Ze dvou nejslavnějších českých hudebních skladatelů je Olomouci určitě bližší Antonín Dvořák, který dlouhodobě spolupracoval s pěveckým sborem Žerotín, dedikoval mu oratorium Svatá Ludmila, a v Olomouci dirigoval jedenáctkrát své skladby, z toho v případě Te Deum šlo o evropskou premiéru díla. Nicméně rok 1924 se v Olomouci nesl ve znamení velké úcty k jinému velikánovi hudby, Bedřichu Smetanovi. Na 2. března 1924 totiž připadalo stoleté jubileum skladatelova narození. Od začátku roku tedy i v Olomouci probíhaly přípravy na velké oslavy a současně se sháněly peníze na výstavbu pomníku.
Začít se sbírkou se musí včas. Už v roce 1923 vyzývá výbor pro výstavbu Smetanova pomníku ke sbírce. „V jubilejním roce nesmrtelného genia českého Bedřicha Smetany v r. 1924 postavíme jeho památce z úcty a vděčnosti umělecký pomník ve Smetanových sadech v Olomouci. Bude to první český pomník v osvobozeném městě. Oslavíme hlavního průkopníka a spolutvůrce naší svobody, jenž dal národu víru v sebe a probudil uměním jeho vnitřní síly. Každý český Olomučan, každý Hanák přispějte na tento pomník aspoň 1 Kč. Pořádejte všude sbírky k účelu tomu a odevzdávejte v redakcích listů neb v Ústřední rolnické záložně v Olomouci.“
V únoru 1924 přípravy na velké jubileum vrcholily. Župní osvětový sbor uspořádal velký zájezd do Litomyšle, Smetanova rodiště. Při této takřka národní pouti se Olomoučané potkávali z dalšími poutníky z mnoha dalších okresních osvětových besed! V olomouckém městském divadle se chystal slavnostní večer, zdejší hudebníci připravovali smetanovské matiné. V tisku vycházely opakované výzvy ke sbírce na pomník a probíhala výtvarná soutěž na jeho nejlepší řešení. Uzávěrka soutěže byla 2. března. Z doručených návrhů pak komise měla komise vybrat ten nejlepší. Soutěž se ale trochu protáhla.
Problémy i při odhalení pomníku
Ve finále se stal vítězným zajímavý návrh sochaře Rudolfa Březy, který společně s architektem Josefem Štěpánkem představil vizuálně výrazné sousoší na vysokém soklu, kde vedle dominantní postavy skladatele, hledícího kupředu, jsou i menší figurální prvky, symbolizující některé ze Smetanových děl. Slavné opery zastupují postavy Dalibora a Libuše v dolní části sloupu, české tance a polky symbolizuje rodina s dítětem uprostřed, písně a sbory skupina milenců a konečně Smetanova symfonická díla zastupují nejvýše umístěné postavy kolem ženy s vavřínovým věncem a malými dětmi. Dodejme, že ve stejné době Rudolf Březa obeslal i veřejnou soutěž na Smetanův pomník v Praze, tam ale neuspěl.
Smetanovy sady ještě bez sochy Bedřicha Smetany v roce 1923 | Zdroj: Národní památkový ústav
V jubilejním roce 1924 ale sousoší nevzniklo. Důvodů bylo víc, především se ale nevybralo prozatím dost peněz. Pravděpodobně by se dalo říct, že organizátoři ušlechtilého záměru začali s přípravami poněkud pozdě, pakliže chtěli pomník opravdu odhalit v jubilejním roce, a možná také, že Hanáci už nebyli tolik štědří jako v případě některých starších sbírek na veřejná díla, které v Olomouci v předchozích dekádách úspěšně probíhaly.
Skutečnost byla tedy taková, že v roce 1924 se při oslavách Smetanova jubilea v Olomouci odehrálo v městském divadle slavnostní představení Libuše za účasti mnoha vzácných hostů v čele s arcibiskupem Leopoldem Prečanem, dalšího dne pak Reduta hostila smetanovské matiné, nicméně trvalé připomínky v podobě pomníku se Olomoučané dočkali až o rok později.
Pomník z dílny Rudolfa Březy byl s velikou slávou a za účasti starosty Richarda Fischera a mnoha hostů včetně autora monumentu odhalen až 5. května 1925. Ani to se ale neobešlo bez potíží. Ačkoliv v květnu bývá obvykle hezky, zrovna tentokrát bylo počasí tak mizerné, že se ve městě odehrál jen průvod a chystaná lidová veselice ze 4. května pod širým nebem byla odvolána. Dne 5. května pak proběhlo odhalení sousoší. Jak při odhalení uvedl sám autor díla Rudolf Březa, hosté události ještě neviděli dokonalý výsledek, protože se nestihly provést všechny úprav okolí pomníku.
Kamenný Bedřich Smetana z pomníku hleděl tenkrát stejným směrem jako dnes, nicméně to měl o dost blíž do Havlíčkovy ulice. Pomník stál asi sto metrů od křižovatky s touto ulicí, na dnešní místo byl přesunut teprve v roce 1967 při úpravách Rudolfovy aleje.
Smetana není jediný
Ve Smetanových sadech byl odedávna prostor pro sochaře. Našli bychom tu nejen pomník skladatele, ale také krásnou sochu vynikajícího českého botanika a ředitele olomoucké české reálky Františka Polívky, jehož díla v oblasti botaniky se používají dodnes. Autorem jeho sochy byl Julius Pelikán, který vytvořil i zdobný portál u vstupu do Sbírkových skleníků. Do třetice byl slavný olomoucký sochař Pelikán rovněž autorem busty mecenáše, probošta a mecenáše olomouckých parků Wilhelma Schneeburga. Jenže ta se v průběhu historických zvratů 20. století, za komunistického režimu, bohužel jaksi ztratila a je nezvěstná… Ve Smetanových sadech je od roku 1932 i kamenný pomník světového kongresu esperantistů a stávala zde i milá plastika tučňáka sochaře Rudolfa Chorého, která je dnes po zásahu restaurátora umístěna na radnici.
Jméno po slavném skladateli nezískal park až v roce 1924, jak se občas mylně uvádí, ale už v předchozích letech.
(Rozšířený text, zveřejněný původně v Olomouckých listech)
Pomník Smetany na pohlednici ze 20. let | Zdroj: NPÚ
