V jezuitském kostele Panny Marie Sněžné býval na oltáři svaté Pavlíny cyklus osmi olejomaleb na plechových deskách z roku 1682. Ten ukazuje mimo jiné jednu málo známou podobu jedné části města – náměstí Republiky. Na sedmém obrázku z cyklu vidíme prosebný průvod s ostatky patronky města, jak vychází z průčelí původně minoritského, později jezuitského gotického kostela Panny Marie, jehož půdorys byl kolmo k půdorysu dnešního kostela Panny Marie Sněžné. Gotický kostel měl zajímavý typ průčelí, jaký dnes žádný jiný kostel v Olomouci nemá. A vedle něho je v pozadí vidět druhý již neexistující chrám, kostel Panny Marie na Předhradí, rovněž gotický. Ten byl zbourán v první polovině 19. století a místo něj vyrostla budova okresního hejtmanství, dnes knihovny města Olomouce.
Na univerzitní tezi studenta olomoucké univerzity Jana barona Gotschalkovského z roku 1731 vidíme svatou Pavlínu, jak se před milostným obrazem Panny Marie Svatokopecké přimlouvá za město Olomouc. To se krčí u jejích nohou a jeho podoba nabízí opět zajímavé informace. Vidíme část města zvanou Předhradí, kde už ale chybí původní gotický minoritský / jezuitský kostel, a místo něj se k nebi vypínají věže nového barokního kostela Panny Marie Sněžné. Dále zde je opět kostel Panny Marie na Předhradí, v pozadí zřejmě kostel sv. Petra a Pavla a vlevo katedrála s původním trojvěžovým průčelím. Krajině Olomouce dominuje v dálce bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku. Vpravo vedle jezuitského kostela vykukuje zřejmě věž Nové brány.
A třetí zajímavost nás vrací opět k sérii oltářních obrazů na plechových deskách z roku 1682. Na osmém obraze je finále prosebného průvodu před radnicí. A nás může zaujmout nejen to, že radnice v roce 1682 vypadá téměř stejně jako dnes, ale že se velmi podstatně liší kašna, která zdobí prostranství východně od radnice. Není zde totiž nám důvěrně známý Caesar na koni, ale mužská figura, připomínající ze všeho nejvíce svatého Floriána, tedy muže v oděvu římského legionáře ve zbroji a s helmou. Jenže Florián to nejspíš nebyl.
O tom, že před rozhodnutím radních vytvořit ve městě cyklus kašen na motivy antických bájí existovaly i starší kašny, se všeobecně ví. Starší kašny pak byly nahrazeny nově vytvořenými sochami antických bohů nebo hrdinů a původní sochy se mohly přestěhovat jinam. Konkrétně s Floriánem je to ale docela složité. Je známo, že Václav Render vytvořil roku 1706 sochu svatého Floriána pro kašnu na Dolním náměstí, ta pak byla v roce 1735 nahrazena bohem Jupiterem a Florián se po pár letech přestěhoval do Skrbeně, kde stojí dodnes. Na olejomalbě, o čtvrt století starší než Florián sochaře Rendera, tedy pravděpodobně není ochránce před požáry, ale jiná osoba či alegorická figura, protože mít ve městě dvě kašny se stejným světcem by postrádalo smyslu. U radnice prý od 16. století stávala kašna Spravedlnosti, vůbec nejstarší kamenná kašna v Olomouci, a tak je nejpravděpodobnější vysvětlení, že autor oltářního obrazu zachytil právě ji. Autor Toulek starou Olomoucí Čenda Šopek uvádí, že se asi jednalo o sochu stojícího Gaia Julia Caesara. Každopádně od roku 1724 tady stojí kašna s překrásnou Caesarovou jezdeckou sochou.
A ke knize samotné dodejme její oficiální anotaci: Významná výročí si žádají ohlédnutí, osvěžení paměti. Svatopavlínské zahledění do minulosti probouzí vděčnost i poučení. Kolik jen dobra, útěchy, uzdravení, pokoje, vnitřní i vnější svobody přineslo bezpočtu lidí přátelství s touto světicí. Kolik krásy, důvěry, spolupráce, vzájemné podpory projevili, zažili, darovali její ctitelé. Toho se v stručném vyprávění dotýká tato knížka. Zabývá se slavným obdobím úcty ke sv. Pavlíně, stoletími 17. a 18. Tehdy tuto raněkřesťanskou světici ctili nejen v moravské metropoli, ale také na dalších místech Moravy, v Čechách, Slezsku, na Slovensku a v Rakousku. Tím příběh důvěry ve sv. Pavlínu neskončil. Olomouc by o tom mohla vyprávět.
Knihu o patronce města můžete zakoupit v Informačním centru Olomouc.
