Ztracené dějiny Olomouce: proč zmizel kostel Panny Marie na Předhradí?

Neděle, 8.5.2016

Takřka nekonečný by mohl být seriál o místech, objektech a věcech, které v Olomouci byly a už nejsou. O ztracených součástech dějin města. Jedno z čelných míst by mohlo v tomto seriálu náležet starobylému kostelu Panny Marie na Předhradí. 

Stával až do roku 1839 na dnešním náměstí Republiky v místě, kam si dnes chodí Olomoučané půjčovat knížky. Několik málo dochovaných zobrazení ukazuje, jak chrám vypadal, i jak velkolepé muselo být toto náměstí, když jej v jednu dobu obklopovaly hned tři kostely. Jeden z nich, ten nejstarší a stavebně asi nejhodnotnější, už dnes chybí. Je to velká škoda a velké varování před tím, jak lehkomyslně se dokáže město nenávratně připravit o staleté vzpomínky, když se vztah k minulosti a památkám rozvolní a převáží jiné hodnoty. Tehdy to byla třeba velká poptávka po stavebních prostorách, protože Olomouc svíraly pevnostní hradby a uvnitř středověkého města prostě nebylo kde stavět. Je fakt, že pro dnešního člověka je demolice středověkého gotického kostela snad úplně nepředstavitelným barbarstvím. 

Předhradí byla "dobrá adresa", středověká vládní čtvrť

Podle historiků nelze počátky kostela Panny Marie na Předhradí spolehlivě určit. Patří ovšem v rodině olomouckých chrámů k těm nejstarším. Ležel na Předhradí, což byla část města, vymezená z jedné strany Dómským návrším s knížecím hradem, z druhé Petrským návrším, kde bylo původní sídlo biskupa a kde je dnes sídlo rektorátu univerzity a filozofická fakulta, a začátkem Denisovy ulice za kostelem Panny Marie Sněžné. Byl to svým způsobem protipól královského města, vzniklého asi ve 40. letech 13. století okolo Horního a Dolního náměstí se zapojením starších předměstských osad. Zatímco samotné královské město Olomouc bylo tvořeno zejména civilními obytnými stavbami a obydleno především měšťany, tedy obchodníky, řemeslníky a lidmi dalších světských profesí, Předhradí bylo už od dob Veké Moravy opevněnou částí aristokracie, zeměpanské vlády a církve, tedy jakousi "vládní čtvrtí". I to tedy nasvědčuje velkému významu kostela, o němž si dnes povídáme. Jak postupně v Olomouci upadal význam světských vládců, tedy nejprve velkomoravských velmožů a později i přemyslovských údělných knížat, narůstal naopak v této části města vliv a postavení církve. Po většinu známé historie tak bylo Předhradí především sídlem církevních institucí, kostelů, klášterů a obydlí kléru, tedy metropolitních kanovníků, biskupů a dalších hodnostářů, později i univerzity a univerzitních kolejí.  

Kostel Panny Marie na Předhradí je údajně úplně poprvé zmíněn už roku 1127, což by jej řadilo mezi skutečně prastaré památky. Je ovšem možné, že se zde pletou dvě sakrální památky, obě už zaniklé. Podle nedávných archeologických objevů totiž stával už snad v 11. století menší kostel v ústí Wurmovy ulice do ulice 1. máje, tedy rovněž na Předhradí. I on měl být zasvěcen Panně Marii. Ještě ve středověku ovšem zanikl, možná v souvislosti s prohlubováním hradního příkopu právě v ulici 1. máje. Poté mohlo být jeho zasvěcení přeneseno na mladší kostel, který stával u dnešního náměstí Republiky. To jsou ovšem jen dohady. Možná, že moudřejší budeme celkem brzy, protože se chystá rekonstrukce ulice 1. máje a při ní by se mohlo podařit najít další střípky do archeologické mozaiky prapočátků Olomouce. 

Vzácná gotická i barokní výzdoba

Kostel, místo nějž dnes stojí knihovna, byl přinejmenším v roce 1213 už kostelem farním, což znamená v praxi větší význam a důležitost dané svatyně. Roku 1305 byl výrazně přestavěn, tehdy zřejmě dostal podobu trojlodního gotického chrámu. K tomu  roce 1483 v průčelí přibyla vysoká zvonice, vyzdobená mimo jiné nádherným vrcholně gotickým reliéfem Panny Marie Ochranitelky. Jeho kopii můžeme dnes vidět v malé kapličce na rohu Dómské ulice a Václavského náměstí. Kostel patřil k nejprestižnějším svatyním ve městě i v dalších staletích. Své zemřelé zde pohřbívaly nejpřednější rodiny ve městě, hrob zde dočasně měl i mučedník a pozdější světec Jan Sarkander, za nímž sem proudila procesí věřících. Zabrat dostala stavba za osmileté švédské okupace, kdy byl chrám silně poničen, načež se ale dočkal nákladné rekonstrukce a v interiéru i proměny z čistě gotického svatostánku v kostel barokizovaný. V 18. století kostel dostal dokonce nádhernou barokní výzdobu z rukou jednoho z nejlepších olomouckých tvůrců všech dob, malíře Jana Kryštofa Handkeho. Trojice velkých fresek z roku 1748 (někde je uváděno 1750) patřila prý k tomu nejlepšímu, co kdy mistr Handke vytvořil. Sám Jan Kryštof Handke zde ostatně měl také rodinnu hrobku. Jenže tou dobou se už blížila zkáza. Zkáza v podobě poněkud zbrklých reforem císaře Josefa II.

Kostel, který byl starší než samo město Olomouc, byl v roce 1784 označen za nadbytečný, zrušen, odsvěcen a přeměněn ve vojenské skladiště. Státem zřízený náboženský fond převzal všechno, co se z kostela dalo vzít, tedy obrazy, sochy, oltáře a další prvky, a rozdistribuoval to do jiných kostelů na Moravě. Například dvě půvabné sochy Spasitele a Panny Marie Immaculaty ze zdi, která ohrazovala areál kostela a přilehlého hřbitova, můžeme vidět dnes při průčelí kostela svatého Michala. Jedná se o dílo špičkového olomouckého tvůrce Ondřeje Zahnera. Mariánský sloup z prostoru před kostelem se zase přestěhoval do Huzové.  

O necelých dvacet let později, v letech 1802 a 1803, byla rozebrána krásná průčelní zvonice, a konečně v roce 1839 byla zbourána celá, již notně zchátralá budova, aby uvolnila místo úřední novostavbě. O pár let později zde vyrostl neorenesanční palác pro potřeby nově vzniklého okresního hejtmanství... Po druhé světové válce, roku 1949, se do této budovy nastěhovala městská knihovna. 

Některým lidem přesto bylo po starobylé stavbě nejspíš poněkud smutno. Ještě v dobách její existence, když už nesloužila jako kostel, vznikaly některé grafiky, a také díky chvályhodné píli Olomoučana Josefa Minnicha model z papírmaše. Například krásná novoročenka s motivem kostela Panny Marie na Předhradí nese datum 1846, tedy už 7 let po zbourání kostela. V roce 1878 věnoval olomoucké knihovně vídeňský profesor Josef Reinhard grafiku a kresbu, která měla dle jeho soudu být předobrazem jedné ze zničených fresek Jana Kryštofa Handkeho z kostela Panny Marie na Předhradí. Díky ní, díky papírovému modelu z roku 1822 (patří dnes Vlastivědnému muzeu) a dalším obrazovým materiálům si tedy můžeme aspoň představit, o jak cennou stavbu se Olomoučané před zhruba 180 lety připravili.

Fotogalerie: 
Autor: 
(mb)