Klíčový pro vznik nového zařízení byl rok 1892. Opakované problémy s nedostatkem kapacit v tehdejší zemské nemocnici vedly olomouckého poslance Moravského zemského sněmu Augusta Weebera k podání návrhu na stavbu úplně nových léčebných ústavů. Návrh 1. dubna 1892 projednal zemský sněm, a jelikož projektu dal podporu jak tento veřejný orgán, tak i císař František Josef, o stavbě nové moderní nemocnice na špičkové úrovni bylo rozhodnuto.
Tehdejší velkorysé rozhodnutí zemského sněmu dokládá také pamětní deska, která je umístěna ve vestibulu pavilonu Franz Josef. Pamětní deska nese latinský nápis, jehož překlad říká toto: „Za vládnoucího císaře Františka Josefa I. přikázal zemský sněm Markrabství moravského dekretem usneseným dne 1. dubna 1892 vystavět tuto budovu k ulehčení chorým.“
V roce 1893 zvítězila v konkurzu na stavbu stavební firma Josefa Jelínka. Výstavba nemocnice započala v červnu 1894, po dvou letech bylo dokončeno i vnitřní zařízení prvního pavilonu, takže dne 19. srpna 1896 mohl být pavilon předán ředitelství zemských ústavů. V nové budově bylo nejdřív celkově 212 po krátké době a další dostavbě už 268 lůžek, což byl zhruba dvojnásobek kapacity staré nemocnice.
Z nich pak bylo 105 lůžek přiděleno interně, 95 vyčleněno pro chirurgii, 56 pro oftalmologii a 12 lůžek bylo ponecháno pro nemocné infekčními chorobami. Dne 14. září téhož roku byli do zemských ústavů přestěhováni z původní nemocnice pacienti a 16. listopadu 1896 byla nová nemocnice vysvěcena. Stará nemocnice pak sloužila nemocným jako filiální ústav ještě několik let, ale roku 1902 už byl objekt přebudován na Elisabethinum, soubor dívčích školských zařízení.
V nové nemocnici byla zřízena interna, oddělení chirurgie, oční oddělení, infekce, lékárna, sklad materiálu, byty lékařů, dům úředníků a domov řádových sester. Dále se v areálu nacházela kuchyně, prádelna, strojovna s kotelnou a stáj. V roce 1899 se otevírala nová porodnice, v roce 1904 oční pavilon, v roce 1906 prosektura, o další dva roky později dermatovenerologie, laboratoře a druhý operační sál chirurgie. ORL bylo v budově oční kliniky zřízeno v roce 1925, po dalších pěti letech se otevřelo také dětské oddělení. Už původní plán ukazuje, s jakými dalšími klinikami a pavilony budovatelé počítali.
Středověké špitály: jeden stál v místě Muzea umění, druhý u filozofické fakulty
Zkusme se teď pro zajímavost podívat, co bylo v Olomouci před vznikem velké zemské nemocnice. Špitály a později státní nemocnice, ale v mnohem menším provedení.
Od středověku se v Olomouci, stejně jako v jiných evropských městech, zřizovaly pro chudé, nemocné a přestárlé nemohoucí lidi špitály. Šlo o zařízení, která slučovala tři funkce v jednom - chorobince, chudobince a starobince. Zřizovalo je město či některé řeholní řády.
V Olomouci vznikl první špitál, a to špitál svatého Ducha, krátce po roce 1246 v místech dnešního Divadla hudby a Muzea umění Olomouc v Denisově ulici. V roce 1845 byla někdejší špitální budova zdemolována a na jejím místě postavena trestnice. Menší městský špitál, určený původně pro nemocné leprou, stával pravděpodobně od 14. století v dnešní Riegrově ulici. Ten sice přečkal poničení švédskými okupanty v 17. století, nakonec byl ale zrušen roku 1758.
Za hradbami města Olomouce vznikl již ve 13. století špitál pro malomocné. Stával jihozápadně od dnešní železniční stanice Olomouc – Nová ulice. Nepřečkal výstavbu tereziánské pevnosti v letech 1742 – 1754 a jeho budova byla zničena. Čtvrtý špitál - sv. Ondřeje - stával od roku 1347 na olomouckém předměstí zvaném Ostrovy (dnešní Pasteurova ulice, v místech obchodního domu Senimo). Roku 1642 jej zbořili Švédové, ale již před rokem 1670 byl znovu vystavěn. V roce 1744 však musel ustoupit výstavbě pevnosti.
Vstup do staré nemocnice v Křížkovského ulici. / Foto: archiv
V době nástupu osvícenství a centralizace státu, tedy za vlády císaře Josefa II., bylo nařízeno budování státních nemocnic. Staré špitály zanikaly a budovány byly nově vedené nemocnice. V Olomouci vznikla v roce 1784 Filiální nemocnice a zaopatřovací ústav pro chudé nemocné, rodičky a nalezence z města a jeho předměstí. Sídlila ve zrušeném klášteře minoritů u svatého Jakuba, což je místo, kde dnes v Křížkovského ulici 10 sídlí Filozofická fakulta Univerzity Palackého.
Byla původně městskou institucí pod správou magistrátu, teprve v polovině 19. století byla prohlášena vládním výnosem za instituci státní a veřejnou. Od roku 1862 se nemocnice nazývala „Moravské zemské všeobecné ústavy v Olomouci“. Nemocnice nabízela 120 lůžek nemocným, péči 40 rodičkám a až 50 dětem v nalezinci. Zdejšími lékaři a asistenty byli většinou profesoři zdejší univerzity, respektive jejího olomouckého medicínsko-chirurgického učení.
Do nemocnice jezdily od začátku tramvaje z Olomouce
Vraťme se ale na Tabulový vrch nad městem, kde vznikla dnešní Fakultní nemocnice Olomouc. Zajímavé je, že předchůdce Fakultní nemocnice Olomouc vyrostl na vyvýšeném místě katastrálního území jiné obce, a to Nové Ulice. Samo město totiž dlouhodobě trpělo nedostatkem dostatečně kapacitních volných stavebních ploch. Stavitelé mysleli i na propojení s městem - hned na počátku budování olomoucké tramvajové tratě byla na jaře roku 1899 jedna ze dvou větví nasměrována právě k zemským ústavům.
Tramvajová zastávka u starého vstupu na historickém plánu nemocnice.
Už pohled na plán nemocnice z konce 19. století svědčí o tom, že se s tramvajovou tratí počítalo. Zastávka, označená na mapě jako Haltestelle der elektrische Localbahn, stávala před někdejším hlavním vchodem do nemocnice. Ten už mimochodem nedávno zmizel – pro nepotřebnost a komplikování vjezdu vozidel do centra areálu byl před pár lety zbourán. Během několika let ostatně zmizí i pavilon, zvaný dnes Franz Josef.
A mimochodem, jak výstavba nemocnice, tak i tramvajové trati přispěla fakticky i k užšímu propojení města Olomouce a samostatné obce Nová Ulice (od roku 1893 povýšena na městys, od roku 1906 dokonce na město). Když pak byla Nová Ulice sloučena roku 1919 s Olomoucí, šlo už o celkem přirozený a rozumný krok. Ale to už je zase jiná historie…
Kdo byl August Weeber?
Moravský poslanec a rakouský právník August Weeber vystudoval práva na starobylé univerzitě v Olomouci, kde byl v roce 1849 promován. Od roku 1855 vykonával advokátní praxi v Olomouci, později se přestěhoval do Vídně. Do sněmu Markrabství moravského byl v roce 1870 zvolen za městskou kurii, obvod Olomouc. Patřil mezi německé liberály. V roce 1892 předložil zemskému sněmu návrh na zřízení zemské nemocnice v Olomouci.
Historické informace a snímky - zdroj: FNOL
Moravské zemské ústavy Olomouc, historický plán.
K nejstarším budovám patřilo také oční oddělení.
Nejstarší budovy zemské nemocnice v Olomouci na dobové pohlednici.
