Obchodník se železem, který zastupoval Vítkovické železárny a své obchody řídil z paláce na Horním náměstí. Muž, který zvelebil nejen zámek v Náměšti na Hané, ale pořídil i krásné interiéry do Petrášova paláce naproti olomoucké radnici. František (Franz) Ottahal, majitel jedné z nejvýznamnějších firem na celé Moravě, zemřel právě před osmdesáti lety.
Další informace ukazují, jak důležité bylo objevení pohřební schrány olomouckých Přemyslovců. Skutečně obsahovala pozůstatky přemyslovských knížat Oty I. a jeho vnuka Oty III. Dosud přitom nebylo jisté, zda prvním olomouckým údělným knížatům skutečně patří. Teď to jisté je, navíc se ukázalo, že v hrobě byly i ostatky dvou dětí olomouckých Přemyslovců.
Jsou to oni! Skoro šest let po nálezu kosterních ostatků a pět let po jejich vyzvednutí z hrobky vědci potvrdili, že v Olomouci byli skutečně pohřbení moravští Přemyslovci i jejich cizokrajné manželky. Radiožurnál dnes přinesl informaci o tom, jak dopadl průzkum kostí včetně srovnávacích analýz DNA.
Napětí, obavy, silné odhodlání bránit zemi, a pak veliké zklamání a deziluze. To byly dny na přelomu září a října před 85 lety nejen v Olomouci, ale všude v českých zemích, kde nebylo v převaze německé obyvatelstvo. Tam naopak, jako třeba ve Šternberku nebo Bruntále, nový dějinný zvrat většinou vítali s nadšením.
Byl to kytarový virtuoz, výborný skladatel a vlastenec. Přesto zemřel v chudobě a zapomnění a jeho jméno dnes zná jen málokdo. Ludvík Dietrich, rytíř z Dietrichů, příslušník nižší moravské šlechty, je autorem neoficiální moravské hymny. Poprvé ji mohli zaslechnout lidé z oken jeho domu v Purkrabské ulici v Olomouci. To se psal rok 1843.
Kavárna, směnárny, galanterie, hračkářství, bar, diskotéka, sídlo realitní společnosti i banky a … a ubytovna jako ze sociálně vyloučené lokality na periferii. Tato absurdní situace už řadu let platí pro olomouckou Riegrovu ulici v samém centru města. Nyní se už ví, že ubytovna k poslednímu srpnu končí. Jaké ale byly osudy domů Riegrova ulice 14 a 16 v předchozích staletích?
Olomoučané asi dobře vědí, kde by našli Polívkovu ulici. O něco méně místních by si také vzpomnělo, kde se dá v Olomouci vidět Polívkův pomník (ano, je to ve Smetanových sadech). Kdo to ale František Polívka byl, to dost pravděpodobně ví jen nemnoho obyvatel jeho téměř rodného města. Přitom je to osobnost, na niž by mělo město být velmi hrdé.
Byly v Olomouci v kapucínském klášteře podobně jako v Brně mumie zemřelých mnichů? Pokud ano, kam se poděly? A jak je vůbec kapucíni vytvářeli? Mnoho otázek, ale odpovědí bohužel tolik není. Něco o kapucínském pohřbívání v Olomouci ale přece víme.
Spartakiády vždy jednou za pět let ovládly celou bývalou Československou (socialistickou) republiku. Vrcholem hromadné tělovýchovné akce byla sice celostátní spartakiáda v Praze, té ale předcházely podobně pompézní krajské spartakiády. Atmosféru krajské spartakiády 1960 v Olomouci zachytil objektivem fotoaparátu i slavný malíř Aljo Beran.
Proces s několikanásobným vrahem a lupičem Martinem Leciánem probíhal v Olomouci na přelomu srpna a září 1927. Do soudní síně přitahoal nejen početné publikum, lačnící vidět proces s „postrachem Moravy“ na vlastní oči, ale samozřejmě i novináře. Mezi nimi byl spisovatel a dramatik Rudolf Těsnohlídek, redaktor brněnských Lidových novin a jinak také autor populární Lišky Bystroušky. Z Olomouce neposílal jen reportáže, ale i parodické veršovánky, v nichž si dělal legraci ze všeho, co mu během olomouckého pobytu přišlo na mysl.
