Můžeme chodit třeba denně kolem a přitom nás sotva napadne, jaká dobrodružství a neznámá historie se za zdmi těch domů skrývá. Olomoucká historie je přitom plná zásadních momentů a prvenství ve vývoji vzdělávání a poznávání. Roli v ní přitom hrají jak jezuité na straně jedné, tak i tajemní učenci na straně druhé a dokonce i zednáři, kteří nesmí chybět v žádném správně bulvárním pohledu za hranice všednosti.
Poutní baziliku Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku zná každý Olomoučan a snad i každý kulturní obyvatel České republiky. Skoro čtyři staletí toto kouzelné místo přitahuje davy poutníků – kdysi k malé kapli, potom kostelíku a nakonec k nádherné barokní bazilice. Poutní místo na kopci nad Olomoucí je jedním z nejkrásnějších u nás. Legendy, které se k tomuto místu váží, ale příliš známé nejsou. Kdo z vás slyšel o tajemném poustevníkovi Martinu Figarovi nebo o ještě záhadnějším nálezu ukrytého mariánského obrazu?
Nedávno jsme psali o slavném domě na Horním náměstí, který sloužil v případě VIP návštěv města jako luxusní ubytování. Dům, v němž dnes sídlí Český rozhlas, ale měl i podobně honosné sousedy. Jedním z nich je dnešní Moravské divadlo, do 19. století Modrý nebo také Komandantský dům. Z jeho oken kynul shromážděným měšťanům zimní král Fridrich Falcký a o pár let později zde zasedal moravský královský tribunál, který mnohým z těch měšťanů pěkně zatopil.
Jak vypadala Olomouc v době, kdy jí dominoval Přemyslovský palác a bylo zde obnoveno biskupství? Model ukazuje podobu města dávno před tím, než bylo vlastně oficiálně založeno. A jak se vyvíjela nejstarší osada, kterou odkryl průzkum před stavbou Koruny? Na jejím místě žijí lidé nepřetržitě už 1500 let!!!
Skoro nic dnes neví Olomoučané o jedné polozapomenuté části centra města. Ano, Sokolská, Zámečnická a Studentská ulice jsou sice v centru, ale tak trochu na jeho okraji. Přitom kdysi tady na Bělidlech, jak se to tu původně jmenovalo, muselo být docela rušno. Fungovala zde například Stavovská akademie pro stovky studentů ze šlechtických rodin a po staletí tu stála jedna z bran do města – Rohelská, později doplněná o novější Františkovu bránu.
Skoro dvě stě šedesát cest do blízké či vzdálené historie města už vám za šest let existence nabídnul Olomoucký Rej. Dnes jsme sice spustili novou verzi webových stránek, o oblíbené články z dějin Olomouce ale rozhodně nepřijdete.
Byli trochu tajemní, na svou dobu velmi učení a skoro každý je někdy potřeboval. Lékárníci, kteří nejen prodávali, ale původně hlavně vyráběli léčiva. Historie olomouckých lékáren a lékárnictví je mimořádně dlouhá, sahá do 14. století. Málokdo ale ví, že v Olomouci je pravděpodobně úplně nejstarší nepřetržitě činná lékárna na Moravě. Ano, je to Krajinská lékárna, kterou znají určitě nejen Olomoučané. Od konce loňského léta je sice zavřená, ale podle našich zpráv už brzy opět otevře.
„Město Olomouc do rána rozkvetlo barevnou nádherou. V ulicích, kudy měl projíždět královský průvod, byly domy potaženy suknem a ozdobeny věnci. Král Matěj přinutil městskou radu, aby nešetřila pokladnici a vyzdobila městskou bránu. Když se tam setkal král s králem, čekala na ně skvostná nebesa. V průvodu knížat, pánů a prelátů vjeli pak vedle sebe do města a na všech olomouckých věžích se rozezněly zvony jako o velkých svátcích. Všude bylo plno lidu, provolávání slávy nebralo konce… Ve velké hospodě naproti radnici byly připraveny světnice pro českého krále a jeho doprovod. Vše oplývalo nebývalou nádherou.“
