Zítra vyzvednou oběti hrůzného masakru. Ženy a děti se konečně vrátí k mužům

Čtvrtek, 13.10.2016

Na olomouckém hřbitově byly letos nalezeny ostatky žen a dětí, které byly zavražděny šest týdnů po skončení druhé světové války na Švédských šancích u Přerova. Pozůstatky téměř dvou set lidí budou v pátek 14. října převezeny za přítomnosti faráře z Olomouce do Přerova. Uloženy budou v bedně na přerovském hřbitově, kde odpočívají mužské oběti tohoto masakru. Po dlouhých jednasedmdesáti letech se tak sejdou na jednom místě ostatky všech obětí hrůzného krveprolití, které se odehrálo v noci z 18. na 19. června roku 1945 na kopci nad Přerovem. Tragický kruh by se měl tímto uzavřít…

„Na Švédských šancích našlo v onu osudnou noc smrt sto dvacet žen, dvaasedmdesát mužů a pětasedmdesát dětí, včetně kojenců. Jednalo se o Karpatské Němce ze Slovenska, slovenské Maďary a Slováky, kteří se vraceli z války domů. Vlaku, v němž cestovali, si všimli příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky. Nemilosrdně je nechali vyvléct z vagonů, dovlekli je na kopec nad Přerovem a tam je popravili,“ vypráví historik František Hýbl.  Oběti nespravedlivého poválečného vyřizování si účtů byly po smrti rozděleny byť se jednalo o blízké příbuzné. Ostatky mužů zůstaly jinde, než ostatky žen a dětí.

„Exhumace těl byla provedena ve dnech 8. až 9. října roku 1947. Muži byli pohřbeni v Přerově, zatímco ostatky žen i dětí převezli do krematoria, kde 11. října od šesti ráno do půl šesté odpoledne proběhla důkladná, dvojnásobná kremace. Jejich popel byl následně ve dvou bednách ze zinkového plechu o velikosti 80x60x50 centimetrů uložen na městském hřbitově v Olomouci,“ říká historik. Dlouhé roky se ale nevědělo, kde přesně ženy s dětmi odpočívají. A právě František Hýbl jejich ostatky našel - a teď se i zasadil o to, aby všechny oběti spočinuly na jednom místě. „Popel žen a dětí z října 1947 byl uložen do hrobu číslo 191 v sektoru XXIII olomouckého hřbitova v Neředíně. Zjistil jsem to v Archivu Ministerstva vnitra v Praze. Na základě těchto informací jsme s ředitelem Hřbitovní správy přímo na místě určili předběžné místo uložení. To se letos na základě detektorů potvrdilo,“ konstatuje Hýbl. Právě on už mnoho let vypráví lidem příběh nesmyslného a nespravedlivého masakru… Zná detaily i jména.

„Rozhodující roli v tomto smutném příběhu sehrál důstojník Karol Pazúr, který tvrdil, že v transportu jsou příslušníci SS, kteří mohou za válečná zvěrstva. Sestavil popravčí četu, která dostala jasný povel: zastřelit gestapáky. Samozvaný mstitel ještě ten den navštívil Místní národní výbor v Lověšicích a vyžádal si silné chlapy k vykopání hromadného hrobu,“ říká. Dvacet sedm mužů až do jedné hodiny ráno muselo hloubit jámu – a pak nastal čas kruté odplaty. Lidé z transportu, kteří neměli s jednotkami SS nic společného, se museli svléct do spodního prádla a odevzdat svým vrahům peníze, šperky, vkladní knížky i doklady. Pak byli kulkou do týlu nemilosrdně zastřeleni. Pamětníci vzpomínali na muže a ženy, kteří prosili a modlili se k Bohu, děti, které hystericky plakaly. Nikdo ale nedostal šanci. Akt pomsty skončil 19. června krátce před půl pátou ráno, kdy byl hrob o velikosti 17x2x2 metry plný mrtvých těl. Jejich vrazi pak spokojeně odjeli do Bratislavy. Dva roky po konci války začalo vyšetřování celého případu a následoval i soud s hlavními protagonisty - Karolem Pazúrem a Bedřichem Smetanou. Do vězení se dostal jen vrah Pazúr, který pak byl v roce 1952, na základě amnestie prezidenta republiky Klementa Gottwalda, propuštěn. Smetana před nástupem do vězení uprchl přes Maďarsko do Izraele, nakonec se dostal na Nový Zéland, kde zemřel.

Otázkou zůstává, proč byly ostatky v roce 1947 takto rozděleny. Proč museli být muži odděleni od svých žen a dětí. Pro to má historik František Hýbl svou teorii: „Státní bezpečnost ostatky žen a dětí nechala spálit v olomouckém krematoriu, aby se v případě vyšetřování této hromadné vraždy příliš nemluvilo o tom, že mezi obětmi byly i ženy a děti.“

O masakru na Švédských šancích se dlouhá léta nemluvilo. Historici vrátili bestiální příběh vraždících monster na světlo – jako memento, které by nemělo být dalšími generacemi zapomenuto. Na své blízké příbuzné, kteří se stali oběťmi masakru, nezapomněly ani jejich rodiny. „Pozůstalí po obětech nás požádali, aby v pátek 14. října směli na této poslední cestě do Přerova doprovodit své příbuzné. Ostatky žen a dětí ten den pietně uložíme do kaple na přerovském hřbitově. V příštím roce plánujeme rozšíření hrobu, v němž jsou pozůstatky mužů. K těm uložíme i popel žen a dětí - a v den výročí červnového masakru tu opět uspořádáme pietní akt,“ říká přerovský primátor Vladimír Puchalský. Přímo na hřbitově v Přerově bude v pátek 14. října v jedenáct hodin dopoledne probíhat tichá vzpomínka, které se zúčastní i náměstek olomouckého primátora Pavel Urbášek. Ten říká: „O zcela nesmyslném masakru na Švédských šancích se u nás po celé období komunistického režimu vůbec nemluvilo, což je nepochopitelné. Převoz ostatků žen a dětí na místo, kde jsou pochováni jejich manželé a otcové, je podle mého názoru tím nejmenším, co pro ně můžeme udělat.“  

Fotogalerie: 
Autor: 
(red)