Jeden z nejstarších mlýnů v Olomouci nese odedávna jméno Kamenný. Po roce 1875 se mu podle posledního mlynářského majitele začalo říkat také Passingerův. Málokdo z Olomoučanů tuší, že v domě je dosud zachována celá mlýnice z barokního období. Teď se na ni mohli podívat i zájemci z řad veřejnosti.
Slezák a Hutka, dřevozpracující závod, Velký Týnec. Tato firma stojí u vzniku asi nejkrásnějšího nebytového domovního interiéru a ukázky jednoho z architektonických stylů 20. století v centru Olomouce. V středu 18. května 2022 zrekonstruovanou budovu v Pavelčákově ulici převzal Český rozhlas Olomouc jako své nové sídlo.
O malíři Aljo Beranovi jste už na stránkách Olomouckého Reje mohli číst. Výtvarník, jehož dílo pokrývá období od první republiky až po rok 1990, zachytil Olomouc na mnoha plátnech a grafických listech, vytvořil první olomoucké známky na konci války i znak Univerzity Palackého a díky němu se o Olomouci ví až za oceánem. Neméně významným pro Olomouc byl i jeho bratr Čeněk. Ten ale bohužel nepřežil protektorát, když jej nacisté popravili v roce 1942.
Neuvěřitelné příběhy, které se doopravdy staly, mají ohromnou sílu. Nejinak je tomu v případě osudů rodiny Bertholda Wolfa, Olomoučana židovského původu, v letech druhé světové války a holocaustu. Jejich příběh zachycují řádky deníku, který si po dlouhé tři roky skrývání psal Bertholdův syn Otto Wolf. Deník pak nakonec vyšel tiskem nejdříve v USA a ve vlasti rodiny Wolfových teprve po dlouhých dvaapadesáti letech v roce 1997
Kniha, kterou spolu s Jakobem Sprengerem přivedl na svět, patří k tomu nejhoršímu v evropských intelektuálních dějinách. Knihu Malleus maleficarum čili Kladivo na čarodějnice vydal Heinrich Institoris Kramer v roce 1486. Tou dobou byl na vrcholu své temné kariéry. O čtrnáct let později ovšem v Olomouci sklidil výsměch i pohanu - od protestantů i od katolíků.
Historie brownfieldu na Velkomoravské: příběh opuštěného areálu poblíž centra města skrývá tradici rasovny, dlouhou vojenskou historii a hlavně pověst místa, vyčleněného z městského organismu. Teď se blíží její premiérové začlenění do života Olomouce.
Kolik střelnic bývalo ve staré Olomouci? A kde ležel Ostrov střelců? A proč vlastně už dnes v historické části města Olomouce střelnice není? Hodně otázek a ještě víc odpovědí v článku Čendy Šopka z Toulek starou Olomoucí.
Jeskyně v Býčí skále, bezedná Hranická propast, intelektuálové mezi lovci mamutů z Pálavy, ale třeba i Vysoká Roudná u Šternberka, kde měli kdysi žít tzv. Měsíční lidé. Záhad a tajemství je Morava plná. Potvrzuje to i publicista a badatel Jan A. Novák.
Informace z titulku článku sice zní podivně, ale bylo to tak. Tramvajím v Olomouci totiž nezbývalo nic jiného než se neustále na několika pevně daných místech potkávat. Jedním z nich bylo i Horní náměstí, dále pak třeba náměstí Republiky a další čtyři lokality. Nejstarší elektrická pouliční dráha na Moravě měla svá specifika.
Veřejné osvětlení nebývá obvykle zrovna středem pozornosti a předmětem vzrušené veřejné debaty. V Olomouci to je ale v posledních desetiletích jinak. Tahle lampa na křižovatce ulic Denisova, Pekařská, Ostružnická a Ztracená je pro mnohé vzorem a symbolem, jak by veřejné osvětlení v centru historického města mělo vypadat.
