VUT Brno vzniklo v Olomouci. Šlechtici, kteří teologii nepotřebovali, založili akademii

Sobota, 30.3.2019

Jak známo, nejstarší univerzita na Moravě vznikla roku 1573 v Olomouci. Stalo se tak díky úsilí olomouckého biskupa Viléma Prusinovského a za velikého přispění jezuitského řádu. Ovšem právě fakt, že univerzitu založil biskup a řídili ji po celou dobu jezuité, měl výrazný vliv na její zaměření. Studentům se zde dostávalo vzdělání v oblasti filozofie, teologie a později i práva. Toto scholasticko-humanistické zaměření ovšem nebylo nic pro šlechtice, kteří plánovali kariéru ve státních službách. Ti potřebovali znát živé evropské jazyky, mít například základy stavitelství, být dobří v zacházení se zbraněmi a museli samozřejmě zvládat i praktické a společenské dovednosti jako je šerm či tanec.   

S postupnou proměnou středověkých říší v novodobé státy a s tím spojenou profesionalizací státní správy se totiž stále zvětšoval počet aristokratů, kteří měli šanci najít dobré a jisté místo ve státních službách. Posléze v habsburské monarchii dokonce vznikla svébytná vrstva úřednické aristokracie. Ve šlechtických kruzích proto byla poptávka po jiném typu vzdělání, než jaké nabízela olomoucká univerzita. Na změnu podmínek přitom jezuitské vedení univerzity nijak nereagovalo, poslední zásadní novinkou v historii školy ustavení právnické profesury v roce 1679. Stalo se tak mimochodem dekretem císaře Leopolda I. a prý k nelibosti olomouckých jezuitů.  Na direktorium byla právnická profesura povýšena až v roce 1778 a plnohodnotnou fakultou se stala v roce 1784.

Budoucí studenti, kteří hodlali najít dobrá místa ve státních službách či v armádě, ovšem kromě práv potřebovali i další praktické vzdělání. Moravští stavové sice zřídili v Brně jízdárnu a v Olomouci platili učitele tance a šermu, nicméně pro kvalitní přípravu budoucích vysokých státních úředníků to bylo žalostně málo. Právě proto tedy vedle pomalu reagující konzervativní univerzity muselo vzniknout jiné vysoké učení.

„Od počátku 18. století vznikaly i první vysoké školy s technickým zaměřením: roku 1718 stavovská inženýrská škola v Praze, roku 1724 stavovská inženýrská akademie v Olomouci. Vážným problémem všech těchto škol byla nedostatečná předchozí příprava jejich studentů a žáků,“ píše Jiří Mikulčák v práci „Nástin dějin vyučování v matematice (a také školy) v českých zemích do roku 1918“.

Za vznikem nového typu školy v Olomouci stáli celkem přirozeně sami šlechtici; hlavním iniciátorem byl přísedící zemského soudu a olomoucký krajský hejtman František Michael Šubíř svobodný pán z Chobyně. Tomu se roku 1724 podařilo prosadit zřízení stavovské akademie v Olomouci. Svůj záměr předestřel účastníkům moravského zemského sněmu a ti jej dne 9. listopadu 1724 podpořili.

Zbraně, jízda, ženisté, stavební inženýři

Stavovská akademie měla dle zakládacích regulí mít šest učitelů, a to profesora práv, totožného s profesorem olomoucké univerzity, učitele jízdy, učitele cizích jazyků, instruktora pro výcvik používaní zbraní, tanečního mistra a olomouckého městského stavitele. Ve stanovách bylo uvedeno, že učitelé budou bezplatně vyučovat dvanáct synů z chudých šlechtických rodin, mzdy budou dostávat z tzv. domestikálního fondu, a pro případ, kdy by kapacita akademie nebyla naplněna synky z řad aristokracie, směli být přijatí též uchazeči z řad zámožných měšťanů a úředníků. Předložený návrh schválil 26. března 1725 císař Karel VI. a doporučil, aby se v Olomouci vedle římského a kanonického práva vyučovalo také právo veřejné. Vyučování začalo v květnu roku 1727.

V průběhu let se mírně měnilo schéma vyučovaných předmětů. Vždy zůstávalo právo, a to právo veřejné, digesty a pandekty, právo institucí, lenní právo, právo trestní a kanonické. Studenti mohli brát hodiny francouzštiny a italštiny, od roku 1829 (od roku 1834 na samostatné katedře) se zde vyučovala i čeština. Nejen pro budoucí vojáky byly důležité obory ženijní (inženýrství a stavitelství, včetně počtů, geometrie a zeměpisu), vyučovalo se tu také zemědělství, přírodní vědy, jízda, šerm a tanec. Náplň akademie byla tedy ve srovnání s univerzitou ryze praktická.

Otázku vyučovacích prostor měla akademie vyřešenou díky velkorysému daru jednoho z moravských stavů, Leopoldu Antonínu Sakovi z Bohuňovic. Tento zámožný šlechtic (a švagr iniciátora akademie F. M. Šubíře) totiž neměl žádné dědice a svůj majetek ve výši 30 tisíc zlatých odkázal právě na účely vybudování stavovské akademie. Město navíc tomuto projektu vyšlo vstříc a zadarmo věnovalo pozemek plus roční dotaci 1500 zlatých. Hlavní budova tak vznikla na Předhradí, dnes má tento objekt adresu Křížkovského číslo 5. Tato rozlehlá barokní architektura postavená v letech 1724-1730, první sídlo stavovské akademie, je dnes zapsanou kulturní památkou. Dnes její původní účel připomíná i název ulice Akademická. O pár desetiletí později ale tuto budovu zabral stát pro vojenské účely. Sousední jízdárnu erár zboural, místo ní vznikla v 70. letech 18. toletí Tereziánská zbrojnice. Druhá budova akademie včetně jízdárny tedy byla postavena na tehdejším předměstí Bělidla, mezi dnešními ulicemi Studentská, Zámečnická a Sokolská (vchod z ulice Sokolská 21, jízdárna na opačné straně, kde je dnes bazar s nábytkem Archa).

Předchůdce reálných škol i VUT Brno

Akademie nebyla zcela samostatnou vysokou školou, byla spíše jistou nástavbou olomoucké univerzity pro ty studenty, které nečekala kněžská služba. Nespadala ale pod jezuitské vedení, což představitelé univerzity nesli dost neliobě a s jistou žárlivostí. V praxi to znamenalo, že vedení univerzity mělo k akademii stálé výhrady, kritizovali jak její světské zaměření, tak i to, že odvádí pozornost studentů od (podle nich) důležitějších duchovních záležitostí.

Dnes je stavovská akademie vnímána jako předchůdce pozdějších reálných škol neboli reálek. Jejím velkým plusem byla nabídka praktického a na svou dobu zcela moderního vzdělání. Její slabinou bylo v 18. století zatím nedostatečné ukotvení v celkovém systému školství.

S různými přestávkami a krátkodobým přesunem do Brna (1778-1782) fungovala stavovská akademie v Olomouci až do roku 1847. Právě tyto přestávky ukazovaly, že existence stavovské akademie byla v podstatě závislá na vůli panovníka a dalších okolnostech. Od roku 1847 dále už pokračovala v Brně jako německé technické učiliště, z nějž se pak v průběhu dalších desetiletí různými administrativními proměnami stalo dnešní Vysoké učení technické Brno. Také to je konec konců jeden z důvodů, proč dnes v celém Olomouckém kraji není žádná vysoká škola technického zaměření…

Fotogalerie: 
Autor: 
(mb)