Spojnice dolního a horního patra Olomouce, která vychází z míst někdejší Nové brány a vede až skoro na Michalské návrší. To je dnešní Univerzitní ulice. V poslední době je čím dál krásnější. Posledním rekonstruovaným domem je barokní dům číslo 10. Jak se vlastně tahle ulice historicky jmenuje? Jméno Univerzitní má totiž teprve od roku 1961. A to ještě její část tehdy byla samostatným náměstím.
Výroba sladu, základní pivovarské suroviny, patřila k těm několika málo hospodářským oborům, které naše země proslavily bez nadsázky po celém světě. Kolébkou tohoto odvětví potravinářského průmyslu se stala Morava, kde se pěstoval mimořádně kvalitní hanácký ječmen. Označení „hanácký" se stalo obchodní značkou, symbolem záruky trvalé kvality ječmene a sladu pocházejících z oblasti Olomouce.
Tento týden byl v domě číslo popisné 404 v Riegrově ulici otevřen kulturní a občerstvovací prostor Uncle Ferro. Zajímá vás historie tohoto měšťanského domu? Pro čtenáře Reje jsme se pokusili získat aspoň základní informace. A věřte, že jsou zajímavé více, než by si člověk při pohledu na řadový dům pomyslel.
Mezi archivními snímky olomouckého vlakového nádraží se občas objevují fotografie, s jejichž přesnou lokalizací si lámou hlavu i odborníci. Nám se díky badateli Martinu Kašparovi podařilo určit, co přesně je na snímku, s nímž měli problémy i někteří archiváři a historici.
První klasické noviny v Olomouci vycházely od poloviny 19. století. Nejprve to byly 1848 německy psané Die Neue Zeit, poté ve stejném roce české Sedlské nowiny či Prostonárodní holomoucké nowiny. Ale více než půl století to byly noviny, kde byste nenašli jediný obrázek. Takové noviny by dnes nejspíš moc šancí u čtenářů neměly. Kdy začaly vycházet v olomouckém tisku i ilustrace?
Věděli jste, že český král a moravský markrabě válčil ve 13. století s pohanskými Prusy na březích Baltského moře? Že je porazil a nechal zde vystavět město, pozdější metropoli Pruska a dnes ruské enklávy u Baltu? A že mu při tom všem významně pomáhal olomoucký biskup?
Fantastickou možnost nabídne Olomoučanům Týden vojenské historie – vycházky s průvodcem do části labyrintu pod Smetanovými sady. Kde se v Olomouci tyto stovky metrů dlouhé a skoro neznámé chodby vzaly a proč se na ně zapomnělo?
Caramazza, Brentano, Marzelli, Orelli, ale hlavně Primavesi... Italské obchodnické rodiny si od přelomu 17. a 18. století oblíbily Dolní náměstí, konkrétně Bohaté krámy. Je to blok domů, které cestou z Horního na Dolní náměstí míjíme po levé straně. Dnes nelze přehlédnout, že jeden z domů s kavárnou v přízemí se sem jaksi stylově nehodí. A právě zde bylo kdysi sídlo snad nejmocnější italské rodiny na Moravě.
Už v 19. století se Olomoučané v létě koupali v řadě plováren. Byla to ovšem zařízení podstatně skromnější než jak je známe dnes. Většinou šlo o místo se zpevněným a upraveným vstup do řeky, k tomu převlékárny a toalety a případně i stánek s občerstvením. Jenže v roce 1931 se olomouckému Sokolu podařilo otevřít parádní velkou moderní plovárnu. Našli bychom ji mezi dnešní botanickou zahradou, Korunní pevnůstkou a sokolským stadionem.
Na podzim roku 2020 začala dlouho očekávaná rekonstrukce Červeného kostela v Olomouci, jejíž dokončení se plánuje na konec letošního roku. Vědecká knihovna díky ní konečně získá vhodné reprezentativní prostory a zároveň nové foyer s recepcí a kavárnou. Novogotický evangelický kostel byl postaven před 120 lety. Nejen z důvodu výročí vzniku této ojedinělé stavby, ale také kvůli blížícímu se slavnostnímu otevření po rozsáhlé rekonstrukci, přináší REJ ve spolupráci s Vědeckou knihovnou Olomouc seriál o Červeném kostele. Část druhá se věnuje právě aktuální rekonstrukci.
