Albrecht z Valdštejna začal svou slavnou kariéru vraždou důstojníka před olomouckou radnicí

Albrecht z Valdštejna patří k nejslavnějším českým vojevůdcům, šlechticům a politikům. Málokdo v Olomouci ví, jak silně je jeho neuvěřitelná dráha s Olomoucí propojena a co vše v Olomouci Valdštejn zažil a také provedl. O události, kdy Albrecht z Valdštejna vraždil přímo na Horním náměstí, píše zevrubně historik Jiří Fiala v právě vydávané knize Olomoucký pitaval.

Albrecht z Valdštejna, jeden z nejmocnějších šlechticů a vojevůdců českých dějin, zanechal výraznou stopu i v Olomouci

V sedmé kapitole doplněného druhého vydání knihy Jiřího Fialy Olomoucký pitaval se dočteme podrobné informace o okolnostech případu z jara roku 1619. V tomto mimořádně důležitém okamžiku, kdy se moravští stavové chystali připojit k českému protihabsburskému odboji, vlastnoručně probodl Albrecht z Valdštejna přímo před olomouckou radnicí svého důstojníka. Právě tímto krvavým činem začala strmá a doslova hvězdná kariéra odvážného a bezskrupulózního muže, kterou zakončila až jeho vražda na hradě v Chebu v roce 1634.

Přinášíme vám úryvek z kapitoly Smrt rukou Albrechta z Valdštejna. V knize se dozvíte vše, co události na Horním náměstí předchází, i to, co pak následovalo, včetně důsledků pro Valdštejna samotného.

Vražda rukou Albrechta z Valdštejna před radnicí v Olomouci na kresbě José Hilbera z konce 19. století. 

„V dubnu 1619 byl plukovník Valdštejn opět v Olomouci, již se svým plukem, aby zabránil vpádu českého stavovského vojska na Moravu. Podléhal nyní jako další dva plukovníci – Petr Sedlnický a Jiří Březnický z Náchoda (zeť Karla staršího z Žerotína) – moravským nekatolickým stavům, jejichž předáci dávali stále výrazněji najevo ochotu změnit dosavadní moravskou neutralitu ve spojenectví s českými stavy a v otevřený válečný konflikt s císařem Ferdinandem II. a katolíky.

Stalo se tak 2. května 1619 na moravském sněmu v Brně. V této situaci se Albrecht z Valdštejna a druhý moravský stavovský plukovník Jiří Březnický z Náchoda rozhodli přejít se svými regimenty na císařskou stranu. Dne 30. dubna 1619 svěřil Valdštejn devět praporců pěchoty svému vrchnímu strážmistrovi (podle dnešního žebříčku vojenských hodností podplukovníkovi – jeho jméno neznáme, ale podplukovníka Adama Lva Licka z Rýzmbura si Valdštejn nechal při sobě) s rozkazem, aby vyrazil směrem na Uherskou Skalici. Desátý praporec měl být Valdštejnovou osobní stráží a vytáhnout z Olomouce později. Co se přihodilo v pěším pluku, konkrétně nevíme, nepochybně však v něm byli stavovští špehové a důstojníci, kteří s evangelickými stavy sympatizovali. Je zřejmé, že vrchní strážmistr se s plukem vrátil proti rozkazu do Olomouce, odkud Valdštejn ještě neodtáhl. Valdštejn se střetl s vrchním strážmistrem na olomouckém Horním náměstí, a když zjistil, že vrchní strážmistr porušil rozkaz, vlastnoručně a chladnokrevně ho probodl. Hned jmenoval nového vrchního strážmistra, poslal pluk oklikou přes uherské území k Vídni a sám v čele čtyřiceti mušketýrů vtrhl večer do bytu zemského pokladníka Jana Biretty, jehož donutil, aby mu vydal klíče od truhel se stavovskými penězi. Zabavil tak 96 334 zlatých, 16 krejcarů a jeden peníz.

Mince, výstroj a munici naložil na osm vozů a v noci z 30. dubna na 1. Května vyrazil k Vídni. Zanechal v Olomouci krásný dům a na Vsetínsku výnosné panství s rizikem, že bude-li stavy dopaden, přijde nepochybně za loupež a dezerci o hlavu. Kudy Valdštejnův konvoj cestoval, není známo (víme jen, že část jeho pluku byla cestou dostižena a zadržena), ale 5. května 1619 se Valdštejn objevil se čtyřmi praporci a kořistí ve Vídni a hned následujícího dne ho přijal v audienci císař Ferdinand II. Ten sice Valdštejnovou akcí nebyl příliš nadšen a 7. května peníze i pluk moravským stavům vrátil, s Valdštejnem však začal počítat pro budoucí válečné operace.

Předáky moravské stavovské opozice dezerce Albrechta z Valdštejna a Jiřího Březnického z Náchoda nanejvýš pobouřila a rozhodli se proto, že reprezentanty habsburské strany, olomouckého biskupa kardinála Františka z Ditrichštejna, Ladislava Popela mladšího z Lobkovic, Karla z Lichtenštejna a Karla staršího z Žerotína, vystaví nátlaku, aby je odstrašili od eventuálních akcí. Povstalci nejprve překvapili Ditrichštejna v jeho brněnském paláci, a jak líčí současník Pavel Skála ze Zhoře ve své Historii české od roku 1602 do roku 1623, hrozili kardinálovi, "že ho po česku dokonce ven z okna vyhodí. (…)  Kardinál ulekl se přenáramně, že sotva v kůži své dýchal, a veškerá obvinění popřel, obdobně jako tři ostatní provládní exponenti."

4. května se sešel moravský zemský sněm v brněnském zemském domě a suspendoval katolické zemské úředníky. 11. května sdělili moravští stavové písemně direktorům českého stavovského povstání, že se připojují k jejich konfederaci; zpravili o tom rovněž vídeňský dvůr. Albrecht z Valdštejna, Adam Lev Licek z Rýzmburka, Jiří Březnický z Náchoda a Vilém Brabanský z Chobřan byli prohlášeni moravským zemským sněmem za psance a jejich statky byly zabaveny. Biskup kardinál František z Ditrichštejna a Karel starší z Žerotína, přítomní na sněmu, byli obviněni ze zrady a opět jen o vlas unikli defenestraci. Pak se již události vyvíjely k otevřenému válečnému střetnutí, jež vyvrcholilo porážkou českého a moravského stavovského povstání 8. listopadu 1620 na Bílé Hoře.“

Kniha Jiřího Fialy Olomoucký pitaval vyjde na začátku prosince a kromě Informačního centra Olomouc a knihkupectví Tycho ji můžete zakoupit na webu https://www.memoriaporta.cz/publikace/



INZERCE

Názory k článku

Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.



INZERCE
Radio Haná
INZERCE
TV Morava