Husy z Černovíra, játra přes celó hrobó misko, uřknutí, hrozby novorozencům a lidová magie

Víra v moc zaříkadel, velký strach z uřknutí, přirozená moc lidových léčitelek a léčitelů. Taková byla podle kronikáře Jana Drábka realita života v předměstských obcích okolo Olomouce. Třeba pravidla pro chování k dobytku při návštěvě statku byla přísná podobně jako etiketa v nejvyšších vrstvách společnosti. Pověry se týkaly i hrozby smrti novorozených dětí. Doktor Jan Drábek, který byl profesorem na několika středních školách a po válce i „archivářem hlavního města Olomouce“, o tom píše na stránkách kroniky čtvrtí Černovír, Lazce a Klášterní Hradisko.

Trh na Horním náměstí v Olomouci. Z publikace Malerisch-historisches Album von Mähren und Schlesien nakladatele Eduarda Hölzela / Zdroj: Vědecká knihovna Olomouc

S ohledem na svou erudici i na bohatou zkušenost práce s archivními prameny si Jan Drábek uvědomoval význam zachycení mizejících lidových zvyklostí a vědomostí. Proto na stránkách kroniky pro tehdejší Obvodní národní výbor Černovír, Lazce a Klášterní Hradisko vyčlenil i „retrospektivní kapitolu pro národopisce“. Díky ní máme možnost unikátního pohledu do toho, jak se selský stav na venkově v bezprostřední blízkosti města díval na život. Včetně tradičních pověr a lidové magie.

Dovídáme se, že se velmi věřilo na „uřknutí“. „Jsou lidé s uhrančivýa očima, když se zostra podívají, až se mdlo dělá a špatně od žaludku.“ Pomoc proti uřknutí? „Utříti se honem obráceným spodkem košile.“ 

Pro rolníky byl dobytek nesmírně cenným majetkem, a tak není divu, že se o něj báli. Pokud cizí člověk přišel do chléva, měl nejprve třikrát jadrně plivnout směrem k dobytku. Potom musel hlasitě pronést: „Bez óroko - neóroko, to je ale pěkné dobetek!“ Potom bylo jisté, že krávy neuřkne. Uřknuté krávy totiž špatně dojily a z jejich mléka nebylo možné stlouci máslo. Nad uhranutou krávou se musely za stálého okuřování pronášet dlouhé modlitby.

Černovír byl v Olomouci chvalně proslulý chovem hus a kačen. Černovírské kachny, husy, kuřata i slepice byly čisté, zdravé a „měly játra přes celó hrobó misko“. Drůbež se dala na trhu ve městě prodat za dobré peníze, olomoučtí zákazníci měli o ně velký zájem, „mlsny paničke, obzvláště žeduvke“. Aby byly husy co nejlepší, musely být housata kvalitně vykrmována. Jakmile se u housat objevil nevítaný příznak olysalých krků, bylo hospodyním jasné, že je v noci „polézal skřitek“. Pak se musela taková housata vložit do škopku a zlehka metličkou honit dokola zprava doleva za stálého zaříkávání; jinak se neuzdravila.

Strach v Černovíře a na Lazcích lidé kupodivu neměli z povodní, na něž byli zvyklí, ale spíše z bouřek s krupobitím. Před příchodem silných bouřek se rozezněly na Lazcích a v Černovíře zvoničky a lidé zapalovali honem svíce "hromničky".

Velkou roli v životě selského lidu měli lidoví léčitelé a porodní babky. Za dobrým léčitelem chodili prý lidé i velmi daleko, například za jistým „sousedem Romžákem“ do Kostelce na Hané. K standardním lékařům nebo nedejbože do nemocnice chodili naopak venkované velmi neradi. Mimořádně mrazivě působí popis pověry, spjaté s činností porodních babek. Ty prý kladly ke dveřím domu, kde se narodilo dítě, na jednu stranu proutěnou metlu a na druhou sekeru. „Zakopla-li kmotra, nesoucí chlapečka ke křtu o sekeru, předpovídala babka dítěti sílu a srdnatost. Stoupla-li na koště, bylo to znamením neblahým – chlapeček brzo umřel.“ Staré ženy dle kronikáře Drábka znaly „různá říkadla a zaklínadla proti úporným bolestem hlavy, proti souchotinám, horečce a jiným neduhům.“ O tom, že i rodiče uměli být vůči dětem drsní, svědčí třeba vánoční lidová tradice, při které matky hrozily dětem, že pokud něco během Štědrého dne sní, „přijde Šperechta a nožem jim břicho rozpáře“. (Děsivá Šperechta od ilustrátora Čeňka Zíbrta na obrázku vpravo)

K tomu, že se většina pověr nakonec z života Černovíra a okolí přeci jen vytratila, podle Jana Drábka přispěla blízkost města a „dvě války světové, jež způsobily tak důkladný zvrat, že již ani ten nejzastrčenější kout svérázné Moravy není k poznání“.

Ilustrační obrázky z publikace Eduarda Hölzela / Zdroj: Vědecká knihovna Olomouc



INZERCE

Názory k článku

Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.



INZERCE
Chata Kouty