Starobylý dům po rekonstrukci zkrášlil Univerzitní ulici. Nebo Božího Těla? Nebo Židovskou?

Spojnice dolního a horního patra Olomouce, která vychází z míst někdejší Nové brány a vede až skoro na Michalské návrší. To je dnešní Univerzitní ulice. V poslední době je čím dál krásnější. Posledním rekonstruovaným domem je barokní dům číslo 10. Jak se vlastně tahle ulice historicky jmenuje? Jméno Univerzitní má totiž teprve od roku 1961. A to ještě její část tehdy byla samostatným náměstím.

Nejprve se podívejme na samotný dům s orientačním číslem 10 a číslem popisným 229. Před rekonstrukcí byl omšelý, počmáraný a na pohled smutný. Dnes jeho průčelí skutečně září půvabem. Rekonstruovaný dům stojí v kompaktní zástavbě historického jádra města. Uvnitř najdeme barokní sklepy a barokní klenby v přízemí a patře, do ulice se obrací barokním průčelím s krásným portálem a zdobenými dveřmi.

Dejme slovo odborníkům z Národního památkového ústavu: „Dvoupatrový čtyřosý dům s nižším půdním patrem s barokním průčelím z první čtvrtiny 18. století. V přízemí vlevo pískovcový portál se stuhovými šambránami s uchy a kapkami, nad ním trojúhelný tympanon. V prvním patře se uplatňuje výrazně supraportová římsa, do které zasahuje klenák členěný na svém povrchu motivy penízků. Po stranách pásová bosáž. Dispozice domu hloubkový dvoutrakt, při levé straně s užší síní obsahující schodiště do pater. Síň je v přední části předělená příčkou. Všechny prostory přízemí klenuty oválně valenými klenbami s pětibokými a trojúhelnými výsečemi. Klenuté schodiště probíhá až do plochostropých pater, která rovněž zachovávají základní dispoziční dělení. Sklep na pravé straně o dvou prostorech klenut vzadu kamennou a vpředu cihelnou polokruhově valenou klenbou. Dvorní křídla zbořena.“

Dům módy a oděvů

Dům původně nepatřil mezi privilegované s vinným nebo várečným právem. Žili v něm řemeslníci, skoro vždy nějak spojeni s módou a odíváním, tedy jakási střední třída obyvatel středověkého a raně novověkého města.

Nejčastěji mezi nimi najdeme střihače plátna a tkadlece, první známá obyvatelka domu Voršila Schauerová zde v první polovině 16. století provozovala řemenářství, v roce 1551 od ní dům koupil Ondřej Jokysch, prýmkař. Oděvy se objevují dokonce i v pozůstalosti po jednotlivých majitelích domů. Například po střihačce plátna Markétě Potschaflové, která zemřela roku 1686, zůstalo kromě sedmi set zlatých rýnských také stříbrný pás, černě podšitý kožíšek s králičinou, dva pláště ze sukna a feřtatu, damašková šněrovačka a nepoužité zásoby plátna a povlečení. Kromě toho byla v pozůstalosti i mušketa a čtyři sáhy dřeva.

Změna ve využití domu přišla teprve v listopadu 1690, kdy dům koupil stolařský mistr z německé Mohuče Vilém Günster. Po něm v domě vedl stolařství i syn Karel a posléze další stolař Jan Schrötter, který do Olomouce přišel z Osnabrücku ve Vestfálsku. Po smrti Viléma Günstera dokázala jeho vdova Rosina zajistit pro dům právo čepovat pivo.

Úplnou změnu znamenal rok 1764, kdy dům koupil Josef Nerlich, doktor medicíny. Ten do Olomouce přišel ze slezské Nisy a téhož roku získal olomoucké měšťanské právo II. třídy.

Od roku 1803 se obyvatelé a majitelé domu vrací zpět k textilnímu oboru. Nejprve to byla Kateřina Löfflerová, městská tkadlena, a po ní její dědicové, kteří se zabývali buď přímo tkalcovstvím, nebo byli alespoň obchodníky s plátnem.

Jeptiščí, Božího Těla nebo Židovská?

Přejděme k názvu ulice. My ji známe jako Univerzitní, což dává smysl, protože ulici lemuje po levé straně celý blok barokních univerzitních budov, stará univerzita a barokní konvikt, a na náměstíčku jí dominuje někdejší jezuitský seminář svatého Františka Xaverského, určený pro ubytování chudých studentů. Bydlel zde mimo jiné třeba slavný absolvent olomoucké univerzity Johann Gregor Mendel.

Univerzitní ulice je díky opravám domů čím dál půvabnější | Foto: Rej.cz

Olomoučanům byla ale po generace ulice známa podle kaple Božího Těla. Jmenovala se Božího těla, oficiálně od roku 1841, kdy nechala městská rada provést oficiální soupis ulic a domů včetně popisných čísel. Mimochodem, iniciátorem bylo policejní ředitelství, které už roku 1837 navrhlo, aby se z praktických důvodů označily domy a ulice plechovými tabulkami vždy na prvním a posledním domě v ulici. Městská rada vyhověla a rozhodla, že na tabulkách budou německé a také české názvy. Zemské gubernium v Brně nejprve žádost odmítlo pro údajně vysoké náklady na takové označení ulic, proto k realizaci došlo až v roce 1841.

Po staletí se tedy ulici říkalo Božího těla, od roku 1841 ž do 1961 i oficiálně. Jenže to nebyl ani zdaleka nejstarší název. V písemných pramenech se setkáváme s mnoha dalšími označeními ulice. Jde v první řadě o název Židovská ulice, podle převažujícího židovského osídlení od 14. století. Historici se dlouho domnívali, že zde bylo klasické ghetto, tak tomu ale dost možná nebylo, protože v ulici byli tou dobou i obyvatelé křesťanského vyznání. Nejstarší centralizované židovské osídlení bylo místo toho zřejmě v okolí dnešního Blažejského náměstí a sem, na významnou spojnici Nové brány (u kostela Panny Marie Sněžné) s Michalským návrším, byli Židé přestěhováni až v průběhu středověku. V roce 1452 ale byli nařízením krále Ladislava Pohrobka Židé z královských měst na Moravě vyhnáni. Není tedy divu, že se pak objevují i jiné názvy ulice, například Jeptiščí (Nonnengassl) v roce 1610, U Tatarského výpadu (1650) nebo U Prašné věže (1750). V pramenech se objevuje i pojmenování U Císařského konviktu.

Teprve roku 1961 se soudruzi z Městského národního výboru shodli na tom, že v nové šťastné ateistické socialistické společnosti se ulice nemůže jmenovat podle kaple Božího těla. Díky Bohu tehdy ale zvolili zcela apolitické a rozumné pojmenování Univerzitní. Tak ulici známe dodnes a tak se může klidně jmenovat i po další staletí. Dodejme, že díky schopným a cílevědomým majitelům řady domů je ulice poslední dobou stále krásnější, k čemuž nyní přispívá i dům číslo 10. V ulici krmě parádního konviktu jsou i další restaurované umělecké skvosty, třeba barokní freska Panny Marie na jedné fasádě či renesanční freska na dalším z domů.

Zdroje:

Tichák Milan: Lexikon olomouckých ulic, Olomouc 2009

Spáčil Vladimír: Průvodce olomouckými ulicemi, Olomouc 1992

Nather Wilhelm: Kronika olomouckých domů, I. díl, Olomouc 2007

Památkový katalog NPÚ