V tomto týdnu pořádali olomoučtí kanoisté hodně zajímavou prezentační akci. Aby veřejnosti připomněli, že by moc rádi vybudovali v Olomouci vodáckou dráhu s peřejemi, připravili velký úklid Mlýnského potoka a poté historický prvosjezd jezu mezi Sokolovnou a Galerií Šantovka. Málokdo z Olomoučanů ví, jak dlouhou a celkem pohnutou historii tento jez a jeho okolí mají.
Největší drama středověku na Moravě. Příběh, při němž se tajil čtenářům a posluchačům dech. Na Moravu dorazila před 784 lety, v dubnu roku 1241 obávaná vojska krvežíznivých a nepředstavitelně krutých Mongolů a Tatarů. Zastavil je až hrdinný odpor několika tisíc českých a moravských vojáků u Olomouce. Fascinující příběh, který se ale takhle nejspíš nikdy neodehrál...
Vojtěch Rygal, rodák z Hulína, oblíbený holešovský kaplan, katecheta, skaut, cvičitel Orla a protivník komunistů zemřel při pokusu o přechod hranic přesně před 77 lety, 27. března 1948. Snažil se utéct před režimem, který mu zakázal vyučovat a perzekuoval ho. Cestou ho doprovázel válečný hrdina, rodák z Holešova, Karel Bednařík, bývalý letec RAF. Ten byl zatčen a uvězněn.
Olomoučané jistě znají pohled na severní stěnu románského paláce biskupa Jindřicha Zdíka. Při pohledu z parku pod Dómem poutají pohledy historiků i laiků zdi, evidentně pocházející z různých období. Nejstarší jsou kamenné stěny románského biskupského paláce z první poloviny 12. století. Jenže těsně vedle otevřeného románského okna, jen o kousek výš, je další trojdílné románské okno, ale zazděné. Kam vede? A kdo byl vlastně Jindřich Zdík, který se stal olomouckým biskupem přesně před 899 lety?
Beznaděj, marnost a zlost. Mizerné počasí a ještě horší nálada. Na straně druhé euforie, pocit zadostiučinění a agresivita. Pochody městem, násilí, požár, rezignace. Takový byl 14. a 15. březen před osmdesáti šesti lety v Olomouci. Začátek více než šest let trvající okupace. Naštěstí se ale nenaplnilo to, co prorokovaly oslavné transparenty na radnici a v okolních ulicích – „Olmütz 700 jahre deutsch – und nun auf ewig!“ Tedy „Olomouc 700 let německá a nyní navždy!“
Byť má Mezinárodní den žen, možná známější pod zkratkou MDŽ, více než stoletou historii, nebyla to od počátku jen záležitost podnikových oslav, kytic růží a rudých karafiátů. Před sto lety šlo zejména o záležitost svobodomyslných žen, které se snažily prosadit lepší společenské postavení pro něžné pohlaví. Většina veřejnosti si tehdy svátku moc nevšímala. A úplně přesně před sto lety se společnost více věnovala 75. narozeninám prezidenta T. G. Masaryka.
Desítky valašských vzbouřenců skončily svou pozemskou pouť v Olomouci. Jen v únoru a březnu 1623, tedy před 402 lety, bylo na Horním náměstí, před Střední branou a na Šibeníku popraveno nejméně jednatřicet Valachů. Jednoho z nich dokonce kat na náměstí čtvrtil. Všechny tyto hrůzy se děly před zraky početného publika.
Pokud venku není v zimě sníh jako v idylických ladovských krajinkách, máme sklon stěžovat si, že tak mizerné zimy dřív nebyly. Selektivní paměť nám namlouvá, že dřív sněžilo a mrzlo celou zimu. Ne vždy. Třeba před sto lety měli naši předkové se zimou podobné problémy. Přesně před sto lety, 9. února 1925, naměřili v pražském Klementinu odpoledne 10,6 °C a nad ránem, kdy by mělo mrznout, 1,4 °C. Sníh žádný, sluneční paprsky taky žádné, bylo zamračeno a pršelo.
Ve známé internetové aukci se nedávno objevila malebná pohlednice s motivem Sloupu Nejsvětější Trojice na Horním náměstí v Olomouci. Pohlednice je krásná, navíc s dlouhou adresou, tedy sběratelsky cennější, nicméně jde o vcelku běžný záběr. Co ji činí pro nás mnohem zajímavější, je její odesílatel. Podepsán je zde C. Helcelet.
Vědci z Archeologického centra Olomouc několik let zkoumali kosterní pozůstatky vojáka z první poloviny 19. století, který měl netypicky poškozené přední zuby. Analýza odhalila, že muž používal zuby k otevírání prachových nábojů, což přináší unikátní fyzický důkaz o vojenské praxi té doby. Chemická analýza potvrdila síru ze střelného prachu v zubním kameni.
