Hlavní strážnice a dítě s delfínem. Proměny západní části Horního náměstí během staletí

Čtvrtek, 14.9.2017

Horní náměstí prošlo za všechna staletí mnoha proměnami. Dějiny tohoto místa jsou stejně staré jako samotné město Olomouc. Vedle staršího Dolního náměstí ve 13. století postupně vyrostla osada kolonistů a cizích kupců, která určila pozdější podobu Horního náměstí. Nejprve tedy jako trhová osada, postupně rozšiřovaná odsoušením bažinatého térenu, který byl na západ od budoucího náměstí. To se nahoře rozrostlo o řadu kupeckých domků (později Bohatých krámů), které propojily prostor obou náměstí ulicí Kramářskou, ve které stál románský kostelík a později kaple sv. Markéty. Na konci 14. století bylo započato s výstavbou budovy radnice, čímž se potvrdil význam tohoto místa. Nejprve tedy dřevěná tržnice – kupecký dům, který záhy vyhořel, během 15. století přestavěn na kamennou reprezentační budovu, která si zachovala charakter tržnice v přízemí a radničních a soudních prostor v horních patrech. V budově radnice se nacházely i další prostory jako věznice, solnice, výčep piva, byt věžného a další, ale převládaly zde především kupecké krámky a stánky, které radnice pronajímala, z čehož jí šel nemalý zisk.

Hlavní strážnice na Horním náměstí

Horní náměstí bylo ale především veřejné prostranství kolem radnice. Tady se odehrávaly ty nejdůležitější události a shromáždění související s momentální politickou, vojenskou i náboženskou situací. Na náměstí byla i jakási sociální a veřejná obslužnost v podobě vody jak pitné, tak užitkové. Nejdříve v dřevěných kádích a žlabech, později kamenných kašnách a studnách. Dále to bylo osvětlení, na začátku loučemi a smolnými pánvicemi na rohových domech, později plynovými a elektrickými lampami. Také třeba hodiny na radniční věži, orloj pod nimi a sluneční hodiny na druhé straně radniční budovy (více zde). Byl postupně vydlážděn celý prostor náměstí i s kanalizací. To vše poskytovalo město a jeho vedení svým občanům k lepšímu komfortu bydlení a žití ve městě, ale také k lepší obslužnosti nejrůznějších trhů, které se na obou náměstích konaly bezmála denně.

Na Horním náměstí byly také vybudovány objekty výkonu soudní moci ve městě. Po tři staletí to byl pranýř, který stál jižně od radnice (více zde), ale také městská strážnice. Hlavní strážnice (Hauptwache), původně stála v blízkosti budovy radnice, v místech dnešního sloupu Nejsvětější trojice. Právě autor tohoto velkolepého díla, městský kameník Václav Render, razantně změnil podobu Horního náměstí. V r. 1716 přesvědčil městskou radu, že předtím než začne kopat základy sloupu, musí přesunout jak Herkulovu kašnu, která dnes stojí před orlojem, tak i hlavní městskou strážnici, která byla nakonec stržena. Už v r. 1717 byla na západním rohu radnice postavená nová budova hlavní vojenské stráže olomoucké pevnostní garnizony, která na Horním náměstí budila náležitý respekt. Sloužila i jako ubikace strážníků a důstojníků ve službě, ale později se ukázala jako nedostatečná pro odpočinek sloužících velitelů, proto byla v roce 1755 důkladně opravena. Původně se dvěma předními věžemi a malou střechou nad strážnicí s ubikací. V polovině 19. století přestavěná do podoby, v jaké ji známe z dobových fotografií, s velkou lomenou střechou, zadní strážnici s ubikací a přední klenutou průchozí částí. Před strážnicí byly vysazeny čtyři stromy, po jejích stranách stály dvě kulaté strážní budky a malá děla, zakrytá dřevěnými přístřešky. V rámci zrušení bastionové pevnosti bylo v Olomouci zbořeno a rozebráno mnoho vojenských budov a objektů. Hlavní strážnice na Horním náměstí sloužila svému účelu až do roku 1896, kdy byla zbourána.

Stávalo se, že se strážnice musela přestěhovat, například při obležení města nebo stavebních úpravách budovy. Většinou se osazenstvo strážnice i s arzenálem stěhovalo do vojenské zbrojnice na Hradě, bývalé budovy fojtství v blízkosti jezuitské koleje. Během stavby nové budovy v r. 1755 byla strážnice přemístěna do domu na Dolním náměstí č. 39 (čp. 27), známého od 16. století jako Hauenschildův palác.

Křížová studna a pomník Františka Josefa I.

V r. 1844 se městská rada rozhodla přivést vodu do města z blízkého pramene pitné vody. Ten vyvěral na Nové ulici a podle nedalekého kostelíka sv. Kříže se mu říkalo "Křížový pramen" (Kreuzbrunnen). Do dnešních dnů stojí v těchto místech, tedy v areálu Fakultní nemocnice na Nové ulici, klasicistní pískovcový krucifix z r. 1824. Kvalitní voda z tohoto pramene byla přiváděna dřevěným i olověným potrubím do Křížové studny na Horním náměstí, která byla dokončena 1. července 1845. Ve středu tohoto objektu stál čtvercový kamenný sloup, snížený asi o jeden metr pod okolní terén, na kterém byla umístěna jedna z městských plynových lamp. Ze sloupu, pod úrovní městského dláždění, vytékaly dva prameny vody, ke kterým byl přístup ze čtyř stran po krátkých schodech. Ty byly chráněny kamennými sloupky s rohovými kameny a železným lomeným zábradlím. Celý objekt, navržený do tvaru kříže, byl v rozích osázen stromy. Toto místo tehdy patřilo na Horním náměstí k nejrušnějším. Brala se zde voda pro domácnosti z okolních domů, ale hlavně zde vozkové a drožkáři napájeli svá zvířata a opravovali povozy.

Začátkem 20. století byla Křížová studna zrušena a v roce 1906 byly na tomto místě otevřeny podzemní veřejné záchodky, později i telefonní budka a malá benzínová čerpací stanice. Záchodky byly zrušeny a zasypány v šedesátých letech a na dlouhá léta to byla jen parkovací nebo květinová plocha.

Zbořením budovy strážnice v r. 1896 se na západní straně před radniční budovou uvolnil velký prostor. Ten si krátce nato vybral pro svůj nový projekt vídeňský architekt a urbanista Camillo Sitte, který dostal zakázku na vyhotovení pomníku Františka Josefa I. k 50. výročí císařovy korunovace, která v r. 1848 proběhla právě v Olomouci. Pomník měl původně stát na náměstí na Předhradí (dnešní náměstí Republiky), které bylo dokonce pro tento účel přejmenováno na Franz-Josef-Platz. Sitte se ale nakonec rozhodl o jeho umístění na Horním náměstí, kde za pomoci vídeňského sochaře Antona Breneka vztyčili třímetrovou bronzovou sochu císaře na čtyřmetrovém mramorovém podstavci. Mocnář byl ztvárněn v rozepnutém plášti, údajně aby vynikla uniforma s distinkcemi nejvyšší vojenské šarže – polního maršálka. Levicí svíral rukojeť své pěchotní šavle a pravicí kynul svým věrným národům. Pomník byl za veliké slávy odhalen 2. prosince 1898 a stal se výrazným kultovním objektem, u kterého se konaly nejrůznější projevy loajality, například kladení věnců, vojenské přehlídky či náboženské slavnosti.

Monumentální pomník, jakých císař neměl v mocnářství mnoho, stál na Horním náměstí pouhých dvacet let. Po první světové válce a s prvními dny nové republiky bylo jasné, že z města musí zmizet všechny stopy nenáviděného režimu, pomník nevyjímaje. V rychlém jednání bylo rozhodnuto o jeho odstranění, zakázku dostala kamenická firma Havlíček a Plíhal, která v březnu 1919 celý pomník odstranila a místo bylo vydlážděno.  

Antický pěvec Arión a bohyně zdraví Hygie

Hrdina z antických pověstí, bájný pěvec a básník Arión, kterého delfín zachránil před jistou smrtí. Postava Arióna měla patřit k sérii antických hrdinů na souboru olomouckých barokních kašen, které vznikly v 16. a 17. století. Podle městkých radních se měla stát pověst o Ariónovi ústřední alegorií na tehdejší tužby o poválečném "zmrtvýchvstání" Olomouce, jejíž postavení bylo během třicetileté války hluboce poníženo. Bohužel i přes hotový návrh od Jana Antonína Richtera k realizaci této kašny na Horním náměstí nakonec nedošlo. 

U prašné brány zvané Bernardinská (na konci dnešní ulice Slovenská) byla v roce 1725 naproti kostela Neposkvrněného početí Panny Marie umístěna "Malá kašna". Tu ozdobil její autor, sochař Filip Sattler soškou, podle které se jí také říkalo "Kašna dítěte s delfínem". V r. 1883 se rušila prašná brána a chystaly se další úpravy Bernardinské (Slovenské) ulice, proto byla kašna přemístěna před Dominikánský klášter. Patrně při tomto stěhování kašna o sochu dítěte s delfínem přišla. V r. 1909 byla kašna z neznámých důvodů přesunuta na nádvoří školy Na hradě. V r. 2005 zde byla znovuobjevena, zrekonstruována a umístěna zpět ke kostelu Neposkvrněného početí Panny Marie, kde ji najdeme dodnes. A i když pramen vody už dlouhá léta chrlí kamenná lví hlava, tak se pořád jmenuje "Delfínova kašna".    

V r. 1844 olomoučtí radní znovu oživili ideu Ariónovy kašny, v té době chtěli do města přivést vodu od Křížového pramene. Hlavně kvůli malému spádu vodního potrubí, vedoucího z Nové Ulice, ale nakonec na Horním náměstí postavili jen výše popsanou Křížovou studnu. Vyprojektované bylo i efektní zastřešení celé studny, včetně oblíbeného motivu delfína. Na dobových fotografiích zastřešení studny vidět není, jen na několika ilustracích od Felixe Philippa Kanitze z r. 1848, malíř patrně vycházel z připravovaných plánů, které ale bohužel zůstaly jen na papíře.  

Součástí výzdoby pomníku Františka Josefa I. byla i zdobená nika na budově radnice. Do té v r. 1898 autor pomníku Camillo Sitte zasadil malou fontánu se sochou dítěte na delfínu. Tímto chtěl do Olomouce vrátit tento symbol, nahradit ztrátu sochy z Malé kašny u dominikánů. Sitteho fontána na této kašně přežila zrušení pomníku Františka Josefa I., budovu radnice zdobila až do 8. května roku 1945. V tento den Rudá armáda ostřelovala lehčími typy děl centrum Olomouce. Dělostřelba poničila několik domů, pár zásahů dostala i budova radnice. Poničen byl orloj, radniční věž a mezi dalšími i figura dítěte s delfínem. V roce 1948 tedy byla nahrazena novou sochou od sochaře Karla Lenharta, která se jmenuje kašna Hygie. Lehce oděná bohyně zdraví a čistoty, krmící z misky hada, zdobí budovu radnice do dnešních dnů.

V roce 1995 začal proces vyjednávání s olomouckým rodákem, malířem a sochařem Ivanem Theimerem, který měl být autorem městem nově připravované Ariónovy kašny. Jednání dopadla dobře a po dlouhých přípravách byla v září roku 2002 kašna slavnostně odhalena na Horním náměstí. Oválná vana kašny má v průměru skoro 11 metrů a v její střední části stojí na podstavci veliká želva, která nese na svém krunýři obelisk, adorující řeku Moravu i moravskou metropoli. V pravé části vany se kolmo vzhůru vypíná mohutný delfín, jehož se pevně drží Arión, stojící na korintské hlavici z červené žuly. V levé části stojí na dvou malých želvičkách děti držící rybu a mušli. Celý monument má výšku 384 cm a součástí kašny je i volně stojící želva, kterou autor věnoval městu. Právě želvy nesoucí na krunýři obelisk jsou charakteristickým znakem Theimerovy tvorby.

V září roku 2017 bylo v blízkosti Ariónovy kašny instalováno pítko ve stejném stylu a provedení jako samotná kašna, tedy s nezbytnými delfíny a želvami. Autorem je opět sochař Ivan Theimer, který pro město vytvořil pítka dvě, to druhé stojí na Dolním náměstí.

Autor: Čenda Šopek

Zdroje:

Vzpomínky na starou Olomouc od Milana Ticháka (nakladatelství Votobia, 1997)

Příběhy olomouckých pomníků od Milana Ticháka (nakladatelství Burian a Tichák, 2002)

Olomoucká řemesla a obchod v minulosti od Miloslava Čermáka (nakladatelství Memoria, 2002)

Tajemná Olomouc od Antonína Schindlera (nakladatelství Votobia, 1998)

Tajemná Olomouc III. od Antonína Schindlera (nakladatelství Votobia, 2003)

Kronika olomouckých domů od Wilhelma Nathera (Univerzita Palackého v Olomouci, 2007)

Slasti a strasti olomouckých měšťanů v období gotiky, renesance a baroka od Miloslava Čermáka (nakladatelství Memoria, 2013)

Bilance / Umění ve veřejném prostoru Olomouce v letech 1945-1989 od Jana Jeništy, Václava Dvořáka a Martiny Mertové (Univerzita Palackého, 2016)

Státní okresní archiv Olomouc, U Husova sboru 10, 771 00 Olomouc

Fotogalerie: 
Autor: 
Čenda Šopek