"Poprava 27 českých pánů, ke které došlo 21. června 1621, zcela změnila běh českých dějin – skončilo období samosprávy a náboženské tolerance a nastalo období rekatolizace a centralizace habsburské moci. Slovo "pán" je v této souvislosti poněkud zavádějící – ve skutečnosti byli popraveni pouze tři příslušníci panského stavu, sedm rytířů a sedmnáct měšťanů.
Málo známou věcí je, že mezi popravenými byl také jeden Olomoučan. Jiří Hauenschild z Fürstenfeldu byl blízkým příbuzným (patrně mladším bratrem) Šebestiána a Šimona Hauenschildových, stavitelů a majitelů jedné z nejvýznamnějších olomouckých památek, Hauenschildova paláce.
Jiří Hauenschild studoval práva na nejstarší protestantské universitě v německém Marburgu, kde byl zapsán do seznamu studentů ke 4. srpnu 1595 s označením „Moravus“. Byl považován za velmi učeného, vynikajícího řečníka s bystrým úsudkem. Jako luterán se již v Olomouci angažoval ve věci protestantských stavů, někdy po roce 1600 ovšem přesídlil do Prahy. Oženil se s Kateřinou Hadovou z Proseče, příslušnicí jednoho z významných pražských patricijských rodů a stal se spolumajitelem domu v dnešní Masné ulici poblíž kostela u Sv. Salvátora. Byl advokátem u císařského dvora, angažoval se ovšem stále více ve věci protestantských stavů a nakonec byl „zimním králem“ Fridrichem Falckým jmenován radním královského apelačního soudu. Po porážce stavovského povstání patřil mezi odsouzené k smrti a spolu s nimi byl popraven a to zostřeným způsobem – byla mu useknuta pravá ruka a teprve poté byl sťat. Jeho majetek byl zkonfiskován, ale posléze vrácen jeho vdově Kateřině a čtyřem dětem. Ta se ovšem rozhodla pro emigraci a v roce 1628 odešla s rodinou do Freibergu a později do Drážďan.
Po vydání Obnoveného zřízení zemského v letech 1627-1628 z olomoucké společnosti významné jméno Hauenschildů definitivně mizí."
Převzato z FB Muzeum umění Olomouc
Dodejme, že poněkud zavádějící není v označení „27 českých pánů“ ono slovo „pánů“, ale i „českých“. Jak uvádí Simona Jemelková, pouze tři z popravených byli panského stavu. A termín „čeští“ platí jen ve smyslu zemské příslušnosti, tedy příslušnosti k zemím Koruny české. Jednak nebyli všichni, jak vidíme na příkladu Jiřího Hauenschilda, přímo z Čech, ale například z Moravy, a za druhé nebyla v mnoha ohledech jejich mateřštinou čeština, ale němčina.
A ještě pro upřesnění doplňme, že když byla Jiřímu Hauenschildovi nejprve uťata pravá ruka, znamenalo to v symbolické řeči tehdejší doby, že byla potrestána ruka, kterou kdysi přísahal věrnost císaři, kterého pak zradil. Před stavovským povstáním totiž Jiří Hauenschild působil jako advokát právě v císařských službách.
K Hauenschildovu paláci se sluší dodat, že prvními doloženými majiteli jsou Jan Weis, od roku 1569 manželé Martin a Anna Matušovi, poté Jaroslav Liber ze Štralenberka. Od něj dům koupil v roce 1586 Šebestián Hauenschild z Fürstenfeldu. V 90. letech 16. stoleté Hauenschildové palác radikálně přestavěli v renesančním slohu a v této nádherné podobě ho známe dnes. V roce 1767 zde dvě noci trávila Mozartova rodina i s malým Wolfgangem Amadeem.
Seznam odsouzených včetně trestů. Jiří Hauenschild má číslo 30. / Zdroj: archiv Simony Jemelkové
Hauenschildův palác na fotografii z obrazové knihy o Olomouci z konce 19. století.