Hrozné dny po začátku okupace v březnu 1939 ještě „zpestřila“ cesta Adolfa Hitlera vlakem z Prahy přes Olomouc do Brna. O jeho cestě píše v posledním čísle kulturní revue Krok archivář a historik Petr Jirák. Text historika lze doložit také články z dobových novin.
Přesně jednaosmdesát let nás dělí od okamžiku, kdy v nemocnici Na Bulovce zemřel na následky zranění při atentátu dne 27. května zastupující říšský protektor a generál SS Reinhard Heydrich. Jednalo se o vůbec největší čin českého odboje za války a také o nejvýše postaveného nacistického pohlavára, který byl během války zlikvidován. Jak o situaci referoval olomoucký tisk? Ze stránek jediného povoleného obdeníku Moravský večerník vane mrazivá hrůza i hnus.
Nejlepší expozice, jaká kdy v Olomouci byla, je teď v Arcidiecézním muzeu. Přijďte si sami zjistit, jak se během staletí proměňovalo Svatováclavské návrší, kde býval Olomoucký hrad a dnes se tyčí věže svatováclavské katedrály. Zdejší nová stálá expozice s názvem Zde se nacházíte vám to ukáže mimo jiné i díky povedeným realistickým bronzovým modelům. Návštěvník zjistí, že na místě Dómu sv. Václava a arcidiecézního muzea lidé žijí, pracují a modlí se už sedm tisíc let!
Každý první červnový den slavíme mezinárodní den dětí. Málokdo ale uvažuje nad tím, proč je to zrovna 1. června a proč a od kdy se vůbec tento svátek slaví. Sotva by koho napadlo, že na začátku byla připomínka čínských sirotků. V Olomouci se slavilo poprvé roku 1946.
Bela Lugosi a Boris Karloff, dva slavní představitelé kultovních amerických hororů z meziválečného období v jednom filmu. Režíroval ho Edgar G. Ulmer, americký režisér moravského původu. Do Hollywoodu se dostal z Olomouce.
Na prohlídku opraveného Červeného kostela se stály během páteční muzejní noci dlouhé fronty. Stavba bývalého německého evangelického kostela z let 1901 až 1902 je teď v Olomouci mimořádně populárním cílem. V jeho relativně krátké stodvacetileté historii to měl přitom dvakrát dost nahnuté. Hrozila mu demolice.
Za pár dní čeká Červený kostel, původně evangelickou svatyni na třídě Svobody v Olomouci velká sláva. Současně se znovu oživily debaty o tom, zda by památník osvobození měl dostat nějakou tabuli s doplňujícími informacemi o vlivu sovětské armády na naši zemi. Co mají tato dvě nepříliš vzdálená, ale zcela odlišná místa společného? Možná překvapivě víc než dost.
Na konci války se do Olomouce od Svatého Kopečka a Dolan blížila Rudá armáda. Útok Rudé armády na město začal v neděli 6. května, útoku pozemních sil předcházelo letecké bombardování. Olomouc chránily tři pásy zákopů a ve městě bylo mnoho barikád, zátarasů a palebných postavení. Německá vojenská správa také podminovala mosty přes řeku. Na mostě přes Moravu na tehdejší Nádražní třídě (dnes Masarykova) došlo k tragédii.
První máj vnímáme díky všem našim romantickým předkům jako svátek lásky a jara v rozpuku. Jen co upálíme čarodějnice, už se hrneme pod rozkvetlou třešeň a líbáme se. Koho by napadlo, že tyhle zvyky měly v pradávných časech úplně jiné pozadí a mytologický základ.
Ačkoliv se dnes při pořádání všelijakých velikonočních jarmarků odvoláváme na lidové tradice a obyčeje, vypadaly Velikonoce ještě v 19. I na začátku 20. století podstatně jinak než dnes. Nejde jen o srovnání velikonoční výzdoby v supermarketech s původními tradicemi, ale i o skutečné zvyky a chování běžných lidí.
