Historicky první číslo vyšlo v Brně 16. prosince 1893. Noviny vznikly spojením olomouckého obdeníku Pozor a brněnských Moravských listů, jejichž zakladatel Adolf Stránský sloučení inicioval. Dohodl se na něm s vydavatelem Pozoru, významným olomouckým novinářem a představitelem českého života v převážně německé Olomouci.
O vzniku Lidovek hovořil v souvislosti s jejich chystaným zrušením mediální odborník a historik Petr Orság, který vyučuje na katedře žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého. V rozhovoru pro seznam.cz uvedl následující: „Adolf Stránský měl velmi silné veřejné ambice, už o několik let dříve založil Moravské listy jako stranický tisk. Byl také zvolen poslancem zemského sněmu Markrabství moravského. S úspěchy strany začaly prosperovat i Moravské listy. Stránský seznal, že už jsou mu úzké, malé. Nakonec se dohodl s olomouckým novinářem Bohumírem Knechtlem, vydavatelem časopisu Pozor. Udělali fúzi a nový titul pojmenovali Lidové noviny.“
Původní idea, jak je i v prvních číslech Lidových novin uvedeno, byla fúze obou titulů, Pozoru i Moravských listů, do jednoho společného deníku s působností pro celou Moravu. Jenže Pozor nepřestal v Olomouci ani po této fúzi existovat, pouze po několik měsíců nevycházel. Po krátké době mlčení začal znovu vycházet s lehce pozměněným názvem Olomoucký Pozor a prý si uchoval i stejný čtenářský kmen.
Pohled do prvních čísel Lidových novin možná ukazuje, proč takto Knechtl postupoval: brněnská témata v novém periodiku Lidové noviny silně převažovala, byť byla na titulní straně uvedena i filiální administrace listu v Olomouci na adrese Bělidla č. 19, což je dnešní Sokolská ulice, v Národní knihtiskárně Kramáře a Procházky. Na stejné adrese bývala do té doby i redakce a administrace Pozoru. Z Olomouce v prvních číslech Lidových novin ale najdeme jen inzertní příspěvky, zatímco aktuality jsou vesměs z Brna.
Původní plán Bohumíra Knechtla na rovnocennou spolupráci tak nejspíš rychle vzal za své a olomoucký vydavatel se tak věnoval úspěšnému olomouckému projektu novin Pozor. Ty vycházely až do prvního roku 2. světové války, do roku 1939. Od října roku 1894 nesly název Olomoucký Pozor, později se zase vrátily k jednoduššímu Pozor. Po době protektorátu už na rozdíl od jiného tradičního olomouckého listu Našinec nebyly obnoveny.
Detailní okolnosti, kdy a jak přesně Bohumír Knechtl ze společného podniku s Adolfem Stránským vycouval, jsou poněkud nejasné. V prosinci 1893 nakrátko přestal Pozor vycházet, ale už v následujícím roce 1894 začal Bohumír Knechtl vydávat Olomoucký Pozor. Po pár letech se vrátil k jednoduššímu názvu Pozor. List byl dle dobové policejní zprávy orgánem „radikálních, mladočeských a antisemitských směrů“. Pro olomoucké čtenáře bylo důležité, že se za Bohumíra Knechtla Pozor dostával často do vyhrocených otevřených sporů s jiným tradičním olomouckým listem Našinec, který byl výrazně nakloněn katolickým směrům. To napovídá, že lidovecká orientace Adolfa Stránského a jím vedených Lidových novin mohla být Bohumíru Knechtlovi rovněž „proti srsti“.
Samotné Lidové noviny pak měly v dalších desetiletích také zajímavý vývoj. Ve 20. letech jejich centrální redakce přesídlila do Prahy, čímž získaly punc celostátního renomovaného listu. Právě díky tomu se brzy s redakcí začaly prolínat osudy pro-hradní intelektuální pražské elity, například právě zmíněného Karla Čapka, ale třeba i Eduarda Basse, Karla Poláčka, Jana Drdy a mnohých dalších. Spolupracovali s nimi dokonce i oba prezidenti TGM a Edvard Beneš.
Lidové noviny přežily protektorát, po komunistickém převratu je ale definitivně zničilo nové pro-bolševické vedení, takže v roce 1952 přestaly vycházet, Fakticky se tak stalo prý kvůli ekonomickému kolapsu. Po desítkách let mlčení byl tento tradiční titul obnoven českými disidenty v ilegální podobě a samozřejmě i v jiné periodicitě v roce 1987. Po listopadu 1989 se Lidové noviny vrátily s velkou slávou zpět na tuzemskou mediální scénu a staly se prvním významným a respektovaným nezávislým českým deníkem. Po dalších peripetiích, změnách vlastníků i charakteru letos bohužel zanikají.
