajuplné prostředí dvora uhranulo i filmaře, kteří v dvaadevadesátém roce v Olomouci natáčeli Foglarovu Záhadu hlavolamu. Tajemná kůlna, v níž Jan Tleskač pracoval na plánu létajícího kola, se na filmovém plátně neodehrává nikde jinde, než právě na dvoře domu číslo jedna v Pavelčákově ulici,“ píše Petr Melichárek.
POPIS DOMŮ PODLE PAMÁTKÁŘŮ
Následující přesný popis domu je převzat z Památkového katalogu NPÚ.
"Objekt je dvoupatrový se suterénem, levé dvorní křídlo domu je rovněž dvoupatrové. Průčelí do ulice Pavelčákovy klasicistní, šestiosé, ve středu průčelí barokní portál hlavního vstupu. Průčelí je členěno horizontálně průběžnými římsami nad přízemím a prvním patrem. Přízemí zdobené bosáží má zleva vstup do obchodu, výkladní skříň, hlavní vstup do domu, vstup do obchodu a další výkladní skříň. Okna prvního patra mají profilované šambrány s ušima a pod nimi i nadokenní římsy. Okna druhého patra mají profilované šambrány, společnou římsu podokenní a římsy nadokenní. Klasicistní portál od Václava Rendera tvoří sloupky s hlavicemi, nesoucími profilovanou archivoltu se středním klenákem volutově stočeným. Vchod je rámován toskánskými polosloupy na vysokých soklech, po vnějších stranách polosloupů probíhají ustupující pilastry stejného charakteru."
Foto: NPÚ Olomouc
Podle popisu odborníků z Národního památkového ústavu se jedná o „hodnotný městský nájemní dům gotického založení se zachovanými gotickými a barokními sklepy, barokní dispozicí s klenbami přízemí a dvou podlaží, v němž je zachován barokní kamenný portál průjezdu a klasicistní fasáda.“
Pro nás je s ním navíc spojen příběh o jednom z nejstarších pivovarů ve městě, koních, klukovských hrách a dalších tajemstvích starých časů. V jeho interiéru není vůbec těžké představit si doby, kdy tudy chodil sládek a chystal se na novou várku piva pro hosty, kteří do Olomouce dorazili jednou z velkých městských bran a hledali u domu číslo jedna pohoštění.
Zdroje:
Petr Melichárek https://pivovaryolomoucka.estranky.cz/
Památkový katalog Národního památkového ústavu
