Svatostánek z roku 1897 se nacházel na dnešním Palachově náměstí a byl centrem židovského života v Olomouci. Efektní působivou budovu v tehdy módním orientálně-byzantském slohu vystavěla olomoucká židovská obec z podnětu rabína Bertolda Oppenheima podle projektu výborného vídeňského architekta Jakoba Gartnera. Vystavěly ji místní stavební firmy nákladem čtvrt milionu zlatých. Součástí stavby byl také tzv. rabínský dům, v němž byly kanceláře židovské obce, byt rabína a byt kantora. Tento dům stával na uliční čáře třídy Svobody a dnes by tak v těchto místech dotvářel kontinuální řadu historizujících budov z konce 19. století, tvořících charakteristickou zástavbu olomouckého bulváru. Synagoga symbolizovala vzmach olomoucké židovské obce, která se ve městě etablovala teprve po roce 1848 a která zprvu využívala různé provizorní malé modlitebny v ulicích Riegrova, 8. května a Sokolská.
Synagoga a Terezská brána na pohlednici z roku 1924
Oheň v olomoucké synagoze založili „neznámí pachatelé“ v nočních hodinách ze dne 15. na 16. března 1939. V různých pramenech se uvádí, že to byli olomoučtí fašisté nebo nacisté. Je tedy těžké říct, zda za požárem stáli asociálové z českých fašistických spolků nebo regulérní nacisté z řad olomouckých Němců. Každopádně za to nebyl nikdo potrestán a ani se po nikom nepátralo.
Co nezničil oheň, zbouraly za veřejné peníze místní firmy
Požár (na snímku vpravo) trval až do odpoledních hodin 16. března 1939. K požáru sice přijelo patnáct hasičských jednotek, těm ale bylo údajně ze začátku bráněno v zásahu a měli jen hlídat, aby se oheň nerozšířil do okolí. Ačkoliv tedy požár trval téměř jeden den, synagoga definitivně zničená nebyla.
Poškozeny byly především dřevěné části hlavní kopule synagogy a dále neurčená část jejího vnitřního zařízení. Při troše dobré vůle by nebyl problém olomoucký „tempel“ obnovit.
Vlastní požár se stal jen záminkou ke zbourání synagogy, které bylo zanedlouho městem nařízeno a probíhalo až do března 1940. Budovu měla nechat zbourat sama židovská obec, ta ale neměla takové prostředky a tak byla nucena ruiny za velmi nízkou cenu odprodat městu. Město ji pak nechalo na své náklady demolovat. Veřejnou zakázku mimochodem dostala firma architekta a stavitele Heinricha Schmidta, prominentního olomouckého nacisty, který právě 16. března 1939 vystřídal v čele města dosavadního českého starostu Richarda Fischera.
Dalším faktem, který svědčí o záměru odstranit z města jakoukoliv připomínku olomoucké židovské obce, svědčí i fakt, že zbourán byl současně i rabínský dům. Ten nebyl ohněm zasažen vůbec a jeho demolice byla už čistě aktem zvůle nové okupační moci. Jasněji už ani nemohlo být dáno najevo, jakou roli budou mít v protektorátu židé a jak to bude s dodržováním práva a zákona.
Z nádherné stavby v maursko- byzantském stylu se dodnes dochovalo jen velmi málo prvků. Jednak jde o vyřezávané dřevěné lavice, které jsou dnes rozděleny mezi loštickou a krnovskou synagogu, a pak šest skleněných vitrážových oken.
Osobní vzpomínka na požár
Na stránkách židovské obce Kehila-Olomouc.cz byl před lety publikován tento osobní příběh Petra Brocha, který dokumentuje atmosféru při požáru synagogy.
„Na noc z 15. na 16. března 1939, kdy fašisté vypálili synagogu v Olomouci, si pamatuji velice dobře. Bylo mi tehdy osm let, s rodiči a bratry jsme bydleli hned za rohem synagogy na Havlíčkově ulici, takže jsem byl oné noci skoro na osudném místě zkázy. Vysoké plameny šlehaly a olizovaly celou synagogu. Hasiči sice přijeli, ale dostali striktní zákaz podílet se na hašení požáru. Nocí se ozýval praskot a řinčení skel… A všude plno štiplavého dýmu, který se valil ze synagogy. Příštího dne se mi naskytl smutný obraz, budova skoro zcela vypálena, jen zdi trčely k nebi a plápolající plech kopulí hřměl v pravidelném rytmu. Tehdy se mi podařilo jako jednomu z prvních dostat se dovnitř budovy. (Kamarádil jsem s Jiřím Munkem, jehož rodiče byli správci synagogy a bydleli hned vedle). Nejdříve mě omráčil strašný zápach spáleného dřeva. Nechtěl jsem věřit očím, skoro vše bylo spálené, stěny od kouře a plamenů černé. Žár vyrazil i barevná okna, měl jsem obavu, že strop se každou chvíli zřítí. Nikdy na to nezapomenu.
Možná vás bude zajímat jeden příběh, který se stal později při likvidaci objektu. Jeden z německých dělníků se totiž pokoušel odstranit velkou kovovou šesticípou hvězdici, která zdobila hlavní kopuli. Tradovalo se totiž, že hvězdice je celá ze zlata. Při upilovávání se však hvězdice ulomila a strhla muže dolů. Byl na místě mrtev. Trvalo několik měsíců, než zbytky synagogy zmizely.”
(Pro Respekt a tolerance v červenu 2005 sepsal Petr Broch z Plzně.)
A olomoucký literární historik Daniel Soukup dodává: "Před 84 lety byla vypálena olomoucká synagoga. Už jsem to sem psal mnohokrát - ta stavba byla nádherná a je velká škoda, že už Olomouc nezdobí, ale mnohem smutnější je, že spolu s ní byly zmařeny lidské životy, které nejsou ničím nahraditelné. Stačí jen chvilku kontemplovat snímky hlavního vstupu do synagogy s lidmi a bez nich. To prázdné místo je rána, kterou nejde zahojit."
Lidé před olomouckou synagogou | Osobní archiv paní Edity Šťastné
Vstup do olomoucké synagogy
Interiér olomoucké synagogy | Foto: archiv Židovské obce Olomouc
Plán synagogy od vídeňského architekta Jakoba Gartnera
Plán rabínského domu, (rovněž v roce 1939 zbouraného), od vídeňského architekta Jakoba Gartnera
Židovská obec Olomouc připravuje vybudování památníku zničené synagogy
