Týden trvalo, kdy se teploty pohybovaly i v Olomouci mezi mínus dvaceti a třiceti stupni. Zaznamenaným rekordem těch dní byla 7. ledna 1985 teplota v osadě Jizerka na Jablonecku, kde bylo naměřeno -41,1 stupně Celsia. Pro pochopení situace celého státu a jeho infrastruktury je nutné dodat, že naprostá většina energie tehdy pocházela z uhelných elektráren, první jadernou elektrárnu v Dukovanech měli v tom roce teprve postupně uvádět do provozu. Pokud zamrzalo na překladištích uhlí, byl to zásadní problém. V tepelných elektrárnách navíc zamrzaly vtoky chladicí vody, praskaly dráty rozvodné sítě a objevovaly se další problémy. Kvůli hrozbě zhroucení sítě a totálního blackoutu vláda odstavila preventivně na skoro celý den některé regiony od elektrické energie.
V Olomouci se samozřejmě problémy objevovaly také. Reportáž v obdeníku Stráž lidu z 10. ledna například popisuje absurdní situaci na dispečinku autobusového dopravce ČSAD. Absolutní ticho. Ve dvoře nehlučel jediný motor autobusu, protože zamrzla nafta a autobusy nestartovaly. Část vozů chyběla, protože zamrzly po cestě na linkách a nebylo možné je dostat zpět do Olomouce. Nikdo si ale nestěžoval, protože byly hluché i telefony. Nefungovaly. Později samozřejmě stížnosti začaly přicházet, protože lidé se neměli jak dostat do zaměstnání či do škol. Se zamrzající naftou při minus třiceti ale nikdo nic udělat neuměl.
Problémy měly i vlaky. Na věži nádraží byl neustále čas 8:04, protože při výpadku elektřiny hodiny nešly. Přestávaly fungovat jednotlivé funkce ve vlacích, vagony nešlo vytápět, problémy byly s brzdami a další technikou. Železničáři měli co dělat se zamrzlými výhybkami. Kuriózně zní, že nejvíc stížností v určité době museli v Olomouci řešit ve věci svozu odpadů. Ano, i když byla země zamrzlá, odpad lidé stále produkovali, ale popelářská auta nemohla vyjet do ulic, a tak kontejnery přetékaly smetím.
Zastavený provoz hlásila řada podniků. Výpadky elektrické energie, nedostatek plynu a všudypřítomná zima. V „Severomoravských cukrovarech“ posílali zaměstnance domů, v grygovském závodě Prefy Olomouc prasklo parovodní potrubí a v provozu tak měli zaměstnanci pouhých sedm stupňů Celsia. I odsud je poslali domů. V TOS Olomouc nemohli pokračovat v práci, protože ve studeném vzduchu v provozu nebylo možné provádět důležité technologické kroky. Výhrou pro Uničovské strojírny byla skutečnost, že si podnik před nedávnem pořídil vlastní teplárnu a malou elektrárnu, takže nebyl závislý na centrálních dodávkách energie. Podle článků ve Stráži lidu ale tak jako tak vznikaly školy ve výši milionů československých korun, protože ve většině podniků stála výroba a neplnil se „hospodářský plán“.
Snímek Milana Hořínka ukazuje nehodu na "vysokém mostě" v Hodolanech. | Zdroj: Stráž lidu - VKOL
Ti řidiči, kteří nastartovali svá auta, zase riskovali, že nezvládnou jízdu po ledových a nedostatečně uklizených vozovkách. Technické služby neměly dost fungující techniky. V novinách je tak varování, aby byli řidiči velmi opatrní, a k tomu snímek z bouračky na „vysokém mostě“ v Hodolanech, což byl předchůdce dnešní estakády v Tovární ulici.
Ovšem automobiloví nadšenci z holického automotoklubu organizace Svazarm situaci využili po svém. Na velkém parkovišti na Poděbradech uspořádali školu smyku, kde se pod vedením zkušených instruktorů školilo ve zvládání kritických situací na ledu asi devadesát šoférů. Vedle na zamrzlých Poděbradech bruslily celé rodiny a užívaly si tak neobvyklé situace, kdy se Haná proměnila v plnohodnotnou arktickou krajinu. Třicetistupňové mrazy po týdnu povolily, teploty ale stále zůstávaly hluboko od nulou a v únoru se třicítky dokonce na pár dní vrátily. Taková byla v Olomouci zima před devětatřiceti lety.
Stráž lidu - Zdroj: VKOL
