Písemné prameny ke středověkým dějinám Olomouce jsou různé; panovnické listiny, dopisy, a také kancelářské zápisy. Dokumenty o jednání radních a městského soudu patří k těm nejvíce fascinujícím. I tehdejší  měšťané zápisům svých písařů přisuzovali vysokou důležitost a proto je také od počátku zajistili tak, aby se k jejich stránkám nemohl dostat nikdo nepovolaný. 

„Ve jménu Páně amen. Léta 1343 od Narození v pátek po Očišťování Panny Marie. My, Mikuláš fojt, konšelé Wismann, Hertel kramář, Pecold bradýř a Konrád řečený S majetkem, kmetové olomoučtí Milota, Ondřej kramář, Janek železník, Dětřich Lvův, Henslin železník, Mikuláš Bernardův a Jan Reichlův, ve snaze polepšit podmínky a stav města, rozmnožit jeho výhody a prospěch, vymýtit omyly a opominutí soudních rozhodnutí našich i našich nástupců a města, zamezit nepřátelství vůči jeho jurisdikci a zvláště zaznamenat výstřelky zpupnosti kohokoliv ve prospěch klidu a pokoje v obci, aby se rozšířil a vzrostl prospěch z kázně a jiných věcí, užitečných všem, jak bohatým, tak chudým; proto jako projev přízně a na pokyn vynikajícího vládce a pána, pana Karla, markraběte moravského, prvorozeného syna pána našeho Jana Lucemburského, krále českého, obávaného našeho pána, a s uvážlivým jednomyslným souhlasem starších a vlivných našich měšťanů a naší obce rozhodli jsme se založit tuto knihu, která má být držena pod zámky čtyř počestných mužů, kteří toho času budou našimi radními.“

Tak začíná první zápis v nejstarší dochované městské knize, založené za časů královského fojta (neboli rychtáře) Mikuláše a zapsaná rukou písaře Jana. Datován je k 7. listopadu 1343, tedy před 679 lety. Podle odborníků je docela pravděpodobné, že se nějaké zápisy o činnosti a rozhodnutích v radě a u městského soudu prováděly už dříve, ale nedochovaly se. Tato slova jsou tedy prvními písemnými doklady o práci olomouckých městských radních. Zápisy jsou více méně pravidelně vedeny do roku 1420.

O necelých sto let po prvním zápisu fojta Mikuláše, roku 1430, dostal od radních za úkol vytvořit novou knihu zkušený písař (notarius, notarius civitatis nebo německy statschreiber) Václav z Jihlavy. V jeho kodexu se hovoří o čtyřech dochovaných starších městských knihách, přičemž písař Václav kritizuje nedostatečnou systematičnost v zápisech. Kodex Václava z Jihlavy je dodnes ozdobou středověkého kancelářského knihovnictví, slavné jsou zejména jeho nádherné iluminace, zachycující tři členy vládnoucí Lucemburské dynastie nebo olomouckou městskou radu při jednání. Na druhé zmíněné iluminaci zachytil iluminátor i samotného písaře Václava.

Bez ohledu na kritiku nedostatečné systematičnosti jsou ale úžasným pramenem pro poznání běžného života i ony nejstarší městské knihy. Městské knihy zaznamenávaly v prvním půlstoletí současně rozhodnutí městské rady a také soudu, teprve od roku 1385 byly používány jen k zápisu rozhodnutí rady, zatímco soudní verdikty byly vedeny jinde. (Městská rada pod vedením královského fojta čili rychtáře byla do značné míry totožná s městským soudem). Zápisy měly vysokou důležitost, o čemž svědčí i to, že k otevření městské knihy bylo zapotřebí čtyř radních, z nichž každý držel jeden klíč. Evidentně se dbalo na to, aby někdo dodatečně nečinil v zápisech úpravy ve svůj prospěch či naopak v neprospěch svého soka.

Jak spočítal historik a archivář Vladimír Spáčil, který nejstarší městské knihy v roce 1982 zpracoval, přeložil a připravil k vydání, z dochovaných zápisů je 467 případů trestních (64,1 procenta), 243 civilních případů (33,3 procenta) a jen 19 pamětních zápisů (2,6 procenta). Ukažme si tedy pro zajímavost, o čem se v knize v prvních letech psalo. Krádeží a násilí bylo v královském hlavním městě Olomouci a jeho okolí opravdu víc než dost. A stačí knihu otevřít číst hned od prvních zápisů… (na snímku vlevo je nejstarší zápis písaře Jana z roku 1343) 

„Cheschel z Prostějova byl proskribován pro zůsobené zranění. Též Thessel byl proskribován pro zranění, způsobené Peškovi Wuschubovi o výročním trhu, čímž porušil tržní svobodu. Též Mikuláš z Kikiter byl proskribován z téhož důvodu, totiž pro porušení tržní svobody. Též Bernard z Doloplaz a Jan, jeho sestřenec z Kralic, byli proskribováni pro zranění způsobené Bedřichovi z Kralic a jeho druhům v době svobody výročního trhu.“ Výroční trh byl evidentně skvělým místem pro rvačky, souboje a napadení.

A teprve teď se dostáváme k jinému zločinu než zranění a napadení. „Jan, syn Fridlina mlynáře, byl proskribován pro krádež. Též z toho důvodu, že unikl v noci z vězení. Byl třikrát vyvolán a nedostavil se.“

Následně čteme o krvavých útocích na blízké královského fojta: „Dětmar a Jakub, sluhové za branami, byli proskribováni za zranění, způsobené fojtovu sestřenci…"  a dále "Ondřej Sobel, Dětřich Sleicher a Jan Klosel byli proskribováni z té příčiny, že v noci těžce zranili služebníky a členy fojtovy domácnosti.“ Když si uvědomíme, že fojt ve městě zastupoval královský zákon, je opravdu na pováženou, co se tehdy ve městě dělo.

A mezi prvními zápisy máme také hned dvě vraždy: "Mareš pivovarník byl proskribován pro vraždu, kterou spáchal na svém druhu, taktéž pivovarníku“ a „Michal, syn Heinrichové, Jakub, syn Konrádův, pokrevní příbuzný Ruthardův, Štěpán Velgenhauerův, Filip, syn Kmoškův, Mikuláš, syn Gernlinův, ti všichni byli proskribováni pro vraždu, spáchanou na Mikuláši řečeném Leydenvrost.“ Vražd se v Olomouci 14. století odehrává víc než dost. Namátkou v roc 1367 je jich podle soudní knihy čtrnáct, například Jeklin dršťkář zavraždil Ondřeje sladovníka, Albert, nosič vína, zavraždil "kohosi z Prostějova", Jan Kečko zavraždil "jakousi paní" a Kunc švec zavraždil Jeklina kováře. O rok později bylo do knihy zapsáno patnáct vražd, v roce 1369 už řešil městský soud šestnáct násilných úmrtí.    

Naši předkové uměli s právem pracovat i kreativně tak, aby působilo jako dostatečně odstrašující prevence. Když odsoudili řezníka Craslina za krádež a a různé výtržnosti ve městě, vypověděli ho z města, ale nakonec, i díky přímluvám jeho přátel, jej pustili do Olomouce zpět. Ovšem s jasnou podmínkou: „Bude-li kdy od kohokoliv obžalován pro jakýkoliv přečin, bude jeho pře obnovena a on propadne hrdlem.“ Jak se tehdy řezník Craslinus rozhodl, nevíme…

A pro zajímavost dodejme, že se radním nelíbila ani kritika, mířící do jejich řad. Mezi potrestanými Olomoučany proto najdeme i takové, kteří byli vůči konšelům nedostatečně uctiví: "Václav Kokyl, protože spáchal mnohé výtržnosti ve městě a zvláště že mluvil špatně o radě" a o kousek dále zápis "Mikuláš Musil spáchal mnohé výtržnosti a odepřel poslušnost konšelům. Též Talman byl obviněn podobným způsobem." 

Kniha samozřejmě není jen zdrojem informací o zločinech a trestech. Dozvíme se ledacos o profesním složení městského patriciátu, najdeme zde první zaznamenané názvy olomouckých ulic, díky jménům osob si můžeme udělat představu o národnostním složení obyvatel města, ukazuje se, k jakým majetkovým převodům docházelo, zapsány jsou finanční transakce při sňatcích nebo odkazy sirotkům, jasně zaznamenáno je, co tehdejší městská rada rozhodovala a povolovala. Slovy písaře Jana a fojta Mikuláše z roku 1343: „Tato kniha má dvě části; jednu tj. první, do níž budou zapisována všechna rozhodnutí a ustanovení městská, jako zákaz hry v kostky, z níž může povstat ještě více zlého, a zákaz nošení mečů a jiných zbraní. V této části mají být zapisováni všichni ti, kteří byli vypovězeni z města pro své výstřelky, neřádnosti a zpupnosti. A v této části budou zapisována jména těch, kteří jsou v trestu města, jako vyhnanců, zlodějů, žhářů, smilníků, které podle zásluhy postihuje trest za zločiny. A ve druhé části, tedy v její druhé polovině, budou zapisovány všechny dohody a smíry, které byly dříve projednány před zahájeným soudem, buď k usmíření, nebo vyrovnání.“

Zdroje:

Spáčil Vladimír: Nejstarší městská kniha olomoucká z let 1343 - 1420, Olomouci 1982 

Státní okresní archiv v Olomouci, digitální archiv

Lucemburští panovníci v památné městské knize Olomouce Václava z Jihlavy

Olomoučtí městští radní v památné městské knize Olomouce Václava z Jihlavy 

Detail prvního zápisu z roku 1343. Ve čtvrtém řádku vidíme slova "Nos Nicolaus advocatus..." neboli "My, Mikuláš fojt...".  | Zdroj: Státní okresní archiv v Olomouci

V takovém stavu byly nejstarší městské knihy před odbornou konzervací | Zdroj: Spáčil Vladimír: Nejstarší městské kniha olomoucká z let 1343 - 1420

Rukopis jednotlivých písařů je více či méně odlišný | Zdroj: Spáčil Vladimír: Nejstarší městské kniha olomoucká z let 1343 - 1420

Nejmladší zápis z roku 1497 | Zdroj: Spáčil Vladimír: Nejstarší městské kniha olomoucká z let 1343 - 1420