V pátek 9. srpna 1991 ráno okolo deváté hodiny se podařilo vězni Jaroslavu Č., obviněnému z "bestiální vraždy", uprchnout z cely. Neběžel však ven z věznice, což by nejspíš vzhledem k přítomnosti vězeňské stráže ani nešlo, ale na opačnou stranu, nahoru na střechu okresního soudu. Vyšplhal nahoru po hromosvodu. 

Situace vzbudila ve městě poplach. Kromě sedmdesáti členů Sboru nápravné výchovy, policistů, hasičů a městských strážníků se do akce zapojil i vězeňský psycholog. Podle zpráv z té doby byl totiž muž pod vlivem návykových látek a všechny jeho další kroky tudíž byly těžko předvídatelné. Vězeň na střeše ovšem odmítal komunikovat. Podle tehdejších novinových článků v podstatě ani nevěděl, co chce. 

Psycholog za uprchlíkem vylezl po žebříku na střechu, nicméně nedozvěděl se nic. Jaroslav Č. mu neodpovídal, případně říkal nesrozumitelné nesmysly. Čas běžel, lidé byli nervózní, strážníci dole pod věznicí usměrňovali dopravu a udržovali klid.  

Klíčovou roli pak sehrála překvapivě osobnost bývalého disidenta a nyní poslance za ČSSD Pavla Dostála. Tento olomoucký rodák se za vězněm vypravil na střechu a pokusil se jej rozmluvit. Snad zapůsobilo to, že šlo o dost populárního politika, nebo měl prostě větší komunikační talent než samotný psycholog, a s vězněm navázal kontakt. Slíbil mu, že mu zajistí odborné psychiatrické vyšetření, které mu ve finále přinese nějakou úlevu. To na uprchlíka zapůsobilo, dobrovolně se vzdal a ze střechy konečně slezl.  

Vězeň strávil nakonec na střeše justičního paláce celkem pět hodin. Podobné extempore se už v Olomouci pak neopakovalo. 

Zdroj: Hanácké noviny (VKOL), Kronika města Olomouce 1991