Jedna blonďatá Olomoučanka mi do vězení nosila tousty, vzpomíná izraelský pilot

Neděle, 16.10.2016

V Olomouci zůstal o několik měsíců déle kvůli jednomu dopisu. Byl to dopis, který budoucí izraelský pilot, v té době ještě s rodným jménem Hugo Meisl, napsal na podzim roku 1948 bratrovi Rudymu, který už tehdy sloužil v US Army. Za tento dopis frekventantovi tajného leteckého výcviku v Olomouci hrozily tři roky, u soudu nakonec dostal shodou okolností jen tři měsíce. 

Hugo Meisl, později pod novým jménem Marom, patřil mezi necelých padesát letců, vycvičených během roku 1948 v Olomouci k létání v izraelsko-arabské válce. Nově vzniklý stát Izrael kamžitě napadlo šest okolních arabských zemí a chtělo jej vymazat z mapy. Československo tehdy jako jediná země Izraelcům pomáhala, očekávalo za to ale vděčnost nového státu na Blízkém Východě k východoevropskému socialistickému bloku. Když ovšem Hugo Meisl, jeden z Židů, kteří jako dobrovolníci do tajných leteckých kurzů nastoupili, napsal dopis bratrovi do v té době už nepřátelských USA, bylo s ním zle. Dopis totiž zapomněl poslat přes konzulát, a tak jej zachytila cenzura.  "U vojenského soudu mi pak bylo řečeno, že za tohle bych dostal tři roky. Prali se ale, zda jsem synem plukovníka Pavla Meisla, toho legionáře, který bojoval v Rusku. To jsem byl, a to mě tehdy zachránilo. Velitel mého otce znal, bojoval společně s ním v legiích, a tak mi místo tří let dali jenom tři měsíce," vzpomínal Hugo při nedávné návštěvě Olomouce.

Trest za korespondenci s kapitalistickou cizinou si odpykával ve starých vojenských kasematech, prý z doby Marie Terezie. "Byla to bída, dostával jsem k jídlu jenom chleba. Jenže naštěstí jsem měl jednu dobrou kamarádku, takovou milou krásnou blondýnku, a ta se nebála a do okna nám přes příkop spouštěla každé ráno na provázku balíčky, ve kterých byly výborné sendviče," smál se letec při vzpomínce na obětavost dívky, s níž se v Olomouci seznámil ještě před svým zadržením. "No to my jsme taky mívali volno a chodili jsme pak do Olomouce na různé večírky, takže jsme tady získali i nějaké přátele a známosti," vysvětlil, jak se v době leteckého kurzu s onou dobrosrdečnou blondýnkou, jejíž jméno se mu už nevybavuje, seznámil. 

Po propuštění pak Hugo spolu s dalšími dvěma Židy odjeli do Izraele, nikoliv ovšem na izraelských letounech Supermarine Spitfire, které mezitím československý režim zabavil, ale vlakem a lodí. "Byli jsme poslední, kdo odsud odjel, pak se už hranice zavřely," dodal Hugo Marom, který následně bojoval ve válce za zachování izraelského státu a následně zde zůstal - jako vojenský pilot, instruktor, i projektant letadel a letišť. Nikdy ale nezapomněl ani na Olomouc, kde se naučil létat, ani na ono blonďaté děvče, které mu zpestřilo ubohou vězeňskou stravu. A konec konců díky kurzu v Olomouci se seznámil také se svou pozdější ženou - ta absolvovala jako dobrovolnice kurz v autorotě ve Velké Střelné a rovněž pak zůstala v Izraeli. 

Fotogalerie: 
Autor: 
(mb)