V Dluhonicích u Přerova odkryli olomoučtí archeologové rozsáhlé žárové pohřebiště Keltů z 3. a 2. století před naším letopočtem, kostrové hroby z velkomoravského 9. -10. století a sídliště prvních zemědělců z mladší doby kamenné z 5 tisíciletí př. n. l. Nálezy dokazují tisíciletý vývoj společnosti a využívání krajiny na střední Moravě.
Dnes se podívejme na olomoucký měšťanský právovárečný dům s historickou adresou Litovelská 24, dnes Riegrova 24. Na první pohled mezi barokními a klasicistními průčelími zaujme jeho modernější, secesní tvář. Fasáda je vyzdobena ve stylu pozdní secese pražské provenience. Ta teď vynikne o to více, že v posledních pár dnech z domu sundali lešení po rozsáhlé rekonstrukci.
Ulicí 1. máje dnes jezdí tramvaje, sem tam projede auto a prochází spousta chodců. Obvykle ale opravdu jen prochází, protože cíl cesty tu má málokdo. Před mnoha staletími to bylo ale docela jiné – tato ulice, která se až do druhé poloviny 19. století jmenovala Soudní, Cúdní, nebo německy Landrichterei straße, bývala kdysi sídlem dvou velice významných institucí: zemského soudu a olomoucké radnice. Ale hlavně, tato ulice vedla centrem nejstarší části Olomouce, pod hradbami knížecího hradu a biskupského paláce, Předhradím, kterému se říkalo také Staré město.
Přelom října a listopadu, dušičkové období... Jenže před 106 lety měli v těchto dnech naši předkové, včetně Olomoučanů, naprosto jiné starosti. Zatímco dávná tradice nás v období přelomu října a listopadu odkazuje k svátkům, spjatým se vzpomínkami na zemřelé, před 96 lety, v roce 1918, bylo jednoznačně největší událostí prohlášení samostatného československého státu.
Před 106 lety se Olomoučané nestačili divit a radovat. Tedy aspoň ti česky hovořící. Od pondělí 28. října 1918 žili v úplně novém státě. Místo tisícileté monarchie, místo dávného knížectví, pozdějšího království a konečně císařství tady byla Republika československá. Ani český kníže či král, ani rakouský císař, prostě žádná monarchie. Kde ale byli ti, kdo se o to nejvíce zasloužili? Kdy přišli legionáři a kdy T. G. Masaryk?
V roce 1918 se obyvatelé českých zemí stali svědky a aktéry velké historické změny. Jaké to vlastně bylo, když se definitivně hroutila habsburská rakousko-uherská monarchie a vznikalo nové Československo? Jak to probíhalo v Olomouci? A kteří olomoučtí muži promluvili výrazně do státního převratu 28. října?
V letošním roce slaví milovníci kávy 190. výročí otevření nejstarší dodnes fungující kavárny v Česku. Ta kavárna je v Olomouci a my ji známe jako Caffe Opera. Nejen pro Olomoučany na téma zdejších kaváren, vináren a dalších oblíbených podniků připravil zkušený průvodce Tomáš Kryl mimořádnou komentovanou procházku městem.
Eduard Haken, Beno Blachut, Josef Bek a Karel Nedbal. Co mají tato jména společného? Několik sezón společně zářila v Českém divadle v Olomouci. Musel to být úžasný zážitek, když basové party v opeře představoval jedinečný Eduard Haken, tenor měl na starosti Beno Blachut a dirigoval šéf opery Karel Nedbal. A druhý den v operetním představení zpíval oblíbený Josef Bek. A co je ještě kurióznější, všechno se to odehrávalo v letech protektorátu.
Právě před 115 lety byla pořízena první historická fotografie, která zachytila Aloise Wesselse a jeho zaměstnance při výrobě tvarůžků v Lošticích. Tento snímek, pořízený na dvoře domu č. 57 na ulici Palackého, připomíná nejen dlouhou tvarůžkovou historii, ale i trvalou spojitost s místem, kde výroba Olomouckých tvarůžků dodnes probíhá.
U Zlatého jelena, U Černého psa, U Bílé růže, U Zeleného věnce… a nyní také U Bílé labutě. Do Olomouce se po desítkách let vrátilo jedno skoro zapomenuté domovní znamení.
