Velikonoce před sto lety byly jiné v Olomouci a na vesnici

Pondělí, 6.4.2015

Ačkoliv se dnes při pořádání všelijakých velikonočních jarmarků odvoláváme na lidové tradice a obyčeje, vypadaly Velikonoce ještě v 19. I na začátku 20. Století podstatně jinak než dnes. Nejde o zbytečné srovnávání uměle vytvářené rádoby velikonoční atmosféry v supermarketech s původními tradicemi, ale i o skutečné zvyky a chování běžných lidí.

Podstatné je už to, že lidé na přelomu 19. a 20. století prožívali Velikonoce především jako křesťanský svátek. Nejdůležitější, třeba z pohledu dobových médií, je dodržení půstu, účast na bohoslužbách a prožívání mystéria Velké Noci, kdy se Kristus obětuje za lidstvo, aby pak vstal z mrtvých. Termíny jako Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota nebyly jen prázdné pojmy, ale ústřední body kalendáře prostých lidí i těch movitějších a mocnějších. Platilo to především pro katolíky, ale v jisté míře pro jakéhokoliv obyvatel tehdejší habsburské monarchie, samozřejmě včetně Moravanů a Olomoučanů.   

Rozdíly byly ovšem mezi venkovem a městem. To, co v upravené podobě známe z dnešních velikonočních jarmarků a skanzenů, patřilo především k vesnici. Pomlázky, vajíčka, koledy… to nebylo mezi měšťanstvem kdovíjak populární, vnímalo se to jako ryze venkovský folklór. Vajíčka, velikonoční zajíčci a kuřátka se do města dostávaly spíše jako zajímavý kolorit, využívaný třeba  na nejstarších pohlednicích. O vzory na lidových kraslicích se zajímali učenci, jako například profesor Jan Havelka z olomouckého Vlasteneckého spolku musejního. Ve městě se ovšem o Velikonocích především dbalo na to, aby se lidé účastnili bohoslužeb, hrála se křesťanská divadelní představení. Terčem ostré společenské kritiky se stávala ta část nekatolických obyvatel, kteří se místo půstu klidně šli bavit na taneční večer.

Zato velikonoční pondělí se už slavilo! V Olomouci se lidé bavili v Obecním domě na Dolním náměstí, v Národním domě v tehdejší České ulici (dnes ulice 8. května), v divadle a na dalších místech. Velikonočním pondělkem končily svátky, a ti, kdo se předtím drželi zkrátka, to tedy pořádně oslavili.  

V něčem se ovšem velikonoční svátky od těch dnešních přece nelišily: byl to další důvod k prázdninám. "Jsou dny sváteční. Členové sněmovny poslanecké už před týdnem opustili Vídeň a odebrali se ke krbům domácím, aby oddechli si po rozčilujících výjevech posledních jednání sněmovny poslanecké. Jsou velikonoční prázdniny, a tedy oddech a odpočinek od činnosti veřejné." Tak začíná článek ve velikonočním čísle olomouckých novin Našinec z roku 1885. Za dlouhých 130 let se nezměnila ani chuť po prázdninách, ani ty rozčilující výjevy z poslanecké sněmovny... 

Fotogalerie: 
Autor: 
(mb)