Příběh nejstaršího vyobrazení královského města Olomouce - veduty z roku 1593

Neděle, 9.2.2020

Autorem známé veduty města Olomouce z roku 1593 je malíř, grafik a ilustrátor Jan Willenberg, někdy uváděný také jako Johann Willenberger. Narodil se 23. června 1571 v slezské Třebnici u Vratislavi, která v tu dobu přináležela svazku České koruny. Rodina zahradníka Tomáše Willenberga se poměrně brzy přestěhovala do Přerova, kde se také počeštila.

V Přerově prožil malý Jan své dětství, v roce 1583 mu ale umírá jeho drahý otec. Výchovy dvanáctiletého Jana se ujímá jeho starší bratr Zikmund, který se už dříve usadil v Olomouci a později zde dosáhl významného postavení v městské radě, byl přísežným městským rychtářem.

V Olomouci se ze Zikmundova podnětu dostalo mladému Janovi prvního výtvarného poučení, začal pracovat pro významnou olomouckou tiskárnu v Ostružnické ulici č. 14, pod dohledem samotného mistra Fridricha Milichthalera, vynikajícího knihtiskaře z Norimberka. Pod jeho vedením se naučil základům tiskařského, ryteckého a grafického řemesla. Bratr na doporučení mistra záhy poslal nadaného Jana do Norimberka, kde se mu dostalo odborného školení vysoké kvality. Jan se projevil jako výborný kreslíř a grafik se smyslem pro detail, od začátku dal přednost dřevořezbě před mědirytinou, což se stalo důležitým rysem jeho pozdější práce.

Po vyučení začal pracovat v Olomouci a právě z tohoto období pochází jeho nejstarší dochovaná práce. Tou je kresba s pohledem na Olomouc z roku 1593, která se stala předlohou pro známou dřevořezbu. Willenberg na ní zakreslil mnoho podrobností, které neobyčejně zvyšují cenu zobrazení. Všechny věže i vížky jsou zakončeny větrníčky. Nad město autor umístil do středu obrazu městský znak s orlicí. Městská rada obraz na papíře přijala s uznáním a vyplatila autorovi pět zlatých. Tento obraz se v ten samý rok stal součástí publikace "Zrcadlo Slawného Margkrabstwij Morawského" od Bartoloměje Paprockého z Hlohol, která vyšla právě v Olomouci. Mimochodem, u vyobrazení Olomouce čteme tato úvodní slova: "Město Olomouc na ten čas nejpřednější jest v tomto Markrabství Moravském, kteréž řeka Morava vůkol otočila. Jest zdmi i valy dobře opatřené, i všelijakými potřebami k obraně náležejícími, kteréhožto Města tuto nějaké podobenství položené máš." 

Touto kresbou Olomouce vstoupil Jan Willenberg na profesionální výtvarnou dráhu. Krátce na to odchází z Olomouce, v roce 1595 je zaměstnán v klášterní tiskárně premonstrátů v Louce. Zde vyšlo nejméně šest Willenbergem ilustrovaných děl. V Schererově Postile byla otištěna zajímavá viněta s typickým emblémem JW. Na ní je vedle dalších typografických profesí znázorněn dřevorytec, jde pravděpodobně o Willenbergův autoportrét. V roce 1600 se přestěhoval do Prahy, kde byl zaměstnán v tiskárně Daniela Sedlčanského, také pracoval pro známou tiskárnu Adamů z Veleslavína nebo Daniela Adama a jeho syna Samuela. Zajímavý doklad topograficky orientované Willenbergovy tvorby poskytuje jeho 47 kreseb pro cestopis od Haranta z Polžic, který vyšel roku 1608 v Praze pod názvem "Putování aneb Cesta z Království českého do města Benátek, odtud po moři do Země svaté, Země judské a dále do Egypta a velikého města Kairu".

Willenberg proslul žánrovou všestranností, značnou řemeslnou zkušeností i citem, s nímž zpracovával ornamentální, figurální a topografické kompozice. Úspěšný a tolik nadaný Jan Willenberg umírá 3. října 1613 při jedné ze zhoubných morových ran v Praze, ve věku pouhých 42 let. Pět let po jeho smrti navíc propukla strašná třicetiletá válka, která zpřetrhala všechna kulturní sepětí s dobou předbělohorskou. Na malíře Willenberga se zapomnělo.

Jako velká neznámá byl znovu objeven až v 19. století. Roku 1901 byl vydán pod názvem "Jana Willenberga Pohledy na města, hrady a památné stavby král. Českého z počátku XVII. století" výběr perokreseb uchovávaných ve Strahovském klášteře. Díky mnoha badatelům je dnes Willenbergovo rozsáhlé dílo dobře zmapováno a dále se s ním pracuje, jeho veduty se například staly cenným ikonografickým pramenem, využívaným zejména v historické geografii a kunsthistorii. Willenbergova veduta Olomouce byla svého času ve velkém zvětšení použitá jako pozadí scény v Divadle hudby, jeho práce tak byla po léta součástí olomouckého kulturního prostředí.

Willenbergův příběh dobře ilustruje fakt, že biskupská a univerzitní metropole Olomouc byla v 16. století skutečným centrem humanistické kultury a umění. Svědčí o tom i životopis o pár let staršího Georga Flegela, který se rovněž svému malířskému umění vyučil v Olomouci a později se proslavil jinde. Dost možná, že se mladý Georg Flegel s o pár let mladším Jan Willenbergem mohli v olomouckých výtvarných dílnách i potkávat, než oba vyrazili dobývat svět umění…

Čenda Šopek (Toulky starou Olomoucí)

Fotogalerie: 
Autor: 
(cs)