Tři sta deset let nás dělí od doby, kdy z náměstí Republiky, tehdejšího Přehradí, zmizel krásný gotický kostel. Byl to původně klášterní kostel františkánů minoritů, zasvěcený Panně Marii a svatému Františkovi. Od 16. století při něm sídlili nově příchozí jezuité. Podobu dávno ztraceného kostela nyní digitálně oživil Petr Hofman, autor Bastionky Olomouc.
Být za první republiky na dně nebylo vůbec nic pěkného. Dnešní nízkopříjmové rodiny jsou v porovnání s vdovami a sirotky ve dvacátých letech 20. století dobře situovanými lidmi. Po první světové válce byla bída, střední Evropa se dlouho nemohla vzpamatovat z dopadů války i následujících revolucí a rozpadu monarchie, mnoha ženám se z války nevrátili manželé a nesrovnatelně více dětí než dnes bylo na světě úplně samo. V takové situaci bylo nutné jednat. V únoru 1922 vznikla v Olomouci arcidiecézní charita.
Kdy mám jmeniny? Kdo je tohle? A proč Stalin? S údivem i úsměvem studují Olomoučané i turisté kalendárium olomouckého orloje, pocházející z roku 1954. Mnohá jména na něm nenajdete, jiná mají svátek v úplně jiném termínu. Jen v letech 1954 až 2022 se změnil náš kalendář ve 244 položkách! A co teprve mnohem starší kalendárium na historickém Fabriciově astrolábu, které si může zájemce prohlédnout v expozici uvnitř radnice!
Zavraždil čtyři olomoucké biskupy a nejméně dva další metropolitní kanovníky. Jak se to Janu Philoponovi Dambrovskému podařilo? Snadno. Byl totiž jedním z nich a navíc se vše odehrálo v 16. století. Tehdy justice neměla ani zdání o vyšetřovacích metodách, které by dnes brutálního „biskupotraviče“ odhalily raz dva. Arzenik či nechvalně proslulá Aqua Tofana tak byla pro zkušeného, chladnokrevného a dostatečně prohnaného vraha doslova superzbraní.
Jaká dramatická historie se odehrála před staletími v Olomouci? Co vedlo mladou dívku k poněkud romantickému a hlavně hodně tragickému činu? A jak to je s tou bránou - odkdy a proč mají v Olomouci cikáni svou vlastní městskou bránu? A proč je ta brána (či spíše branka) zrovna pod dómskými hradbami, na tak exkluzivním místě, nad nímž se tyčí areál nejpřednějšího moravského hradu, dávného sídla knížat a biskupů?
Historie olomouckých městských hřbitovů je bohatá a mimořádně barvitá. K dějinám olomouckých hřbitovů patří jak kapitoly o jejich založení a vzestupu, tak i dost pochmurné části, týkající se pozdějšího chátrání hřbitovů, odporu, který budily v měšťanech a jejich postupné rušení. To vše v sobě zahrnují i dějiny nejvýznamnějšího městského hřbitova a kostnice u kostela svatého Mořice, o němž bude dnešní povídání.
Takřka nekonečný by mohl být seriál o místech, objektech a věcech, které v Olomouci byly a už nejsou. O ztracených součástech dějin města. Jedno z čelných míst by mohlo v tomto seriálu náležet starobylému kostelu Panny Marie na Předhradí. Ten byl patrně nejvýznamnější sakrální stavbou Předhradí hned po svatováclavské katedrále.
Od roku 1923 byl každodenní součástí života v Československu i rozhlas. Po několika letech zkoumání, pokusů a sbírání zkušeností začalo toho roku vysílání Radiožurnálu. Stát si hlídal, aby měl nad touto technickou novinkou kontrolu. Zákon č. 60 o telegrafech z 23. března 1923 stanovil, že provozování radiofonie je státním monopolem. Soukromé společnosti mohly vysílat jen po získání státní koncese. A právě na tu se nechtělo čekat jednomu nadšenci z Olomouce. Poté, co koncesi nezískal, zahájil tajně ilegální vysílání.
Olomouc byla městem s hrdelním právem, měla tedy pravomoc udělovat a vykonávat hrdelní tresty. V Olomouci po staletí žil kat a tak logicky musel také někde bydlet. Není divu, že se v olomoucké kolektivní paměti tradovalo místo, kde olomoučtí kati žili. Při jižní straně olomouckých městských hradeb, ve čtvrti dříve známé jako Záhrobí nebo také Carty, stával starý rohový dům čp. 135. Nacházel se pod číslem 13 hned naproti Katovské branky, proto se mu tak i říkávalo, byl známý jako dům U Katovské branky. Byla to ale mýlka.
Pamětihodný a taky trochu kuriózní byl velký případ, který řešili četníci snad z celé střední Moravy na konci roku 1935. Na rozsáhlém zátahu, na jehož konci byl lapený lupič s obrovskou sumou kradených peněz, se podíleli kojetínští a prostějovští četníci, velitel olomouckého okrsku major Bombera a velitel olomoucké Pátrací stanice četnické vrchní strážmistr Kozel. Bylo to finále honu na pachatele velké loupeže v kojetínském cukrovaru. Dlouho nepolapitelného vůdce lupičů zradila až silvestrovská únava.
