Barokní slavnosti sklízí velký úspěch. Přesto letos prošly extrémním bojem o přežití

Sobota, 25.7.2015

ROZHOVOR

Čtyřiadvacet večerů, šest titulů, z toho pět novinek. Díky nim se Olomouc stala vyhledávaným cílem kulturymilovných turistů nejen z naší republiky. Třetí ročník Olomouckých barokních slavností splnil všechna očekávání – jedinečnou atmosféru, vysokou uměleckou úroveň, nenapodobitelnou scénu a kostýmy a konečně i pravidelně zcela zaplněné hlediště. Vedoucího souboru Ensemble Damian, duchovního otce slavností a autora některých skladeb Tomáše Hanzlíka jsme požádali o krátký rozhovor.  

Máme za sebou třetí ročník Olomouckých barokních slavností. Bývalo vyprodáno, pohledem zvenčí byl festival velmi úspěšný. Lišil se v něčem od předchozích dvou?

Ano, především počtem premiér. Mimo Endymiona byly všechny tituly novinkami z roku 2015, dvě opery měly přímo na Olomouckých barokních slavnostech 2015 premiéru (Mozart, Vivaldi)

Jak říkáte, s výjimkou Endymiona jste vsadili výhradně na nové tituly. Byl to dramaturgický záměr, odvaha, riziko? Nebo by opakování starších, i když oblíbených titulů naopak snížilo atraktivitu festivalu? 

Přivedla nás k tomu zkušenost z předchozího roku, kdy opoakované opery měly výrazně nižší návštěvnost. Netýkalo se to pouze Endymiona a osvědčil se i letos.

V souvislosti s uváděním nových titulů se nabízí i otázka na divácky atraktivní kostýmy. Ty vznikají pro každé dílo zvlášť, nebo se využívají opakovaně v různých titulech?

Scénografie je typizovaná, to znamená, že ve všech operách se používají stejné kulisy - les, zahrada, sál, a tak podobně. Každý rok přidáme jednu novou scénu, loni to bylo peklo, letos vesnická náves. S kostýmy je to podobné, jednotlivé části se přeskupují, vznikají nové části, nebo celé kusy, je to vlastně princip koláže. Barokní opery také nejsou zcela jedinečná díla, existují určité typy árií, které se různě variují.

V Olomouci se střídali špičkoví zpěváci. Jak vůbec dokážete získat takové umělce, třeba německé operní zpěváky či belgický pěvecký sbor, pro festival v nepříliš známé Olomouci?

Je to výsledek dlouhodobé spolupráce a snahy o pestrost účinkujících. Netýká se to ale jen cizinců, zmíním alespoň Apollona Martina Ptáčka, Orfea Michala Mačuhu, nebo řeku Seinu v podání Jaroslava Noska.

Cítíte, že se festival už stal pevnou součástí olomouckého kulturního kalendáře, nebo musíte stále bojovat o své místo na slunci?

Letošní barokní slavnosti byly extrémním bojem a to na poli financí i vlastního prostoru konání. Opery byly opulentnější, ale rozpočet nižší než loni. Hodně času jsme potřebovali i na vyjednání možnosti uskutečnit festival v prostoru Uměleckého centra niverzity Palackého, kde se potkáváme s Letní školou slovanských studií. Nakonec se vše podařilo bez nejmenších kolizí zharmonizovat.

Soubor Ensemble Damian pořádá také festival Baroko. Lze na něj pozvat i návštěvníky Olomouckých barokních slavností, nebo to je výrazně "těžší" žánr?

Festival Baroko proběhl letos v červnu, je to festival zaměřený na koncertní provozování staré hudby s použitím dobových nástrojů. Nejedná se tedy o tak atraktivní projekty jako scénická provedení operv v rámci OBS. Na podzim na OBS naváže třetí námi pořádaný festival Opera Schrattenbach, zaměřený výhradně na soudobou hudbu.

Fotogalerie: 
Autor: 
(mb)