Organizovaná doprava poštovních zásilek se u nás dá vysledovat od roku 1526, kdy si tehdejší adept na český trůn, arcivévoda Ferdinand Habsburský, nechával do Vídně zasílat pravidelné zprávy o vývoji jednání v Praze. Tehdy se o přepravy zásilek staral mocný šlechtický rod Taxisů, který měl s touto činností staleté zkušenosti z Itálie. Následující jedno a půl století bylo ve znamení rozvoje poštovních služeb, ovšem vždy v rukou soukromých přepravců. Císařsko-královský dvůr tyto služby zaštiťoval, ale jejich provoz nechával na vybraných rodech. Po Taxisech se tohoto úkolu ujal rod Paarů.

Během 16. a 17. století jednotlivých městech vznikaly postupně poštovní úřady, v jejichž čele stál koncesovaný poštmistr. Nikoliv tedy státní úředník, ale soukromník, který dostal od císařského dvora koncesi na provozování služby. Přesně tak vzniká i první doložený poštovní úřad v Olomouci. Jen dva roky po konci třicetileté války a odchodu švédských okupačních vojsk, roku 1652, zakoupil jistý Martin Fabetitz opuštěný a chátrající dům v Litovelské ulici, opravil jej, ve dvoře doplnil novou studnou a po zisku koncese zde otevřel poštovní úřad. Některé prameny uvádějí, že se tak stalo ještě o tři roky dříve, už roku 1649. To je ale poměrně nepravděpodobné, protože tou dobou ještě Olomouc ovládala okupační švédská posádka.

Velmi zajímavé je, jak silně se tento první poštovní úřad zapsal do historické paměti Olomoučanů. Úřad tady fungoval docela krátce, jen necelá čtyři desetiletí do roku 1688. Poté se pošta přestěhovala na Horní náměstí, do domu u Zlatého stromu vedle Petrášova paláce. Přesto se prvnímu sídlu poštovních služeb od té doby říkávalo U Císařské pošty a ještě ve 20. století se secesní nóbl dům v Litovelské (Riegrově) ulici naproti někdejšímu úřadu jmenoval Hotel U Pošty (později to byl hotel Morava, hotel Brioni a dnes ubytovna sociálně slabších…).

Pošta jako nekonečná dostihová dráha

Jak tehdy pošta fungovala? Různé vzkazy putovaly mezi městy a zeměmi samozřejmě už dříve. Pošta ale do toho vnesla systém a pravidelnost. Od 16. století se jednalo o soustavu stanic, kterými v pravidelných intervalech projížděly speciální povozy, přepravující dopisy, zásilky a často také osoby! Některé z těchto stanic sloužily tehdy i k přepřahání unavených koní a k občerstvení posádky poštovních vozů.

Povaha pošty se samozřejmě dále vyvíjela a ze soukromých rukou se přesouvala pod křídla státu. Dědiční pánové poštovních služeb v rakouských zemích Paarové museli postupně akceptovat větší vliv státu. Nakonec císařovna Marie Terezie, která se snažila reformami posunovat mnohonárodnostní habsburskou říši do novověku, došla k závěru, že bude mnohem lepší poštu centralizovat a plně ji podřídit státu. Stalo se tak roku 1743.

I sídla pošty v Olomouci se dál měnila. Zmínili jsme poštovní úřad na Horním náměstí. K roku 1886 se váže pro plomouckou poštu významná událost – otevřena byla vůbec první budova, postavená už přímo pro účely pošty, a to na tehdejším Předhradí, dnes náměstí Republiky. To se už ale samozřejmě bavíme o úplně jiných službách, přibyly třeba tehdy módní pohlednice, skvělý vynález 19. století v podobě telegrafu a telegramů, a další služby, na druhou stranu už pošta rozhodně nepřepravovala osoby... Od dávného koncesovaného císařského poštmistra Martina Fabetitze utekla spousta vody. 

Ryze renesanční dům bez přestaveb

Vraťme se ale k domu U Císařské pošty. První olomoucké sídlo pošty je totiž zajímavé i jako stavba. Jde o renesanční řadový městský dům z roku 1589, který si tehdy nechal postavit rada olomouckého biskupa rytíř Karel Kryštof Podstatský z Prusinovic. Renesančních staveb je sice v Olomouci více, některé jsou výrazně zdobnější a velkolepější, ale tento dům se dochoval v takřka nezměněné podobě až dodneška. Kromě úprav některých prvků v průčelí neprošel žádnou zásadní přestavbou.

Je zřejmé, že když jej roku 1589 nechal stavět rytíř ve službách biskupů, maximálně využil základy starší středověké stavby. Dům má totiž zachovalý gotický suterén s gotickým portálem ve sklepení. Nad tím ale vznikl hezký renesanční dvoupatrový měšťanský dům. Odborníci říkají, že jde o konzervativně pojatou stavbu.

Dnešní výkladní skříň módního salonu bývala původně vstupem do domu. Za vstupem následoval krásně klenutý mázhaus. Právě sem vstupovali první zákazníci olomoucké pošty, když chtěli vyřídit své záležitosti. Dnes je bohužel mázhaus rozdělen pozdější příčkou, jeho klenby ale jsou vidět jak ve vstupu, tak i v prodejně. Do domu se dnes vstupuje dodatečně proraženým vchodem, na jehož místě původně bývalo okno. Z něj do dnešní doby zůstala alespoň pískovcová deska s nápisem v latině.

V patře domu je další výrazný prvek, arkýř, nesený třemi kamennými krakorci. Obdobné arkýře známe v Olomouci z více staveb, například z domu ve Školní ulici 3 nebo na Dolním náměstí 17, kde je arkýř dokonce už z gotického období.

Nápisy určené sousedům?

Okna domu mají renesanční rámování, na dvorním průčelí je patrné datování 1589. V přízemí je zachovány renesanční dispozice s klenbami. Zajímavé, i když dodnes nevysvětlené jsou nápisy na portálu a na kamenné římse zaniklého okna. Nápis v archivoltě kamenného renesančního portálu v přízemní části uliční fasády: CARPERE - CUNCTA - LICET - MONO. VIXISTA - CAREBUNT (Všechno je možno užívat, ale toho stěží ujde posměchu). Nápis na kamenné římse nad dnešním vchodem do domu, kde bývalo původně renesanční okno, zní: ALIENO - PERICULO. SAPERE. UTILE EST (Jest užitečné z cizího nebezpečí se poučiti).

Zda si tam dal rytíř Podstatský umístit tyto nápisy bez hlubšího smyslu, jen pro efekt, nebo tím nějak reagoval na nějakou konkrétní situaci v Olomouci v době výstavby svého domu, nevíme. Vyloučeno to není, protože Olomouc skoro po celé 16. století prožívala soupeření a napětí mezi katolíky a stále silnějšími protestanty. Rytíř jako biskupův úředník mohl mít se svými většinou protestanstkými sousedy docela napjaté vztahy. Ale to je už jen dohad a pokus o pochopení, nikoliv doložená historická skutečnost… Kamenné nápisy tedy sice dnes přeložit umíme, i tak jsme k nim ale tak trochu hluší.

Pošta v centru města ve 20. století

Olomoučany může nyní v souvislosti s avizovaným plánem na rušení pobočky na Horním náměstí zajímat historie poštovních úřadů v centru města. Od roku 1725 býval poštovní úřad v domě U Zlatého lva na Dolním náměstí 34. Sto a jeden rok poté, roku 1826, se pošta objevila na Horním náměstí, a to v domě U Zlatého prstenu. V roce 1850 byla pošta postátněna a nové vedení přesunulo pobočku na stejném náměstí, ale na opačnou stranu - do Salmova paláce. Roku 1858 se poštovní úřad přestěhoval do Pekařské ulice 19, roku 1882 se pošta posunula do Pekařské 21. V roce 1886 sice vznikla hlavní budova pošty na náměstí Republiky, ale lidem vadilo, že je daleko od náměstí, a tak poštovní úřad zřídil v roce 1889 pobočku v LKitovelské (Riegrově) ulici 7, o pár let později dostala pobočka označení Olomouc 3, když pošta 1 byla na náměstí Republiky a dvojka u nádraží.

V roce 1930 se pošta trojka přestěhovala na roh Legionářské a Palackého do nového obchodního a administrativního paláce Pozemkového ústavu. Ve druhé polovině 50. let 20. století se nastěhovala zpátky na Horní náměstí do přízemí domu v budově bývalého ředitelství České banky Union, kde sídlí až doposud.

Podle čerstvého rozhodnutí vedení České pošty má tato dlouhá historie skončit 1. července, kdy by měla být pošta č. 3 bez náhrady zrušena. 

Zdroje:

Kateřina Dolejší: Průvodce Olomoucí, Umělecké památky města, Olomouc 2011.

Památkový katalog Národního památkového úřadu, dostupné online

Hotel Zur Post naproti někdejší císařské poště, pohlednice z počátku 20. století. 

Vlevo současná podoba domu U Císařské pošty, vpravo rekonstrukce možné podoby v renesančním období. / Foto: Rej.cz

Foto: Rej.cz

Foto: Rej.cz

Riegrova ulice v roce 1927 na snímku Vladimíra Dufka. / Zdroj: Památkový katalog NPÚ

Klenba části dnes přehrazeného mázhausu. / Foto: Rej.cz

Pošta č. 3 je od 50. let minulého století v bývalém paláci Banky Union | Foto: Rej.cz

Pošta č. 3 je od 50. let minulého století v bývalém paláci Banky Union | Foto: Rej.cz