Pekelný nástup nacistické okupace: vysoké plameny nad sygagogou zářily do noci

Neděle, 17.3.2019

Pekelnější scénu při nástupu k moci si okupanti sotva mohli vymyslet. Toho dne už muselo být všem soudným lidem v Olomouci jasné, že se s příchodem německé okupační moci zcela zásadně změnily dosavadní poměry a přichází cosi nevídaného. Z radnice byla okamžitě odstraněna dosavadní česko-německá samospráva, vojenské objekty obsadil Wehrmacht, na židovských obchodech se objevily ostouzející antisemitské nápisy a především shořela velkolepá olomoucká synagoga. Stalo se tak v noci z 15. na 16. března, tedy hned v první den okupace. Nezapálili ji však okupanti, ale místní nacisté.

Svatostánek z roku 1897 se nacházel na dnešním Palachově náměstí a byl centrem židovského života v Olomouci. Efektní působivou budovu v tehdy módním orientálně-byzantském slohu vystavěla olomoucká židovská obec z podnětu rabína Bertolda Oppenheima podle projektu výborného vídeňského architekta Jakoba Gartnera. Vystavěly ji místní stavební firmy nákladem čtvrt milionu zlatých. Součástí stavby byl také tzv. rabínský dům, v němž byly kanceláře židovské obce, byt rabína a byt kantora. Tento dům stával na uliční čáře třídy Svobody a dnes by tak v těchto místech dotvářel kontinuální řadu historizujících budov z konce 19. století, tvořících charakteristickou zástavbu olomouckého bulváru. Synagoga symbolizovala vzmach olomoucké židovské obce, která se ve městě etablovala teprve po roce 1848 a která zprvu využívala malé modlitebny v ulicích Riegrova, 8. května a Sokolská. 

Oheň v olomoucké synagoze založili „neznámí pachatelé“ v nočních hodinách ze dne 15. na 16. března 1939. V různých pramenech se uvádí, že to byli olomoučtí fašisté nebo nacisté. Je tedy těžké říct, zda za požárem stáli asociálové z českých fašistických spolků nebo regulérní nacisté z řad olomouckých Němců. Každopádně za to nebyl nikdo potrestán a ani se po nikom nepátralo.

Co nezničil oheň, zbouraly za veřejné peníze místní firmy

Požár trval až do odpoledních hodin 16. března 1939. K požáru sice přijelo patnáct hasičských jednotek, těm ale bylo údajně ze začátku bráněno v zásahu a měli jen hlídat, aby se oheň nerozšířil do okolí. Ačkoliv tedy požár trval téměř jeden den, synagoga definitivně zničená nebyla.

Poškozeny byly především dřevěné části hlavní kopule synagogy a dále neurčená část jejího vnitřního zařízení. Při troše dobré vůle by nebyl problém olomoucký „tempel“ obnovit. Vlastní požár se stal jen záminkou ke zbourání synagogy, které bylo zanedlouho městem nařízeno a probíhalo až do března 1940. Budovu měla nechat zbourat sama židovská obec, ta ale neměla takové prostředky a tak byla nucena ruiny za velmi nízkou cenu odprodat městu. Město ji pak nechalo na své náklady demolovat. Veřejnou zakázku mimochodem dostala firma architekta a stavitele Heinricha Schmidta, prominentního olomouckého nacisty, který právě 16. března 1939 vystřídal v čele města dosavadního českého starostu Richarda Fischera.

Dalším faktem, který svědčí o záměru odstranit z města jakoukoliv připomínku olomoucké židovské obce, svědčí i fakt, že zbourán byl současně i rabínský dům. Ten nebyl ohněm zasažen vůbec a jeho demolice byla už čistě aktem zvůle nové okupační moci. Jasněji už ani nemohlo být dáno najevo, jakou roli budou mít v protektorátu židé a jak to bude s dodržováním práva a zákona. 

Z nádherné stavby v maursko- byzantském stylu se dodnes dochovalo jen velmi málo prvků. Jednak jde o vyřezávané dřevěné lavice, které jsou dnes rozděleny mezi loštickou a krnovskou synagogu, a pak šest skleněných vitrážových oken.

Osobní vzpomínka na požár

Na stránkách židovské obce Kehila-Olomouc.cz byl před deseti lety publikován tento osobní příběh Petra Brocha, který dokumentuje atmosféru při požáru synagogy.

„Na noc z 15. na 16. března 1939, kdy fašisté vypálili synagogu v Olomouci, si pamatuji velice dobře. Bylo mi tehdy osm let, s rodiči a bratry jsme bydleli hned za rohem synagogy na Havlíčkově ulici, takže jsem byl oné noci skoro na osudném místě zkázy. Vysoké plameny šlehaly a olizovaly celou synagogu. Hasiči sice přijeli, ale dostali striktní zákaz podílet se na hašení požáru. Nocí se ozýval praskot a řinčení skel… A všude plno štiplavého dýmu, který se valil ze synagogy. Příštího dne se mi naskytl smutný obraz, budova skoro zcela vypálena, jen zdi trčely k nebi a plápolající plech kopulí hřměl v pravidelném rytmu. Tehdy se mi podařilo jako jednomu z prvních dostat se dovnitř budovy. (Kamarádil jsem s Jiřím Munkem, jehož rodiče byli správci synagogy a bydleli hned vedle). Nejdříve mě omráčil strašný zápach spáleného dřeva. Nechtěl jsem věřit očím, skoro vše bylo spálené, stěny od kouře a plamenů černé. Žár vyrazil i barevná okna, měl jsem obavu, že strop se každou chvíli zřítí. Nikdy na to nezapomenu.

Možná vás bude zajímat jeden příběh, který se stal později při likvidaci objektu. Jeden z německých dělníků se totiž pokoušel odstranit velkou kovovou šesticípou hvězdici, která zdobila hlavní kopuli. Tradovalo se totiž, že hvězdice je celá ze zlata. Při upilovávání se však hvězdice ulomila a strhla muže dolů. Byl na místě mrtev. Trvalo několik měsíců, než zbytky synagogy zmizely.”

(Pro Respekt a tolerance  v červenu 2005 sepsal Petr Broch z Plzně.)

Vzpomínkové akce v Olomouci

Židovská obec Olomouc i město Olomouc si připomínají výročí zničení synagogy dvěma akcemi. Jednou je panelová výstava na Horním náměstí, kde zájemci uvidí archivní fotografie, plány a dokumenty a dozví se řadu zajímavých informací. Druhou akcí je vzpomínkový podvečer ve středu 20. března. Ten se odehraje v 18 hodin na Palachově náměstí, na místě, kde synagoga stávala.

Při vzpomínkovém setkání promluví předseda Židovské obce Petr Papoušek, vrchní zemský rabín Karol Sidon a primátor města Miroslav Žbánek. A protože se akce koná v předvečer nejveselejšího židovského svátku Purim, zakončí ji hravý Purimšpíl v podání studentů judaistiky Filozofické fakulty UP.

Fotogalerie: 
Autor: 
(red)

Komentáře

Neuvažovalo se někdy o obnovení olomoucké synagogy?

Podle našich informací ne. Jedním, praktickým důvodem je to, že je zdejší současná židovská obec početně velmi malá. Spoustu lidí už ale napadlo, že by bylo fajn, kdyby se synagoga na své místo vrátila...