Nejkrásnější olomoucká lampa byla životním dílem i reklamou uměleckého kováře

Neděle, 26.1.2020

Veřejné osvětlení nebývá obvykle zrovna středem pozornosti a předmětem vzrušené veřejné debaty. V Olomouci to je ale v posledních desetiletích jinak. Tahle lampa na křižovatce ulic Denisova, Pekařská, Ostružnická a Ztracená je pro mnohé vzorem a symbolem, jak by veřejné osvětlení v centru historického města mělo vypadat.

Vzor, který je jedinečný

O podobě osvětlení se v Olomouci diskutuje od přelomu tisíciletí, respektive od dokončení rekonstrukce Horního náměstí. Olomoučanům se nelíbily nízké lampy Thorn, přezdívané sirky, žádné velké nadšení nevyvolaly ani další lampy Urban Star, a největší odpor panuje proti architekty navrhovanému typu lampy, nazvané plácačka.

Mezi kritiky se nejčastěji ozývá jedno – vraťte na Horní náměstí historické lampy. Jenže jaké, ptají se ti druzí? V centru Olomouce se od dob plynového osvětlení v 19. století vystřídalo mnoho typů osvětlení a lamp. A obdivovaná lampa na křižovatce čtyř rušných ulic je přitom unikát, nikoliv pozůstatek veřejného osvětlení celého centra. Jinak řečeno, tahle lampa byla jedinečná i v době svého vzniku. Ostatní lampy veřejného osvětlení v Olomouci byly taky krásné, nikoliv však tak bohatě zdobené.

Jak to s touto krásnou lampou s pěti lucernami tedy bylo?

Dar k císařskému jubileu i prestižní reklama

Vyrobil ji osobně kovář a majitel továrny na kovodělné výrobky, mistr Johann Lefenda. Na frekventované místo ji umístil z několika důvodů.

V první řadě to byla velká reklama pro jeho tvorbu. Johann Lefenda (1844-1907), rodák ze slezských Velkých Hoštic na Opavsku, dorazil do Pavloviček u Olomouce v roce 1862, o šest let později si zde otevřel vlastní dílnu a konečně po navázání osobních kontaktů na vlivných místech a po nezbytném zakoupení domu ve Ztracené ulici se stal v roce 1872 olomouckým měšťanem. Ve dvoře domu ve Ztracené ulici číslo 36 si zřídil kovářskou dílnu.   

To samo napovídá, proč byl nádherně zdobený kovaný kandelábr umístěn právě na onom pomezí čtyř ulic. Stál totiž jen malý kousek od domu, v němž Johann Lefenda žil a pracoval. Mimochodem, na tomto místě stála vedle Lefendova kandelábru i nádherná barokní kašna Tritonů. Ta pak byla o dva roky později, roku 1890 přestěhována kvůli rostoucí hustotě dopravy na dnešní místo na náměstí Republiky.  

A důvod předání uměleckého kovářského díla k veřejnému užívání? I ten byl opět symbolický. V prosinci roku 1888 totiž (nejen) Olomouc slavila čtyřicáté výročí nástupu císaře Františka Josefa I. na trůn. V Olomouci byly oslavy o to vřelejší, že právě v našem městě nastoupil osmnáctiletý mladík v prosinci 1848 na trůn. Johann Lefenda k této příležitosti vykoval a předal krásnou lampu s pěti lucernami, jaké v Olomouci nebylo rovno.

Lefendova továrna zkrachovala, ale jeho dílo je tady pořád

Bývá to tak docela často. I když byl Johann Lefenda mimořádně šikovný a pracovitý kovář a jeho dílo obdivoval skoro každý, v podnikání na vyšší úrovni se mu naopak dlouhodobě moc nevedlo. Jeho továrna nakonec zkrachovala. Jeho řemeslná dovednost naopak přečkala věky a setkáváme se s ní v Olomouci dodnes.

Lefenda měl se svou prací v Olomouci velké úspěchy. Všimli si jej jak stavitelé velkých průmyslových a potravinářských podniků, tak například i arcibiskupský stavitel Gustav Meretta. Lefenda se tak podílel na dodávkách kovodělných prací pro sladovny a cukrovary v Olomouci, Prostějově, Litovli a na dalších místech, a jeho uměleckou kovotepeckou práci vídají dodnes návštěvníci katedrály svatého Václava v Olomouci i na dalších místech někdejší moravské metropole. Johann Lefenda dokázal dodávat jak průmyslové výrobky, tak i jemnou uměleckou práci. Jeho značku tak najdeme třeba na různých zdobených klikách a zámcích (katedrála), na ozdobných kovových mřížích (kaple v ulici 1. máje), ale třeba i na kovových poklopech kanalizace. Jeho práce pro Merettu mu vynesla titul „arcibiskupského dvorního dodavatele“.

Jak přibývalo zakázek, rostl i počet zaměstnanců. Lefenda pak po bourání hradeb zakoupil velký pozemek mezi dnešními ulicemi Dobrovského, Koželužská a Franklinova a zde otevřel továrnu. Pracovalo pro něj kolem tří set zaměstnanců. Jako velmi riskantní podnik se jevilo otevření vlastní elektrárny v roce 1891. O sedm let později otevřelo o ulici dál svou vlastní elektrárnu město, čímž Lefendův podnik zcela zatlačilo do ztrátového postavení. Lefenda sice podnikal ve všem možném, co s kovodělnou prací souviselo, rozváděl novými vodovody vodu do domácností, instaloval v Olomouci první telefonní linky, rozváděl do provozoven a domácností elektřinu, nicméně ekonomicky se mu nedařilo a v roce 1904 jeho továrna zkrachovala.

Nadále už Johann Lefenda pracoval jen jako samostatný řemeslník s dílnou ve dvoře ve Ztracené ulici. V jeho díle pak pokračoval i jeho syn, rovněž uznávaný a oceňovaný umělecký kovář Raimund Lefenda. Po obou zůstalo nejen v Olomouci svědectví o řemeslném fortelu, kráse ruční práce i o občasné nevděčnosti podnikání a vrtkavosti ekonomické štěstěny.

 Zdroj: Milan Tichák: Když padly hradby, Burian & Tichák, Olomouc 2018 a dobový olomoucký tisk

Fotogalerie: 
Autor: 
(MB)