František Ottahal je nepochybně významnou osobností střední Moravy, a dvojnásob to platí hned pro několika míst na Olomoucku - pro dnešní městskou část Holici, samotné město Olomouce a také pro městys Náměšť na Hané. Období po roce 1945 k této významné osobnosti nebylo spravedlivé; pojďme ale nejprve na začátek.
V našich podmínkách se dá zjistit historie rodin do cca 17. století, nejstarším předkem Otáhalů je Jakub, narozen kolem roku 1717, který žil ve vesnici Doubravice č. p. a v lednu 1751 se oženil s Kateřinou Vrtalovou, společně měli 7 dětí, další generací byl František Otáhal, narozen 29. 3. 1753 a zemřelý 7. 2. 1808, ten žil v Moravičanech čp- 86, jeho manželkou byla Alžběta Václavková, z jejich manželství vzešlo 8 dětí a nás bude zajímat sedmý v pořadí, Tomáš Otáhal, ten se narodil 29. 11. 1794) a zemřel 14. 12. 1860, se dvěma manželkami, kdy první zemřela ve 28 letech měl dětí 11, kromě Moravičan žil i ve Veselíčku.
Postupně jsme se dostali k osobě Jana Otáhala, který stojí za vzestupem rodu Otáhalů. Jan se narodil 1. 6. 1829 v Moravičanech, č. p. 72, žil v Holici, dnešní části Olomouce v číslech 61 a 108. 3. března 1851 proběhl sňatek s Cecilií Ilgnerovou z Velké Bystřice. Společně měli 5 synů a 4 dcery, povolání Jana je uváděno kovář a čtvrtník.
Jan Ottahal a Cecilie Ottahalová
Jako kovář byl i obchodník, protože dodával okolním kovářům podkovní železo se svojí značkou OT.
Jaakým způsobem se tento kovář vyšvihl majetkově, nám není známo, o příčinách můžeme jen spekulovat. Nabízí se otázka, zda to bylo díky stavbám železnice nebo zakázek pro armádu? Těžko říct.
Manželé přivedli mezi roky 1851–1870 na svět celkem 11 dětí, 5 dcer a 6 synů. Dospělosti se však dožila jen část z nich.
Jedním z těchto potomků byl i František Ottahal, kterému se budeme věnovat podrobněji.
František Ottahal, portrét z náměšťského zámku
V roce 1869 Jan kupuje s manželkou dům č. p 171 na Dolním náměstí v Olomouci, za cenu 28 300 zlatých, o pět let později přikupuje dům č. p. 250 na rohu ulice Michalské za 21 0000 zlatých a další nákup proběhne v roce 1875, tentokrát to bude dům č. p. 410, Petrášův palác na Horním náměstí. Tento palác manžele stojí 75 000 zlatých a část pokryjí z prodeje domu č. p. 250. V roce 1880 se Jan jako jediný vlastník zbavuje domu č. p. 171, v roce 1883 však zakupuje poslední nemovitost, když kupuje v Ostružnické ulici dům č. p. 353.
Petrášův palác
Portál Petrášova paláce v době, kdy zde sídlila Ottahalova firma
Syn František Otáhal (později tedy Ottahal) se narodil 7. 10. 1863 v Holici, č. p. 108, křest proběhl téhož dne v holickém kostele, za kmotry byl holický hospodský Jakub Troufl s manželkou Julianou.
V roce 1880 založil Jan firmu Jan Otáhal, za účelem obchodování se surovým železným zbožím a černým plechem. Sídlo firmy bylo v Petrášově paláci na Horním náměstí. Jako skladiště používala firma dřevěnou boudu u hlavního nádraží, materiál byl odebírán z Vítkovických železáren, které později firmu pověřili svou generální reprezentací pro oblast Moravy a Slezska.
Založení firmy se však nedočkala manžela Jana, která zemřela 22. 5. 1877 v Holici. Příčinou úmrtí byla tuberkulóza plic, bylo ji jen 46 let.
Firmu vede s otcem Janem syn František
Od roku 1884 vedl firmu s otcem právě František, otec s ním byl spokojený, protože František měl středoškolské obchodní vzdělání. V červenci 1889 podal Jan žádost o vydání živnostenského listu pro obchod se surovým železným zbožím a černým plechem pro firmu J. Otáhal a syn, v žádosti uvádí, že se rozhodl přijmout svého syna Františka, c. a k. Záložního důstojníka, jako veřejného společníka.
Ve sčítání lidu z roku 1880 jsou všichni uváděni jako česky hovořící a katolického vyznání. Část rodiny používala německou variantu příjmení, kdy se tak stalo, není z dokumentů úplně jasné. Ovšem na pomníku rodiny v Holici je u Jana a Cecilie uvedeno Ottahal, včetně syna Josefa, u syna Tomáše je však příjmení ponecháno v původní podobě. Pro poněmčení příjmení lze mít v této době celkem pochopení. Olomouc byla většinově německy hovořící město a Češi to tu neměli zrovna jednoduché, o různých problémech se pozorný čtenář může dočíst např. v dílech pana Ticháka při stavbě Národního domu, nebo pořádání českých divadel v městském divadle.
Uvedli jsme, že František měl celkem 10 sourozenců; několik z nich zemřelo po pouhých pár dnech, což bylo v té době poměrně běžným jevem - dětská úmrtnost byla mnohonásobně vyšší než dnes. V Holici se vyskytoval bratr Tomáš (* 21. 12. 1855 † 23. 11. 1931), který se staral o rodinné nemovitosti v Holici, na rozdíl od svého bratra si ponechal českou variantu příjmení Otáhal, proslul jako velice dobrý hospodář a v roce 1894 se stal starostou obce Holice, zasloužil se i o výstavbu holického pivovaru. V roce 1913 byl dokonce zvolen poslancem Zemského sněmu za venkovský okres Olomoucký. Zemřel 23. 11. 1931 a v Holici se od té doby příjmení Otáhal již nevyskytuje.
Hrobka v Holici
Bratr Josef (* 12. 2. 1854 † 1880) dostal vzdělání na gymnáziu a studoval práva, bohužel ve věku 26 let opustil tento svět.
Sestra Ema (* 1867 † 1935) se vdala za profesora německé reálky Eugena Fierlingera, významnou osobnost českého hnutí. V domě v Ostružnické ulici, který dostala od otce přivedla na svět několik dětí, mimo jiné i pozdějšího ministerského předsedu Zdeňka Fierlingera, politika, jehož hodnocení nemůže být příliš pozitivní. Zajímavé je i spojení Zdeňkovi sestry Evženie, ta se vdala za Jaroslava Rošického a jejich synem byl Evžen Rošický, popravený za heydrichiády společně s otcem. To už se ale od rodiny poněkud vzdalujeme.
Hrob rodiny Fierlingerů v Neředíně
Otec Jan Ottahal umírá 21. 4. 1892.
František Otáhal, který používá poněmčenou variantu Franz Otthal se v roce 1899 žení v olomoucké katedrále s Annou Marií von Heimbach-Ethlersheim, narozenou v Českých Budějovicích, která byla o 17 let mladší než František. Z dopisů zachovaných v olomouckém archivu víme, že Anna nejspíš rozuměla česky, ale mluvila velmi špatně. Veškerá korespondence v rodině probíhala v němčině, a německy se také mluvilo, musíme si však také uvědomit, že němčina se v této době používala normálně, pohybujeme se v období Rakouské monarchie. Rodina se však hlásila k Čechům.
Ottahalové s dětmi
S manželkou mají postupně tři děti, Karla (* 7. 6. 1900 † 27. 6. 1974), Ottu (* 18. 6. 1902 † 5. 1. 1968) a Helenu (* 20. 7. 1904 † 7. 12. 1992).
Firma J. Ottahal a syn se dále rozrůstala a stala se největší firmou svého druhu na Moravě, u olomouckého nádraží vzniklo v roce 1893 nové strojně obsluhované skladiště s vlečkou, které je na místě i dnes. V roce 1899 Franz přikupuje domy přiléhající k Petrášovu paláci. Sídlo Ottahalů bylo sice v krásném paláci, ale chybělo mu ještě větší reprezentační sídlo. V roce 1916 proto využil nabídky zadluženého hraběte Kinského a odkupuje za 2 300 000 korun náměšťsko – ludéřovský velkostatek a náměšťský zámek.
Náměšťský zámek
Náměšťský zámek byl dostaven v roce 1772 a je v pořadí třetí panským sídlem v Náměšti, od Harrachů, přešel sňatkem do rukou Kinských, kteří jej drželi nejdelší dobu.
Zámek prošel různými úpravami, do zámku byla zavedena elektřina, ústřední vytápění a Ottahalové také provedli parkové úpravy, výstavbu bazénu, tenisového kurtu a kolonády, kolem zámku vznikl plot a brány, na jejichž vrcholech lze spatřit monogram FO. Ottahalové byli v Náměšti velmi aktivní, kromě různých podpor ať už při nákupu zvonů do kostela nebo podpoře chudých věnovali pozemek pro stavbu měšťanské školy v bývalé panské zahradě.
Letecký snímek zámku v Náměšti na Hané po úpravách parku a výstavbě bazénu
Bazén na zámku
Firma J. Ottahal a syn se zapojila na založení Slovenského velkoobchodu se železem se sídlem v Bratislavě a zasáhla silně do osudů firmy Kosmos v Hodolanech, v roce 1924 firma zřídila filiálku v Brně, v roce 1928 v Brně vybudovali nový moderní velkoobchod v roce 1930 obchodní a obytný dům za 5 700 000 Kč v Olomouci zřídili dva podnikové domy pro zaměstnance, kde bydleli zdarma.
V listopadu 1930 svolali Ottahalové ustavující valnou hromadu za účelem vzniku akciové společnosti, J. Ottahal a syn, a. s., kapitál firmy byl 20 000 000 Kč a bylo vydáno 50 000 nedílných akcií po 400 Kč. Správní rad byla ve složení předseda František Ottahal, místopředseda Otto Ottahal a člen Anna Ottahalová. V roce 1933 odešel František Ottahal z vedení správní rady firmy Kosmos a v roce 1935 společně s Ottou s vedení akciové společnosti. Správní rada pak fungovala ve složení předsedkyně Anny Ottahalové, místopředsedkyně Helena Eichhoffová a členem rady plukovník Bedřich Heimbach.
Pro zajímavost lze uvést, že plat Otty Ottahala v roce 1937 byl 240 000 korun ročně, splatný po měsíčních částkách 20 000 korun + mimořádná roční odměna 10 000 korun. V rámci hospodářské krize se firma nevyhnula výkyvům.
Jak to bylo s potomky Františka? Nestarší Karel se oženil 11. 8. 1934 s dcerou olomouckého klenotníka Gertrudou Kleiblovou, jelikož Karel žil od roku 1933 ve vile Na Vozovce, přistěhovala se nevěsta k němu. Manželství však dlouho nevydrželo a 26. 1. 1940 došlo k rozvodu. Manželství zůstalo bezdětné.
Svatba Karla Ottahala
Svatba Karla Ottahala
Otto Ottahal
Otto Ottahal zůstal svobodný a bezdětný a nejspíš měl být nástupcem otce ve smyslu správy rodinného majetku, osud tomu však chtěl jinak o tom ale později.
Otto a Helena Ottahalovi
Helena Ottahalová se 20. 5. 1931 provdala v zámecké kapli v Náměšti za barona Jana Eichhoffa. Tento rod pocházel ze Štýrského Hradce, u nás vlastnili statek v Rokytnici u Přerova, majetek to ale nebyl příliš veliký. Helena pak žila se svým manželem trvale v Brně a do Náměště přijížděli se svými třemi dcerami Evou, Angelou a Monikou.
Helena Ottahalová při návštěvě zámku v Náměšti na Hané
Helena Ottahalová při návštěvě zámku v Náměšti na Hané
Helena Ottahalová a Jan Eichhof - svatba na zámku v Náměšti na Hané
Helena Ottahalová a Jan Eichhof - svatba na zámku v Náměšti na Hané
Helena Ottahalová a Jan Eichhof - svatba na zámku v Náměšti na Hané
Helena Ottahalová a Jan Eichhof - svatba na zámku v Náměšti na Hané
Vraťme se ale k Františkovi, kromě podpory náměšťských, o kterých jsem psal výše byl v roce 1933 založen podpůrný fond z popudu správní rady firmy Kosmos. Tento fond ke konci činnosti spravoval majetek ve výši 75 000 Kč. V roce 1937 byla Františkovi amputována noha kvůli cukrovce, v té době mu bylo již 74 let. V roce 1938 založil právě díky této záležitosti Nadaci manželů Františka a Anny Ottahalových pro přestárlé a chudé v Náměšti na Hané a okolí. V dubnu 1938 zadal Ottahal staviteli Janu Hublíkovi stavbu starobince v dnešní ulici Komenského. Tento starobinec sehraje ještě v dalších osudech Ottahalů dosti trpkou roli.
Starobinec v Náměšti
Ke konci života ještě nechal František Ottahal opravit hrobku Kinských na místním hřbitově za 180 000 Kč.
František Ottahal umírá v Náměšti na Hané na zámku 18. října 1943. Poslední rozloučení proběhne o čtyři dny později na olomouckém neředínském hřbitově. František tak umírá pouhé dva roky před tím, než se změní život jeho manželce a dětem.
Pohřeb Františka Ottahala
Pohřeb Františka Ottahala
Majetek dědí manželka a děti, Anna dvě čtvrtiny velkostatku i zámku, děti pak každý polovinu Petrášova paláce a každý čtvrtinu velkostatku a zámku. Karel dostal akcie a cenné papíry bank.
Je vlastně docela ironií, že tím, kdo se významně podílel na politickém směřování Československa, podlehnutí sociální demokracie komunistům a přilnutí, respektive podřízení republiky Sovětskému svazu byl Františkův synovec Zdeněk Fierlinger. Přišel rok 1945 a dědicům byl 5. 6. 1945 podle dekretu prezidenta republiky zkonfiskován zámek a náměšťsko – ludéřovský velkostatek, 17. června pak proběhla slavnost předání dekretu národní správy velkostatku za přítomnosti ministra zemědělství Julia Ďuriše, údajně to měla být první konfiskace velkostatku v Československu. Na této slavnosti Ďuriš Ottahaly označil za Němce a zrádce, nic není dále od pravdy.
Nesmíme zapomenout ani na firmu J. Ottahal a syn, která byla znárodněna a začleněna do Československých hutí. Celá alotrie poválečných let je velmi dlouhá a samotný popis by vydal na několik článků. Rodina však přišla o majetek v řádech několika desítek milionů korun. Jak to bylo tedy se zbytkem rodiny?
Poválečné osudy rodiny jsou smutné
Dcera Helena Eichhoff se s manželem a dcerami legálně vystěhovala do Rakouska, syn Karel, který se jako jediný snad přidal k nacistům se vytratil někde do Rakouska, v Olomouci pak zůstal poslední syn Otto a manželka Františka Anna. Ta si dokonce podala žádost o umístění do domova pro seniory, který společně s manželem nechala postavit. Žádost byla zamítnuta.
Anna Ottahalová zemřela 24. 5. 1950 v Olomouci na Vozovce, č. p. 38, jako příčina úmrtí je uvedena arterioskleróza, mozkové krvácení. Pochována byla 27. 5. 1950. Posledním, kdo v Olomouci zůstal byl Otto, ten umírá v roce 1968.
Karel Ottahal
Karel se vytratil někde v Rakousku, jako jediný z rodiny byl členem NDSAP, je ovšem potřeba zdůraznit, že otci dělal problémy již dříve, ze vzpomínek pamětníků se dochovaly příběhy o tom, jak si měl Karel vypůjčit v cirkusu lva a vypustit ho v zámeckém parku, aby tak provokoval svého otce. Na zámek se prý dostavil také číšník z olomouckého hotelu Palác, který neobdržel úhradu za útratu ve jmenovaném hotelu. Karel zemřel 27. 6. 1974 a pochován je v Olomouci.
Zdá se, že Ottahalům nějak pomohl Zdeněk Fierlinger, a to Ottovi, kterému pomohl z tábora pro Němce v Olomouci Hodolanech, zda víc udělat nemohl, či nechtěl nám není známo. Je ironií osudu, že ve znárodněném zámku se po válce konalo setkání vlády Klementa Gottwalda, jehož se určitě musel účastnit i Fierlinger, který velmi dobře věděl, kdo v zámku bydlel.
Ottahalové byli po celou dobu totalitního komunistického režimu špiněni jako mnoho dalších významných rodů, bohužel v některých lidech ten pocit, že si to vlastně zasloužili přetrval dodnes.
Poslední Ottahal zemřel v roce 1968 v Olomouci, čímž vlastně končí česká stopa této významné rodiny.
Zámek V Náměšti byl oddělen od někdejšího panství – velkostatku, lesy byly přičleněny pod státní a zámek přešel pod obec Náměšť na Hané za 1 263 000 Korun, ovšem státní úřednicí nezapsali přepis do pozemkové knihy, což učinili až v roce 1957, převod tak byl zneplatněn. Zámek pak spravovalo Vlastivědné muzeum v Olomouci.
Návštěva potomků rodiny Ottahalů na zámku v Náměšti po roce 1990
Po roce 1989 projevili potomci zájem o navrácení majetku, je třeba říct, že jediným majitelem celého majetku zůstala Helena Eichhoffová, Karel ani Otto děti neměli. V březnu roku 1991 zaslala Helena restituční nárok na rodinný dům v Brně, Preslova, č. 5, statek Náměšť na Hané, se zámkem (včetně kancelářské budovy, kaple Nejsvětější Trojice, hostince, tří hájoven, zahradnictví, kamenolom, cihelny, pily, rybníku, lesů a polností, na Petrášův palác a dům ve Švédské ulici v Olomouci, na továrny J. Ottahal a syn, a. s. a Kosmos. Nárok na majetek však měla jen po bratrovi Ottovi, a tak obdržela (její potomci) polovinu Petrášova paláce, tyto části pak potomci prodali NPÚ.
Angela Thiery
Jak to je s návštěvou potomků? V roce 2014 navštívila Náměšť Angela Thiery, tato dáma pak Náměšť navštívila poměrně nedávno, a to v roce 2019, kdy přivezla i archivní fotografie, které mohou dnes vidět čtenáři tohoto článku.
Co tedy zbylo po Ottahalech? Na hřbitově v Holici je stále hrob Jana Otáhala a manželky Cecilie, na ústředním hřbitově v Olomouci pak leží jak František s manželkou, tak Otto. V náměšťském zámku se nachází obraz Františka Ottahal a jeho rodičů. Nesmíme opomenout ani domov pro seniory, který dnes nese název právě po Františkovi Ottahalovi.
Co říct závěrem?
Ottahalové se nedopustili ničeho, za co by museli být postihování, snad s výjimkou Karla, který ale dělal otci problémy již za života. Půjčím si tak text pana Papajíka, který se tématu věnuje a do knihy Dějiny Náměště na Hané napsal:
Některé snahy Ottahalů by měly vést k ocenění (podpora chudých dětí, školy, farnosti, starobinec). Na celé problematice je zarážející, že se jim jejich vinu nikdo nepokoušel dokázat, mluvili německy a byli bohatí, to byl dostačující důvod ke konfiskaci (vyvlastnění) majetku). Aplikace kolektivní viny na jednotlivce byla v roce 1945 nesmyslná. Dnes již nelze léčit staré rány, pouze by se nemělo žít v dogmatech přežívajících z éry komunistického režimu a označovat Ottahaly za kolaboranty.
Zdroj informací je z knihy Dějiny Náměště na Hané od Davida Papajíka a Miloslava Šmída, z knihy Když padly hradby od Milana Ticháka a také z vlastního výzkumu.
Martin Kašpar
Hrobka Ottahalů v Olomouci - Neředíně se sochou významného sochaře Antona Hanaka
Brána do zámeckého parku s iniciálami FO
Dcery Heleny Ottahalové, provdané Eichhofové
František Ottahal v kolonádě zámeckého parku
Vůz Ottahalovy rodiny - Fiat 522
Úmrtí Františka Ottahala, zápis v matrice zemřelých v Náměšťti na Hané - 1943
Měšťanská škola v Náměšti
Ottahalovi, snímek z rodinného alba
Interiér Petrášova paláce, upravený na zakázku Ottahalů v historizujícím slohu
Interiér Petrášova paláce, upravený na zakázku Ottahalů. Dnes sídlo Národního památkového ústavu
Interiér Petrášova paláce, upravený na zakázku Ottahalů v historizujícím slohu
