V olomouckém Kalahari se narodilo mládě hrabáče! Slavný cestovatel Emil Holub jim říkal kuťoš

Velikou radost prožívají chovatelé v zoo Olomouc, kde se v pavilonu Kalahari narodil a úspěšně prospívá malý hrabáč. Je to velká zpráva, protože odchov unikátních tvorů z jižní Afriky není vůbec samozřejmostí. Je náročný a výsledek bývá velmi nejistý. Tady to ale vypadá dobře!

Samec pochází z Jekatěrinburgu, samice z Prahy. Tento chovný pár hrabáčů kapských se postaral o velkou radost, ale současně i o velkou starost pro chovatele v olomoucké zoo. Nyota 8. dubna přivedla na svět malého mimozemšťana, ušatý zázrak, ošklivého až krásného, v cestopisech Emila Holuba kuťoše, ve svahilštině kukukifika…! Tolika různých pojmenování se totiž hrabáči kapskému dostává.

„Měli jsme jisté obavy z odchovu, protože u hrabáčů nepochybně platí, že porodit ještě neznamená odchovat. V prvních dnech vyžaduje velmi intenzivní péči, která začíná ve 4 hodiny ráno, končí většinou krátce po půlnoci a podílí se na ní celý tým ošetřovatelů. Musí se pravidelně krmit, vážit, naolejovat-péče o ně v mnoha směrech připomíná péči o lidské miminko. Podobný je i hlas, kterým se malý hrabáč ozývá. I když se kdykoliv cokoliv může stát a musíme být stále ve střehu, přesto se naše obavy pomalu rozplývají. Malý hrabáč spolehlivě pije velmi vydatné mateřské mléko, přibírá a během prvních 10 dnů života zdvojnásobil svou porodní váhu, z počátečních 1530 gramů se již dostal na neuvěřitelných 3050 gramů,“ uvádí zooložka Libuše Veselá.

Olomoucká zoo chová hrabáče od roku 2017. První mládě se tady narodilo 26. března 2020, a tehdy se podařilo i odchovat.

VZÁCNĚ CHOVANÝ DRUH

Hrabáč patří mezi velmi vzácně chované druhy. Chová jej přibližně 25 evropských zoo, přičemž odchovává ho jen sedm zahrad. Když se podaří odchovat mládě, je to malý zázrak. Matka jej může zavrhnout, mládě nemusí být životaschopné, nesaje od matky; důvodů nezdaru prostě může být hned několik. V Čechách se s hrabáči můžeme setkat v Praze, Plzni, Dvoře Králové a v Olomouci.

Zavalitý, téměř lysý savec, jehož tělo pokrývají řídké štětinky a končetiny jsou zakončeny dlouhými drápy, s ocasem klokana, protáhlým prasečím rypáčkem, ušima zajíce vypadá, jako by si kreslíř vyhrál a smíchal několik zvířat dohromady. Uši dokáže sklopit podél hlavy a činí tak převážně ve spánku. Varlata mají samci uložena v dutině břišní, tudíž je nesnadné určit pohlaví. K němu je tedy nutná analýza DNA.