Domovní znamení patří k těm půvabným detailům historických staveb, které dnes mají především estetický a nikoliv praktický význam. Poštovní doručovatelé ani kurýři různých zásilkových služeb se už dávno neřídí podle domovního znamení, ale podle standardní adresy. Přesto jsou domovní znamení jedinečným charakteristickým prvkem jednotlivých domů.
Dolní náměstí 111. Renesanční městský řadový dům v jihovýchodní frontě Dolního náměstí vystavěný na gotických základech, barokně přestavěný v 18. století s průčelím poměrně necitlivě upraveným (výrazně zjednodušeným) za první republiky. Donedávna šedivý bezvýrazný dům, který je i kvůli menším rozměrům v sousedství mohutnějších staveb nenápadný, má dnes po rekonstrukci novou fasádu a na ní září i obnovené, nově vytvořené domovní znamení.
Jak se píše v památkovém katalogu Národního památkového ústavu, jedná se řadový dvoupatrový dům o třech okenních osách. „V přední části se nachází dva vedle sebe ležící sklepy, rozdělené zazděnými nízkými arkádovými oblouky. Klenba na pravé straně nasedá na kamennou zeď, pokračující úzkou chodbičkou do středního pozdně gotického sklepu, zastropeného valenou klenbou. Pravý trakt přízemí objektu je po celé hloubce zaklenut křížovými klenbami. Levý trakt ke zaklenut valenými klenbami s pravidelnými trojúhelnými výsečemi, v místech příček patra podepřený nosným obloukem. … Původní černá kuchyň je klenuta valenou klenbou s pětiúhelníkovými lunetami. Schodiště do patra je dvouramenné a umístěno v zadní části levého traktu... Fasáda do náměstí má zachovány pouze římsy mezi jednotlivými patry a náznak lisén mezi okny prvního patra.“
Podle Kroniky olomouckých domů od Wilhelma Nathera se tomuto právovárečnému domu od 17. století říkalo U Bílé labutě. K roku 1653 je zde uváděn hostinec U Zlaté labutě, o dva roky později, již s jiným majitelem, je název opět U Bílé labutě. Jednoho z majitel domu, Matyáše Golda, v roce 1680 potkala tragická událost, o níž jsme psali ještě na stránkách starého Olomouckého reje zde. V domě během staletí nejčastěji bydleli běžní příslušníci měšťanského stavu, řemeslníci, pekaři, řezníci, hostinští, ale v roce 1622 byl majitelem domu například také polní trubač Štěpán Dratlof.
Vzhled domovní fasády, mířící do náměstí, je smutným dokladem o tom, jak nízko hodnotili lidé na počátku 20. století barokní tvarosloví. Mnohé olomoucké měšťanské domy v té době o své zdobné průčelí přišly, což bohužel potkalo i dům U Bílé labutě. V dekádách za socialismu zde pak v nevýrazném omšelém domě fungovaly různé prodejny, například prodejna podniku Řempo, po roce 1989 zde bývaly další obchody, například levný textil.
Při současné citlivé rekonstrukci domu se povedlo vrátit vnější podobě aspoň část původní elegance a lesku. Velkou roli v této pozitivní proměně hraje i znovu vytvořené krásné domovní znamení, bílá labuť. Do rodiny olomouckých domovních znamení tak po desítkách let znovu připlul i tento elegantní a krásný vodní pták.
Dnešní stav | Foto: Rej.cz
Stav před rekonstrukcí | Foto: Lehotský, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons
Dům U Bílé labutě je na silně idealizovaném prospektu z poloviny 18. století vidět jako třetí doprava od kapucínského kostela
Na litografii z roku 1852 je částečně vidět původní barokní fasáda domu
Ještě na této fotografii ze 20. let minulého století má dům jiné průčelí než dnes (detail snímku) | Zdroj foto: NPÚ
Na snímku z roku 1890 je dům č. p. 111 označen šipkou | Zdroj: NPÚ
Domovní znamení v historické Olomouci. Na mapu z produkce Informačního centra Olomouc jsme přidali pětadvacáté znamení u Bílé labutě
