Ztracené beze stopy? Výprava po zaniklých starých olomouckých uličkách

Čtvrtek, 24.12.2020

Půdorys historického jádra města Olomouce se především díky opevnění během staletí výrazněji neměnil. Postavení domovních bloků a městských ulic zůstalo po celý čas víceméně stejné až dodnes. Ano, domy a další objekty se bouraly, znovu stavěly, parcely měnily svou velikost sloučením s parcelami sousedními, ulice se zužovaly i rozšiřovaly, komunikace ale směr ani délku až na výjimky neměnily. V ubíhajících staletích proto četnými proměnami prošly především soupisy názvů olomouckých ulic a náměstí. Některá uliční jména se postupně ztratila sloučením s názvy okolních komunikací, bylo zde však i několik ulic a uliček, které přestaly existovat, většinou z důvodů stavebních, komunikačních ale i jiných. Jejich názvy tudíž pozbyly význam, zapomnělo se na ně.

Některé z těchto zaniklých komunikací se dochovaly dodnes a právě tento článek mapuje a popisuje jednotlivé “ztracené” ulice a uličky, jak v historickém jádru města, tak i v olomouckých předměstských čtvrtích. Ve foto příloze jsou nafocená jednotlivá, v některých případech i běžně nepřístupná místa, doplněná o zákresy, detaily starých map a především historické fotografie, zachycující dnes již zaniklé ulice, dokonce i jedno náměstí. 

Hrnčířská

Tato rovná ulička kdysi spojovala Blažejské náměstí s ulicí Hrnčířskou. Dodnes je komunikace zachována na pozemku kláštera kapucínů, používá se, ale je nepřístupná, uzavřená dvěma vjezdy. Její původní název se nepodařilo zjistit, proto jsme ji ponechali název ulice, na kterou původně plynule navazovala. Po této cestě se za starých časů, ještě před vznikem kostela a kláštera, vodil dobytek krátkou spojnicí do ulice Dobytčí (dnes Kapucínská), kde kdysi probíhaly dobytčí trhy. V polovině 17. století kapucíni, za pomoci ochodníka Jakuba Serty, zakoupili mezi Blažejským a Dolním náměstím 19 domovních parcel, včetně pusté blažejské fary a také  pozemek až k hradbám, přes která vedla tato ulička. V letech 1655-1661 tady postavili nový, pro kapucíny typický kostel se dvěma bočními kaplemi a pravoúhlým presbytářem, součástí areálu jsou i klášterní budovy. Jestli byla tato ulička uzavřena hned po odkoupení pozemku kapucíny se nepodařilo dohledat, nicméně se dá předpokládat, že po osmileté švédské okupaci (1642-1650), kdy bylo město zdevastováno a dříve běžné činnosti jako třeba dobytčí trhy, přestaly existovat, tak možná i tato ulička ztratila svůj dřívější význam a byla městem odprodána. 

Obecní

Neprůchodná zatím zůstává také asi nejzachovalejší ze zaniklých ulic, jedna ze spojnic mezi Dolním náměstím, ulicí Uhelnou a Uhelným pláckem (dříve Romhof). Této velmi úzké uličce se třemi prampouchy a dalšími zachovalými historickými prvky se říkalo ulička Obecní, znám je ale také název Bezejmenná, průchodná byla ještě v 19. století. Z Uhelné ulice se lze k této uličce dostat, celá se už ale bohužel projít nedá. Je uzamčená kovanou bránou a samotné překlenutí pod domem čp. 21 na Dolním náměstí s domovním znamením “U Černého koníčka”, je momentálně zabrané, zazděné a používané nájemníky tohoto domu. Při nedávné rekonstrukci průčelí domu se hovořilo o opětovném zprůchodnění této uličky, zatím se tak ale nestalo.

Mlýnská

Dodnes zčásti dochovaná ulice, jejíž delší zaniklá část probíhala z vniřní strany tzv. pevnostních kasemat č. 7 a 8, které byly dostavěny v roce 1756 a nahradily středověké opevnění města.. Kasematy vedly od Dolní brány a u Kamenného (také Passingerova) mlýna, až po bránu a ulici Kateřinskou. Právě ulička Mlýnská vedla mezi opevněním a městskou zástavbou a dále kolem budov kláštera voršilek. Zhruba uprostřed do Mlýnské ústila ulička Bachratá (také Břichatá, dnes Křivá), v těchto místech také procházela opevněním malá branka, nazvaná podle uličky, tedy Bachratá. Část této zaniklé uličky používáme dodnes, je to chodník spojující začátky ulic Lafayettova a Křivá. Úsek kolem kláštera je obezděn a nepřístupný, ale staré stěny kláštera, kolem kterého tehdejší ulice vedla, a které jsou vidět z nádvoří Základní školy sv. Voršily, dovedou dobře navodit představu staré uličky.

Vodní

Ulice, která navazovala na ulici Mlýnskou, a kterou také lemovalo  z jedné strany opevnění, v této části to byla tzv. Vodní kasárna, která nahradila po roce 1756 původní středověké opevnění. Ulice vedla od ulice Střední (také Terezská, dnes Pavelčákova) až po Litovelský výpad (dnešní náměstí Národních hrdinů) a byla dlouhou vnitřní spojnicí mezi hradebními vstupy do města, bránami Střední a Litovelskou. Z Vodní ulice ústily tři ulice, Divadelní, Švédská a Barvířská, dvě posledně jmenované měly také své branky, tedy průchody skrz opevnění. Na třech fotografiích je zachycena původní Vodní ulice s mnoha detaily, které nám ukazují, jak vypadalo město s opevněním a jak byly později tyto objekty využívány. Ulice se i po zbourání Vodních kasáren na začátku 20. století stále užívá, název Vodní si nesla až do roku 1945, poté ulice Pavla Svatého a od roku 1948 zase ulice Vodní a to až do roku 1957. V tomto roce se tento název ztrácí a ulice nadále nese název třídy, se kterou je souběžná. V letech 1957-1990 to byla Stalinova a Leninova třída, dnes má adresu třída Svobody. 

Růžová

V linii hradebních zdí ze 16. století, které chránily stará Bělidla (dnes Sokolská), byla v severozápadním výběžku odedávna Růžová branka (Rosen port), která měla podobu drobné čtyřhranné bašty s průchodem. Pevnostní plán z roku 1686 označuje tento objekt jako "prašnou věž". Tato bašta či věž byla při stavbě tereziánské pevnosti srovnána se zemí a zůstala jen průchodní funkce této branky formou podúrovňové zaklenuté chodby, spojující oblast pozdějšího fortifikačního stavebního dvora s předsunutým ravelinem. Z ulice Bělidla vedla k brance tzv. Růžová ulička (Rosengassel). Tuto uličku ve starých dobách tvořilo 10 až 12 malých dřevěných domů, v pozdějších dobách se v těchto místech nacházel vojenský stavební dvůr, kterému se říkalo Růžový kout. Zaniklá ulička je v dnešní zástavbě stále patrná, průchozí už ale dávno není.

U Rohelské brány

Hlavní vstup do Olomouce v severní části městského opevnění obstarávala Rohelská, později Františkova brána. Pevná silnice byla u ní postavena v roce 1803, táhla se z města směrem na Hejčín a Horku nad Moravou. Vedla po umělém náspu nad inundačním územím a byla přemostěna třemi mosty, které byly strženy v případě ohrožení města. Po zboření Františkovy brány v roce 1884 zde vznikla dlážděná cesta, která vedla v místech, kde se dnes nachází areál Dopravního podniku města Olomouce k ulici Na Střelnici. Ztratila svůj význam po prodloužení ulice Zámečnické do stejných míst roku 1933. Ulice postupně zanikla mezi objekty olomouckého Dopravního podniku, její část je ale v jeho areálu stále zachována. V letech 1896-1918 se ulice jmenovala U Františkovy brány (Franzenstorstrasse), od roku 1918 až do 1938 U Rohelské brány.

U Dolní brány

Dnes už zaniklá ulice, která vedla v probouraném opevnění od Kamenného (později Passingerova) mlýna od ústí ulice Dolní (dnešní Lafayettova), tedy místa, kde stávala stará Dolní brána. Vedla šikmo přes pozdější Terezské (dnes Palachovo) náměstí kolem Terezské brány a ústila do Terezské ulice (také Střední, dnes Havlíčkova). Český název se nedochoval, jen na starých mapách ji vidíme jako Niederthorstrasse, volně přeloženo jako ulice Dolnobranská nebo U Dolní brány. Krásně ji zachytil L. E. Petrovits na svém slavném obrazu Olomouce z jihozápadu, který dokončil v roce 1895. Na návrhu regulačního plánu také z roku 1895, jehož autorem je vídeňský architekt a urbanista Camillo Sitte, je zachycena zamýšlená zástavba tohoto místa. V letech 1895 až 1896 došlo k přestavbě pozemku před Terezskou bránou na náměstí Marie Terezie a tím tato ulice zanikla.

Kačení

Tato ulice se trochu vymyká z našeho seznamu zaniklých ulic, protože se na svém místě stále nachází, jen ne vždycky vypadala tak jako dnes. V minulých staletích nebyla Kačení rovná ulice, směrem od Nožířské (dnes Denisova) se asi v polovině ostře lomila doleva a ústila do ulice Vodární, hned u klenutého průchodu pod městskou Velkou vodárnou. V průběhu druhé poloviny 19. století se tato lokalita podstatně změnila, zmizela pevnostní Rohelská brána a opevnění, později také vodárna, naopak přibyly Elektrické podniky města Olomouce, vystavěl se velký chudobinec v místech kudy Kačení ulice původně vedla. Dolní vyústění této ulice tak po přestavbě celého místa vede přímo do ulice Sokolské. Místo, kde se ulice kdysi lomila, je však stále patrné.

Špitálský chodník

V místech, kde dnes stojí budova garáží v Koželužské ulici se dříve nacházela branka v pevnostních hradbách, průchod, kterému se říkalo Hradišťský výpad (Hradischer Ausfall). Ten se nacházel u zadního traktu Špitálských (později Hanáckých) kasáren. V roce 1845 od něj rakouští ženisté postavili tzv. Špitálský chodník, lidově také chodníček, nejkratší cestu k vojenské nemocnici na Hradisku. Chodník pokračoval klikatou cestou kolem bastionových valů u důstojnické zahrady, ta se nacházela v prostoru Locatelliho bastionu (dnes areál letního kina). Přes Mlýnský potok procházel přímou cestou, které se říkalo Černá stezka, až k řece Moravě. Přes tu vojáci postavili pevnou dřevěnou lávku, od které na druhém břehu vedla už jen krátká cesta k Hradisku. Od roku 1846 byly Špitálský chodník a Černá stezka po celé délce v noci osvětleny, později osázeny akáty, u Hradištského výpadu byl chodník oplocen. Hradišťský výpad zanikl při bourání bastionové pevnosti na začátku 20. století. Špitálský chodník postupně nahradila z části ulice Dobrovského a prakticky celá ulice Václava III. Vedle ní byla v letech 1911-1913 vystavěna dělostřelecká (dnes Žižkova) kasárna a tím nadobro potvrdila přímý směr ulice, o kterém v roce 1845 rozhodli c. a k. vojenští úředníci. Dřevěná lávka přes Moravu byla rozebrána po dlouhých 92 letech, tedy až v roce 1937.

Louckého

Ulice se jménem dávného městského činitele Floriana Josefa Louckého (též Lautzky, 1705-1775) šla rovnoběžně s dnešní ulicí Komenského pozdějším areálem Žižkových kasáren mezi ulicí Dobrovského a nábřežím Na Letné. V letech 1912-1915 Louckého (Lautzkystrasse). V souvislosti s dostavbou kasárenských objektů za první světové války tato ulice zcela zanikla.

Ječmínkovo náměstí (Nová Ulice)

Tradiční pojmenování po legendárním hanáckém hrdinovi králi Ječmínkovi si toto náměstí neslo i přes pozdější přejmenování na náměstí Československé armády. Uprostřed náměstí byl malý rybníček s nízkým oplocením a sbíhalo se zde několik cest, dnešní Polská ulice (dříve Východní, Ostlandstrasse), původní cesta k Nové ulici (Neugasse), také cesta ke Slavonínu a samozřejmě ulice Střední (dnes Wolkerova) vedoucí z města. Po demolici několika domů na tomto náměstí, výstavbě mimoúrovňové křižovatky a tím zcela změněných dopravních poměrech v roce 1981 ztratila tato lokalita charakter náměstí tím i svůj název. Až do roku 1939 to bylo Ječmínkovo náměstí, mezi lety 1939-1945 náměstí Hanse Kudlicha, 1945-1950 opět Ječmínkovo náměstí a od roku 1950 až do svého zániku náměstí Československé armády.

Kuldova (Nová Ulice)

Krátká ulice s jediným domovním číslem (stará škola, dnes ZUŠ M. Stibora) dostala jméno po popraveném hrdinovi odboje Františku Kuldovi (1902-1944). Po výstavbě sídliště F 1 v letech 1971-1976 ji nové rozestavení domů učinilo zbytečnou.  V letech 1932-1945 to byla ulice Grimmova, od roku 1945 Kuldova. V roce 1982 byla úředně zrušena, její komunikační funkci převzala ulice Čajkovského.

Kodymova (Lazce)

Ulice, která kdysi procházela po břehu dnes již zasypaného mlýnského náhonu (tzv. Morávky či lazecké struhy) od ulice Lazecké k severovýchodu. Měla jméno po MUDr. Kodymovi, lékaři činném v druhé půli 19. století publicisticky i organizačně ku prospěchu rolnických záložen a družstevnictví.

V letech 1931-1982 to byla Kodymova. Zanikla při výstavbě sídliště tzv. Obvodu C - Lazce, úředně zrušena byla v roce 1982.

Krátká (Neředín)

Ulička z neředínské návsi od kapličky k východu ztratila komunikační funkci po výstavbě nových domů kolem ulice Družstevní. Název byl v roce 1996 uplatněn v Chomoutově. V letech 1925-1982 se jmenovala Krátká. Zrušena byla v roce 1982.

Na Pastvinách (Neředín)

Pokračování neředínské návsi cestou vzhůru k plošině Tabulového vrchu, tedy kamsi k obecním pastvinám, ztratilo při realizaci jiných urbanistických záměrů jíž v sedmdesátých letech naději stát se ulicí, která by potřebovala nějaký název. V letech 1925-1951 se jmenovala K prachárně, po roce 1951 Na pastvinách.

Přecechtělova (Povel)

Olomoucký lékař a čilý účastník českého společenského dění MUDr František Přecechtěl (1858-1927) byl patronem ulice navazující na ulici U Botanické zahrady a směřující dále k západu do míst, kam se rozšířil park (tehdejší Stojanovy sady), v němž podstatná část ulice zanikla. V letech 1932-1939 to byly Přecechtělova, pak už jen část ulice U Botanické zahrady.

Hapalova (Povel)

Ulice pojmenovaná po zasloužilém činiteli českého národního hnutí ještě za Rakouska-Uherska Jindřichu Hapalovi (1873-1925) vedla od povelské kapličky (z ulice Teichmannovy) k jihovýchodu směrem k Novým Sadům, kde bývaly pouze zahrady. V letech 1928-1939 ulice Hapalova, mezi lety 1939-1945 to byl Selský kout, od roku 1945 opět Hapalova. Ulice zanikla při výstavbě sídliště F3 po roce 1975.

U stavebního dvora (Hodolany)

Měla to snad být část zamýšleného spojení ulice Dlážděné (dnes Tovární) s Novými Sady přes řeku Moravu, vedle Salzerovy pevnůstky a oploceného pozemku s budovami městského stavebního dvora. V souvislosti s výstavbou a následným rozšiřováním teplárny ztratil tento záměr význam, část ulice zůstala dokonce za jejím plotem. V letech 1950-1959 se jmenovala U stavebního dvora.

Úprkova (Hodolany)

Tato ulice sledovala trasu pozdější třídy Kosmonautů od hlavního nádraží po ulici Hálkovu, ale o několik metrů jižněji. Poslední název měla po slováckém malíři Jožovi Úprkovi (1861-1940). Původně zamýšlená osa zástavby Nových Hodolan nenašla pro neujasněnost stavebních záměrů v tomto prostoru po celá desetiletí větší význam. Od roku 1911 to byla ulice Riegrova, v letech 1920-1939 Benešova, 1939-1945 Dvořákova, 1945-1965 Úprkova. V tomto roce ji nahradila třída Kosmonautů.

Všehrdova (Hodolany)

Viktorin Kornel ze Všehrd (1460-1520), právník z renesančních časů vlády Jagellonců, byl patronem ulice zaniklé za výstaby podchodu k autobusovému nádraží v Hodolanech na počátku osmdesátých let. V letech 1931-1981 to byla ulice Všehrdova. Zbyl jediný dům, dnes započítaný do Ostravské ulice.

Čechova (Hodolany)

Ulice se jménem velikého českého básníka Svatopluka Čecha (1846-1908) spojovala dnešní třídu Masarykovu s křižovatkou ulic Hálkovy a Kosmonautů přes dnešní velkoprodejnu Albert (dříve Hanačka) a přilehlé, nově vystavěné objekty. Od roku 1910 se jmenovala Čechova, zanikla po roce 1963 v souvislosti s novým zastavěním přednádražního prostoru.

Franklinova (Pavlovičky)

Benjamin Franklin (1706-1790), americký fyzik a diplomat, byl patronem ulice. která byla pokračováním dnešní Jeremenkovy ulice od hostince Na Špici, kousek dál k severu, tenkrát ještě k železničnímu přejezdu na cestě do Pavloviček. Po vybudování podjezdu v roce 1929 ulice ztratila komunikační význam a její jméno bylo přeneseno do města na ulici, která se do té doby jmenovala Siemensova.

Autor: Čenda Šopek (Toulky starou Olomoucí)

Zdroje:

Vzpomínky na starou Olomouc od Milana Ticháka (vydalo nakladatelství Votobia, 1997)

Kronika olomouckých domů od Wilhelma Nathera (v překladu PhDr. Vladimíra Spáčila vydala Univerzita Palackého v Olomouci, 2007)

Lexikon olomouckých ulic od Milana Ticháka (vydalo nakladatelství Burian a Tichák, 2009)

Fotogalerie: 
Autor: 
(cs)