Od otevření Arcidiecézního muzea nás dělí jen 20 dní. V suvislosti s tím muzeum připomíná, na jaké skvosty středoevropského starého umění se zde můžete těšit. Tentokrát připomnělo vynikající ukázku vrcholné gotiky, sousoší Kristus na hoře Olivetské, které pochází z 30. let 15. století a původně zdobilo olomoucký kostel svatého Mořice.
Víte, že i fasády domů umí vyprávět příběhy? Někde jsou to zazděné dělové koule, jinde prazvláštní domovní nebo ochranná znamení, a někde třeba bezstarostné dítě s hračkou. Podívejte se někdy při průchodu rušnou ulicí 8. května nahoru na fasádu domu, kde dnes sídlí penzion U Jakuba. Uvidíte hocha, který jen tak fouká bubliny z bublifuku.
Temný mrak se zářícím kruhem uprostřed, krutá zima, která si vyžádala mnoho úmrtí, zatmění slunce, vlasatice čili komety… I takové záznamy najdeme v Letopisech hradišťsko – opatovických, které začali psát benediktinští mniši v první polovině 12. století na Hradisku u Olomouce. Kam se tyto vzácné letopisy poděly?
Pekelnější scénu při nástupu k moci si okupanti sotva mohli vymyslet. Toho dne už muselo být všem soudným lidem v Olomouci jasné, že se s příchodem německé okupační moci zcela zásadně změnily dosavadní poměry a přichází cosi nevídaného. Z radnice byla okamžitě odstraněna dosavadní česko-německá samospráva, vojenské objekty obsadil Wehrmacht, na židovských obchodech se objevily ostouzející antisemitské nápisy a především shořela velkolepá olomoucká synagoga. Stalo se tak v noci z 15. na 16. března, tedy hned v první den okupace. Nezapálili ji však okupanti, ale místní nacisté.
DOPLNĚNO Před sto lety lidé v Olomouci slavili výročí jednoho z nejdůležitějších vojenských vítězství. Ve dnech 8. až 13. března 1923 se totiž připomínalo páté výročí bitvy československých legionářů s velkou německou přesilou u ukrajinského města Bachmač. Podstatnou roli v řadách vítězných legionářů sehráli bojovníci 6. Československého střeleckého pluku - Hanáckého.
Před sto čtyřiceti lety, dne 4. 3. 1883 byla zahájena osobní doprava na trati z Olomouce do Čelechovic. Tehdy nějaký vtipálek namluvil cestujícím v Příkazech, že se za jízdu nic neplatí, jaké pak bylo jejich překvapení, když je v Čelechovicích zkasíroval průvodčí. Problémů s tratí bylo však více ale hezky od začátku.
Před měsícem vzrušila olomoucké patrioty pohlednice z roku 1909. Přesnější je, že je zaujala fotografie na pohlednici, kde před neznámým olomouckým domem stála skupinka lidí a dole byl nápis Weinhaus Josef Reimoser. Ten dům byl tenkrát známou olomouckou vinárnou U Zelené žáby, který byl ale později tak radikálně přestavěn, že ho dnes nikdo nepoznal. Zajímavý je ale i obsah pohlednice. Nečitelný vzkaz v hovorové němčině jsme ukázali profesionálním překladatelům. Máme výsledek.
Tato grafika je snad nejvíce idylickým pohledem na Olomouc, jaký kdy vznikl. Vytvořil ji významný grafik a ilustrátor Cyril Bouda a málokdo by hádal, že vznikla zrovna v těžkých časech druhé světové války. Tuto barevnou litografii vytvořil v roce 1941.
V elektronické aukci se tento týden objevila pohlednice z Olomouce z roku 1909. Vyobrazení z pohlednice se velmi rychle objevilo i na sociálních sítích, kde Olomoučané hádali, o jaký dům vůbec jde. Změnil se totiž tak radikálně, že ho lze poznat jen podle domu sousedního. Přitom to bývala kdysi slavná vinárna a oblíbené místo vyznavačů nočního života.
Kdyby byl poslušnějším synem, možná by neskončil po Norimberském procesu na šibenici. Arthur Seyss-Inquart, jeden z nejvýznamnějších nacistů a válečných zločinců, byl synem ředitele olomouckého německého gymnázia. Otec mu doporučil učit se česky, Arthur ho ignoroval.
